Omlazení sadu

Rony, mluvíte mi z duše, podle mě je strašně důležité jak píšete, vědět,kde roubovat.Bohužel se to nedá z literatury vyčíst a najít někoho, kdo zná, je dost problém.Dříve to uměl kdekdo. Někde jsem slyšela, že je možné roubovat postupně, což si nedovedu představit. Při roubování musím přece hlavní větev zkrátit , ale doroste potom ostatní hlavní větve, když bude mít vrchol níž?

Jak píše Rony, vlastní technika štěpováíní - tedy přiložení roubu na podnož - nijak těžká není. Přeroubovat vzrostlý strom tak, aby to ve zdraví přežil (nevyhnily řezné plochy silnějších větví), aby naštěpované odrůdy přirůstaly a plodily, to už je umění a chce to zkušenost. Dřív to, pravda, uměl kdekdo, ale vesměs se jednalo o naštěpování mladého pláněte. Epidemie přeroubovávání přišla ve větší míře až se záplavou nových odrůd. 
   Přeroubovat postupně strom lze, ale není to lehké. Někdy přeroubováváme postupně i nechtěně, když se rouby na některé větvi neujmou. Roubujeme tak příští rok, obvykle na bujné "vlky" vyrostlé z neujmuté větve pod místem štěpování. Cíleně se dá větší strom roubovat po částech tak, že jeden rok začneme nahoře, čímž se koruna sníží. Podpoří se tím růst nižšího patra. Výhony z roubů a nižšího patra udržujeme v rovnováze, aby jedny nepřerůstaly druhé. Následující jaro přeroubujeme větve - ramena nižšího patra. Současně zkrátíme letorosty z loňských roubů, aby nebyly o moc výš, než nové rouby.

Začátečník by měl začít s roubováním nejjednodušším způsobem - tedy „ za kůru „ na jaře zhruba od poloviny dubna do poloviny května v době silného proudění mízy. Já používám tento způsob asi ze 75 %, zbytek roubuji kopulací, kdy zakoupené obvykle tlusté rouby průměru cca 1 cm dávám na vlastní vypěstovanou podnož stejné tloušťky. U kopulace samozřejmě mívám problém s přesnou rovinou obou řezných ploch. Navíc letos na jaře jsem měl zlomený prst, takže roubování bylo ještě obtížnější. Proto jsem si pro snadnější kopulaci zakoupil za 180,- Kč v e-shopu modelářství super jemnou pilku 32 zubů/palec (výrobcem nebyla očekávaná Čína, ale USA) na řezání balzy, dýhy a dalších modelářských materiálů, kterou jsem použil pro šikmé řezy roubů a podnože. Na fotce je vidět pilka a roub uchycený sponami na podložené laťce. Rovinnost řezných ploch byla po řezu dokonalá a roztřepení okrajů minimální (případně nožem stačilo jemně opravit). Také jsem letos na jaře úplně poprvé vyzkoušel roubovat do rozštěpu, o kterém se ve většině knih píše, že je to zastaralý způsob, dnes již nepoužívaný. A zrovna tímto způsobem se mi podařilo naroubovat v březnu velkoplodou lísku na podnož turecké lísky (jak jsem psal nedávno v jiném příspěvku).       

Omlouvám se, zapomněl jsem na tu slíbenou fotku.

