Vytvořme společnou nazorovou degustaci starých odrud

Zdravím gurmány a pěstitele:-) zaleží jak staré odrůdy? jinak

čistecké l.

dukát

spartan

 a spostu jiných odrůd tři nej, je málo: každá starší dobrá odrůda má v sobě co si zvláštního výraznýho, zavřít oči ochutnat ahned, každý pozná co je to za chutˇ, vrátí se do doby kdy ochutnával po prvé:))dává základ novím křížencům i těm tržním které převážně lahodí očím.          

Přeji Všem krásný slunečný den. Petr

Po strance chuti je Grávštýnské top jablko. A řekl bych, že se neduhy Grávštýnského trochu zveličují, alespoň ze své zkušenosti. Vstupuje pozdě do plodnosti, ale neřekl bych, že má nižší plodnost, vím v okolí o několika stromech(včetně jednoho na naší zahradě), které plodí bohatě. Pravda je, že má tendenci vynechávat. Plody ve větru padají, to je pravda. Křenčení jsem nezaznamenal, stejně jako rakovinu. Strupovitost se na ní vyskytuje, ale nezdá se mi to tak hrozné, jestě jsem nezažil, že by strupovitost zničila úrodu. A i strom, kterému se nedostává žádné péče plodi výborná jablka. Pravda do stěny ho nenapasujete, roste bujně a obrůstá i ve velice pokročilém věku. Nic proti moderním rezistentům, ale budu-li si moct vybrat mezi jablkem Grávštýnského a nějakou novou odrůdou, tak obvykle sáhnu po starém Grávštýnském, třeba i s tím stroupkem. 

A mimochodem, taková Jadernička je podle mě na pálení zatím nepřekonaná odrůda. 

Přátelé ovocnáři, jsem velmi potěšen o stále větším zájmu diskutovat o zkušenostech a pěstování starších a klasických jabloní.Když jsem před 1,5 rokem začal přispívat na téma klasických odrůd, bylo do mě mnohdy šito ze všech stran.Přidal se pan Petr z Pardubic a občas podržel pan Vinšálek a dalš(nemohu je všechny vyjmenovat).Neberte to jako chlubení ale cíl znovu oživit zájem ovocnářů se nádherně rozvíjí a je to především prospěšné pro zahrádkáře samotné.Znovu opakuji pěstuji starší i novější klasiky a samozřejmě i rezistenty.
S tou pohodlností lidí máte pravdu, vysazují kdeco a vůbec jim nedochází, že český venkov byl především domovem ovocných stromů.Nedávno tu někdo zveřejnil nádherný soliter staré hrušně.Co může být u domu krásnější.Už tam dát jen lavičku, jak bývalo zvykem - Mičurin II

  Jo, staré vzrůstné ovocné stromy jsou krásné, ale když se někdo alespoň občas o ně postará. Na jedné straně zahrady má soused čtvrt a polokmeny vysazené na přelomu 7O. a 8O let. Je ještě o několik let starší než já, prodělal už 4 infarkty. Pokud mu je dobře, zahradu 2x do roka zmulčuje malotraktorem, ale stromy nejsou řezané možná 1O let.

  Na druhé straně sousedím se zahradou, kde je kromě torz švestky domácí, jak jsem psal v jiném vláknu,  i jabloň ještě po Němcích, kmen by dva dospělí lidé neobejmuli. Stále plodí jablka, která nejsou k jídlu a nikdo je neuklízí. Od sedmdesátých let nevím, že by byla řezaná, před pár lety ji orkán Kyrill ulomil část koruny a toť vše.

  Na protisvahu, asi 2OO m ode mne je 2 ha zahrada, s některými stromy více než 5O letými, kterou nikdo neřezal 2O let. Vnuci staré paní, která už zemřela ty stomy začali likvidivat.

  Podobných selských zahrad ve vsi bylo hodně a částečně ještě je. Potomci původních majitelů to převážně řeší motorovými pilami, no ale zase budou v nabídce stavební parcely.

U nás v okolí Olomouce je věk zkracování (postupně se kácí vše vysoké, od alejí až po ovocné stromy v zahradách) a modernizování (vysazování nových ovocných odrůd jako tuje, zeravy atd). Jen můj soukromý pocit. Tak jsem z okolí ze starých stromů vzal rouby a rouboval. A vo tom to možná je. Tak jako jsou milovníci nových věcí a technologií, tak jsou příznivci (staromilové) věcí již zašlých. Jing a jang. Proto jsme tak úspěšný druh. Úspěch je v rozmanitosti. Přestaňme se hádat co je lepší - staré nebo nové. Já jsem vyrostl na Panenském, Malináči a Matčině a nevadí mi je dodnes jíst. A nevadí mi jíst ani nové odrůdy. Co když objevím něco nového a dobrého. Proto spatřuji smysl této diskuze v informování se navzájem. V jaké půdě, na jaké podnoži, v jaké výšce je nejlepší ta která odrůda. To co platilo před 70 lety, kdy naši dědové sázeli ovocné stromy, dnes nemusí platit (posun teplot nahoru, vysychání krajiny atd). Anebo již nemáme vědomosti, které měli tito předci. Pokud máte zájem, pojďme z vyjmenovávání odrůd k podrobnostem jako jsou ty nejlepší podmínky pro jejich pěstování, které umožní vypěstovat nejkvalitnější ovoce, které nám budou novopěstitelé závidět. Ať budoucí pěstitelé vědí kam co sázet. Aby nám neutekly znalosti naších "starších" kolegů pěstitelů.

