Je to úděl starých velkých stromů, postupně ztrácet větve, které se lámou vlastní vahou a následně hynou pod náporem dřevokazných hub. Zvlášť, když se koruna rozrůstá nevhodným způsobem. Na prvé fotce vidíme krásný příklad "dvojáku". Když byl stromek mladý, byly po jeho naštěpování z kmínku zapěstovány pouze dvě kosterní větve. Tyhle dvě větve převzaly veškerou růstovou iniciativu a vzájemně se předháněly v růstu. Tím, jak se prodlužovaly a mohutněl jejich obrost a dřevní masa, došlo k jejich průběžnému odklánění a později k odlomení jedné z nich. Stejnému riziko bude v budoucnu vystavena i ona pozůstalá větev a toto riziko bude sílit tím, jak si strom na této větvi bude postupně doplňovat chybějící dřevo po nedávno ztracených silných větvích. Uvedený příklad nechť slouží jako názorná pomůcka a námět pro ty, kteří po zakoupení a zasazení už nechávají mladý stromek růst bez zásahu lidské ruky tak, jak velí sama příroda. Je to celé o zanedbávaném výchovném a održovacím řezu, o kterých tady tak často diskutujeme.