Zdravím

Předem mého názoru by bylo dobré kdyby jste napsal jakou rozteč mají stromy mezi sebou jak jsou staré a jaké asi odrudy to máte. Je nesmysl zmlazovat odrůdy pomalého vývoje, jsou to velice dlouhověké odrůdy a veliké kubatury v korunách.Tyto odrůdy hlubokým řezem vyprovokujete k silnému růstu vlkú a oddálíte ne li zarazíte plodnost na několik let (např. Boscoopské, Grávštýnské, Mor. jadernička, Panenské, Kožené renety, Kardinál...)     Odrůdy středního vývoje se řežou hlavně udržovacím řezem, kde se neustále odstraňují hlavně jenom přestárlé větve a i plodonoše a sesazuje se vrchol na nižší konkurenční kolmý výhon. Větve se nezakracují, ale prořezávají se v celých délkách.Pouze odrůdy krátkého vývoje se musí silněji řezat a častěji zmlazovat. Tyto odrůdy rychle krní i na semenáčích a jsou abnormálně plodné a nerostou  (Wagenerovo, J. Grieve...)  Je úplně zbytečné a nesmyslné hnojit stromy na bujných podnožích a nehledě na to kdyby přeci jenom by jste je chtěl přihnojit tak by jste to musel provádět pouze fekálem. Jinak se živiny vůbec nedostanou k hlubokým kořenům a vše spotřebuje tráva. Stromům hodně pomůže, když budete trávu pod nimi častěji mulčovat, tak tráva bude muset častěji vracet živiny do půdy, které odebírá stromům. Nejvíce přístupných živin se nachází v zemi pod drnem trávy, kde se i obnovuje humus. Už 20 let stříham ovocné stromy a ještě jsem se nesetkal s vysokokmeny, které by trpěly nedostatkem živin a nezareagovaly by na řez zvětšením plodu a obnovením růstu aniž by dostal kapku hnojiva. U ovocného stromu závisí kvalita plodu hlavně na světlosti a kondici koruny stromu. U odrůd střední a malé velikosti plodu nenaděláte nic. (Panenské, Strýmka, jadernička, hubičky... a třeba i Gala, Braneburn... a většina renet)  Pokud by jste po starém sadu chtěl vysadit novy nebo nové stromky ke starým budete muset vyměnit zem v prům. 1m za novou kvůli únavě půdy jinak Vám stromky budou živořit a odcházet po dlouhá léta.           sadař vlada

Chtělo by to foto. Jedno z možných řešení je pokácet každý druhý strom. Ne, že by to zvětšilo jablka, ale zlepší to zdravotní stav stromů.

To je dobrý nápad. Tazatel nenapsal, jakou produkci od sadu potřebuje, osobně si myslím, že pokud nechce vyrábět pálenku, nebo cidr tak jablka jsou v podstatě neprodejná. Možná by stačila postupná náhrada nižšími tvary kvalitních odrůd.

Už 20 let stříham ovocné stromy a ještě jsem se nesetkal s vysokokmeny, které by trpěly nedostatkem živin...

Jste zřejmě příliš mlád nebo jste měl štěstí na stromy v dobrých půdách a polohách. Za 36 let, co stříhám stromy jsem se mnohokrát setkal s polo a vysokokmeny, které zastavily růst, takže nebylo odkud vzít rouby, začly plodit střídavě a brakovité ovoce. A zdaleka nešlo jen o stromy přestárlé a krátkého vývoje. Jistě, stromy zareagovaly na řez růstem a zvětšením plodů, ale na chudé půdě bez přiměřené výživy byl ten efekt dočasný.

Je úplně zbytečné a nesmyslné hnojit stromy na bujných podnožích a nehledě na to kdyby přeci jenom by jste je chtěl přihnojit tak by jste to musel provádět pouze fekálem...

Poctiví staří zahradníci u svých vysokokmenů každý podzim obrývali kruhovité mísy velikosti obvodu koruny. Přitom do půdy zaryli hnůj, kompost nebo aspoň zelené hnojení, co kdo měl k dispozici. Nedělali to jen kvůli tělocviku a nepovažovali to za nesmysl. Dalo to, pravda, dřinu, takže kdo dnes nemá traktor nebo fekál, už od toho upouští. Přiznám se, já pomalu taky.

Pane Vysloužile vystihl jste podstatu věci. Můj tchán obrýval stejným způsobem sad plný jaderniček a Sudetských renet a nějaké to Matčino a přitom vždy vnitřně bojoval jak velkou mísu obrýt, protže trávu potřeboval na seno a ta mísa nahnojená mu "kazila radost".

Pane Vysloužile, v předminulém příspěvku jste popsal stručně a výstižně podstatu postupného roubování.Díky.