Pravokořenné stromy

Na základě dostupné literatury jsem došel k závěru, že za pěstováním pravokořenných stromů jsou dvě hlavní myšlenky:

1. Pouze na vlastních kořenech se strom cítí dobře, je to přirozenější a v souladu s permakulturní filozofií. Zakrsající podnože negativně ovlivňují životnost a vynucují si zvýšenou pozornost (hnojení, zalévání)...

2.  Pouze nikdy nepřesazovaný (nebo přesazený velmi brzy) semenáč dokáže vytvořit dokonalý kůlový kořen (extra důležité např. u ořešáků). 

Zájemci o pěstování pravokořenných stromů postupují obvykle jedním z násleujícícíh způsobů:

1. Koupí ve školce svou oblíbenou odrůdu na libovolné podnoži a stromek jedním z více způsobů zpravokoření. Zpravokořenělý stromek pak roste na vlastních kořenech, má vlastnosti zvolené odrůdy, ale kůlový kořen tímto způsobem nezíská.

2. Vysejí semínko své oblíbené odrůdy a vyselektují použitelné semenáče. Stromek pak roste na vlastních kořenech, včetně kůlového kořenu. Nejde ovšem již o původní odrůdu, ale o více či méně povedeného potomka.  Je třeba více prostoru a smíření s rizikem, že to nevyjde.

Můj názor:

Na 1. způsobu nevidím žádnou velkou přidanou hodnotu. 2. způsob je dokonalý, ale nemám bohužel dost prostoru. Budu tedy postupovat po svém:

Vyseji semínka své oblíbené odrůdy na finální stanoviště. Vyberu nejlépe rostoucí semenáč. Naroubuji svou oblíbenou odrůdu na tento semenáč.

Výsledkem bude nikdy nepřesazený strom rostoucí na kořenech svého potomka (což může být pro mnohé permakulturisty poněkud morbidní).

Položte si otázku, proč pěstujete ovocný strom. Jestli proto, aby se cítil dobře nebo kvůli tomu, aby přinášel ovoce.
   Ale jinak, proč ne. Kdo si hraje, nezlobí.

Kůlový kořen semenáče po přesazení ze školky se po zakrácení rozvětví a pokračuje v růstu směrem dolu. Nevidím v tom problém.

Naopak nevidím důvod používat semenáče příbuzné s roubovanou odrůdou. Můžou se přenést nešvary, které špičkové odrůdě odpustíme, ale podnož by je mít nemusela. Např odrůdy vyšlechtěné z Lorda Lambourna (Rubín, aj) jsounáchylné na gumovitost, která dále podporuje vznik korových nekróz. Topaz trpí na krčku Fytoftorou. Šampion je náchylný na nektriovou rakovinu ap.

Semínka vysévat přímo na stanoviště můžete, pokud se stím chcete piplat, ale určitě bych použil odolné prověřené sorty.

V.

Když je tu toto téma, zeptal bych se - semena kterých odrůd (jabloní) lze použít na tvorbu semenných podnoží, aniž by bylo pravděpodobné, že budou trpět nějakým neduhem? Na semenné podnože roubuji jen tak mimochodem v koutě sadu, nechci s tím mít žádné výdaje (kupovat typové podnože), protože je dávám kolem polní cesty jen tak na zkoušku, co se chytne a přežije (je tu dost sucho).

Jadernička, Antonovka, ve staré literatuře i lesní pláně, Panenské, Welthy a Štětínské zelené. Pak bývaly J-TE-1, J-TE-2, J-Kl-1, J-Kl-2, J-Kl-3, J-Kl-4.

V.

Díky, ale to tu asi neseženu. Možná to panennské... a zahlídl jsem v lese jednu jabloň s pidijablíčkama - to je ono?

A neměl byste tip na nějaké novější vhodné odrůdy?

V dnešní době se standardně používá Jadernička. Udělejte si výlet do oblasti, kde je běžná, možná to bude sousední ves. Polokulturní drobnoplodé jabloně se také používaly. Jestli vypadá zdravě a odolně, zkuste ji.

V.

Dříve se tady dost používaly semenáče Croncelského a i jako kmenotvorná odrůda; já občas používám Panenské.

Je to celkem jedno, jakou zvolíte odrůdu na semenáč, vždycky to bude kříženec dané jabloně (známé) a té druhé, co poskytla pyl (obvykle neznámé). Díky tomu je potomstvo značně nevyrovnané. Já používám jaderničky, ale dřív jsem stejně úspěšně využíval krajové zimní odrůdy. Logicky by semenáčky slabě rostoucích odrůd měly růst slaběji. 
   Co se týče kůlového kořene, když pikýruju malinké vzešlé semenáčky z truhlíku do školky (ve stadiu 2-3 pravých lístků), vždy kůlový kořínek zaštípnu, abych podpořil růst postranních. Když pak vykopávám stromek ze školky, vždy přesekávám nově natrostlý kolmo dolů směřující kůlový kořen (někdy i několik).  Vysévání jader na definitivní místo mi přijde zbytečné.

Používal jsem jádra ze staré zimní jabloně, co je na zahradě (odrůdu neznám), roste to zatím k mé spokojenosti. Jen jsem chtěl mít větší pravděpodobnost, že podnož nebude trpět chorobami. Možná zkusím to Panenské.

Ano, o kůlový kořen semenáčky přišly při transferu ze zahrady do sadu. A další ztráta nastala při vyrývání roubovanců k finálnímu zasazení. Neumím si totiž představit, jak bych kolem polní cesty v těchto suchých letech mohl v rozumném časovém horizontu vypěstovat semenáčky (k naroubování), které by se nemusely přesazovat. Sucho a sečení trávy to znemožňují. A nějaké vopičky s jejich ochranou (proti zajícům a sečení) a zalíváním kolem toho dělat nehodlám.