Mít políče a dostatek vhodných a zdravých podnoží, už mám co prodávat. Co je tu zájemců o staré odrůdy, akorád pan Polehla mi prý nic neveme. Nu což... Musím si rýpnout;-) 

Doma se snažím přeroubovávat dědovo stromy na mladší výmladky. Hotový amatérismus. Problém je s mozaikou a třeba rakovinnými boulemi na větvích. Takže to chce skutečně školku a dělat zdravý uznaný materiál. Ruku na srdce, kdo z nás to má? Jenže bohužel i to uznávání je prováděno různými způsoby. Jako všechno u nás.

Co se týče pohodlnosti, kolikrát bych lidem tím stromkem naplácal přes zadek, lidi si nedokážpou vůbec představit jak roste stromek na M9 a jak na MM 106 a co je to zársek a co vysokokmen. Myslí si, že kmen se časem prodlužuje. Když jim řeknu, že zákrsek je výška kmene ke koleni, tak zas mají strach, aby se k tomu nemuseli obýbat, tak raději něco vyššího a když řeknu, že to doroste 3 až 4 metrů, tak sprásknou ruce, že to je moc vysoký. Lidi by chtěli mít plody nejraději v úrovni úst. To by šlo.  Jsem skuteně rád když přijde někdo kdo ví co chce a dovedu si s ním o tom popovídat.

A proto pane Polehlo, jste u mne vítán.

Doufám že jednou se mi podaří vysázet álej ze sbírkových krajových odrůd, s občasným šoupnutím nějaké moderní odrůdy (třeba rozelky) tak, aby vydržela aspon 3 - 4 generace a lidi si na těch jablkách od léta až do zimy pochutnávali.  Eště bych tam nechal vyvěsit názvy odrůd, aby se to vědělo co je co.

Juraj Kafka

Kožuchy- Boskoopské- nejrozšířenější, Parkerovo- menší stromy, krátký plodný obrost, podobně jako Parména, Kožená reneta zimní a podzimní, Kanadská reneta- stále pěstovaná v intenzivních sadech v italském Val di Non, Coulonova reneta- nepříliš známá, ale výtečná odrůda- nádherné vzrostlé stromy, takový polokoženáč je třeba Ribstonské, což je jeden z rodičů Coxovy renety, tedy chuť netřeba hodnotit... Tohle jsou nejčastější koženáče pěstované u nás, všechny chuťově hodně zajímavé, vynikající na sušení. Další odrůdy kožených jablek jsou potom k vidění v okolních zemích...

           Ondra D.

I když si někdy nějaké jablko koupím, dávám přednost domácím, třebaže ne tak skvostným. Před Vánoci jsem koupil do ovocné mísy jablka (  nechtěl jsem tam dávat naše ze sklepa, které byly přece jen vzhledově horší) odrůdy : celočervený Red delicious a brčálový Granny Smith. Granny jsem o vanocích při sledování TV snědl. Red zůstal na misce do dnešních dnů, tedy 1,5 měsíce při teplotě 23°C. Vzhledově je jablko stále stejné, lesklé jako by bylo čerstvě koupené - jako z vosku. To si pak člověk pokládá otázku, kolik že těch chemikálií bylo použito, než se dostalo až k nám na stůl (cena by tomu taky odpovídala). Domácí "zdravé" jablko naopak během pár dnů zvadne. Uvidíme, třeba vydrží až do dalších vánoc a já pak ušetřím.

V srpnu na dovolené jsme po příjezdu do hotelu někde v Nevadě dostali v recepci "hotelové jablko" Red delicious, které bylo určitě kalifornské. Já jsem ctitelem pikantnějších jablek, takže jsem ho uložila do batohu, kde (zapomenuto) se mnou v rámci tří týdnů putování absolvovalo i sestup do Grand Canyon, kde bylo 47 °C. Po návratu domů jsem ho s překvapením z batohu vybalila zcela netknuté. Jablko nikdo nesnědl a bylo na jídelním stole až do Vánoc. Za tu dobu se jeho vzhled téměr nezměnil, jen zcela nepatrně svraštělo a ztratilo na váze. Po rozkrojení byla dužina dost suchá, moučná, místy mírně nahnědlá, ale chutí a vůni stále srovnatelná s čerstvým plodem, bez známek hniloby nebo rozpadu. Celá rodina jsme stáli v úžasu a kladli si podobné otázky jako Vy. Zuzana