Omlazení sadu

Já vidím ovocný sad jako dokonalý systém, který může fungovat bez jakýhkoliv impaktů zvenčí. Prostě uzavřený koloběh, snažím se napodobit co nejvíc přírodní procesy i s velkými býložravci, v mém případě ovce- vyženu je tam vždy po sklizni. Mimochodem dělaly se kdysi nějaká měření a zkoumalo se kudy vedla trasa nějaké historické cesty kdesi u nás. Trasu cesty dokázali určit jen díky tomu že tam byly kysi vysázené stromy. V místech kde kdysi stromy byly, byla půda lepší kvality a nikoliv horší, s větším množstvím živin, než tam, kde nebyly. Po rozložení kořenů se živiny vrátily zpátky do půdy. Být to tak, že stromy jen berou a nic nedávaj asi bychom se tu teď nebavili...

           Ing. Fidla

Já vidím ovocný sad jako dokonalý systém, který může fungovat bez jakýhkoliv impaktů zvenčí. Prostě uzavřený koloběh

Bude-li exstenzivní sad vysázen na odpočaté hluboké naplavenině, hnědo či černozemi, pak skutečně, jak píše ing. Fidla může dlouho fungovat bez zásahů zvenčí. Jenomže on ten sad není uzavřený koloběh, to ovoce od něj totiž odebíráme i v případě, že nehrabeme listí a zbytečně neodřezáváme větve. Ale sad není perpetuum mobile. Třebaže energii, kyslík a uhlík dostane strom zadarmo od Slunce a vzduchu, dusík, draslík, fosfor, vápník, hořčík a další odebrané v plodech dřív nepo později budou scházet.
   Intenzivní sady vřeten mají stejný princip tvorby listů, dřeva i plodů jako vysoké tvary. Jediný rozdíl je v rychlosti koloběhu živin. Jde jen o to, jak velkou zásobu živin ten vysokokmenný sad měl, kam až dosáhnou jeho kořeny, jak s živinami šetříme (nekosit trávu, nehrabat listí) a jaké plody jsme u stromu v chudé půdě ochotni akceptovat.
    Je pravda, že bez hnojení mohou v optimálních půdních podmínkách stromy dobře prosperovat i po desetiletí. Jenže - kdo je má?

Ano vřetena jsou také rostliny, jistě. Problém je, že mají samozřejmě mnohem vyšší výnos v přepočtu na váhu dřeva. Tedy těch látek se dostaně ze sadu pryč výrazně více. Navíc samozřejmě koření jen ve velice mělkých sférách. Samozřejmě netvrdím že není možno hnojením výnosy zvýšit, ale platí to opět hlavně pro intenso tvary. U vysokokmenů je ten účinek minimálně sporný. Vemte si, že selské sady se nikdy přímo nehnojily, resp. ne v žádném enormním množství, samozřejmě nejvíc se vždy hnojila orná půda, což je logické, protože udržení kultury na orné půdě bez chemie a těžké mechanizace vyžaduje nejvíc energie, takže výnosy na jednotku plochy musí být co největší. Pod ovocné stromy se ještě tak někdy vylela močůvka aa to ještě z důvodu aby narostla tráva, než aby se hnojily stromy. Jinak co se týče dusíku, tak toho je v současné krajině spíše nadbytek, svědčí o tom bohaté porosty kopřiv, což je rostlina kdysi poměrně vzácná.

Význam hnojení je přeceňován- v přír. systémech. Intensivní sad jím jistě není, selský extensivní sad je mu mnohem blíž, jakkoliv samozřejmě pro jeho udržení je taky potřeba lidskou energii. Žijeme bohužel v době, kdy se touto energií nesmyslně plýtvá, protože leckdy nedokážem rozlišit dogmata od reality. Typický příklad je hospodaření v našich lesích. Les je natolik přírodní systém, že vyžaduje jen minimální vklad energie. Stále se tu mluví o nutnosti přeměny našich lesů, o tom kolik by se mělo vysazovat listnáčů atd. Jinými slovy stále se zdůrazňuje kolik práce je třeba udělat. Přitom by stačilo, kdyby se jen změnil způsob těžby. Nedělat paseky, ale těžit jen jednotlivé stromy a lesy by se na mnoha místech přeměnily samy. Buk a jedle stadium paseky nesnášejí. Výběrný les je z energetického hlediska mnohem efektivnější než les kde se střídá stadium lesa a paseky. O tom že umělý les je i mnohem náročnější na naši energii nemluvě. Ve výsledku máme lesy, z kterých máme z dlohodobého hlediska méně zisku, vypěstování stojí více peněz a jejich biologická hodnota je mnohem nižší. Nu ale je to zajetý systém, který funguje a nikdo ho nechce změnit, nu ale to víme tady všichni, že o pravdu jde až na posledním místě, asi jde opravdu hlavně o tu práci... Omlouvám se že jsem takto odbočil od ovocnařiny, ale chci uvést nějaký příklad, že to co se bere jako norma nemusí být správné...

          Ing. Fidla

S tím lesem máte určitě pravdu. Tam přírodní systémy fungují a je jistě dobré je využít. Věřím, že naši lesaři vědí, že těžit jednotlivé stromy by bylo pro obnovu lesa šetrnějí, jenže by se jim mezi stromy nevešla těžká technika.
    Pravda je i to, že selské sady se cíleně nehnojily, průmyslovými hnojivy tedy určitě ne. Vysazovaly se do odpočaté půdy - na zúrodněné úhory, podél cest nebo na hůř přístupná a svažitá pole. Když stromy zestárly a vyklučily se, pozemek se zoral nebo zastavěl a vysázelo se jinde.  Dnes se ovocné stromy nejčastěji vysazují tam, kde dřív rostly - pohříchu taky ovocné stromy. Na venkovských zahradách, v příměstských koloniích ze 70. let, jen málokde do panenské půdy.

To právě jádro problému. Chceme vše přizpůsobovat nám a nechceme se přizpůsobobat my prostředí v kterém žijeme. Výsledkem je krajina, ve které se nemůže snad nikdo cítit zcela dobře. Po venkově tu jezdí traktory Johny Deere, které jsou dělány naobří rozlohy prérií v Americe. Co pak asi udělá takový zemědělec, když sse někam s takovým strojem nedostane? Odstraní překážku samozřejmě. Což může být ovocná alej, remíz, či drobný mokřad. A unifikace krajiny pokračuje... Je jasné že v takovém systému přírodní pochody velkou roli nehrají. Celkově bychom se ale měli snažit o něco přírodě bližšího a mělo by zas být důležité ne to, kolik peněz jsem proinvestoval, ale co jsem vytvořil. Ing. Fidla

mluvíte mi z duše

Píšete velmi rozsáhle a těžko zjistit, zda vaše uzávěry vycházejí ze správných premis.Takže jen dvě poznámky. Co když s těmi kopřivami je to tak, že před lety se vysekl každí cíp a každá mez? Pamatuju letní cesty oholené nakrátko s voňavou mateřídouškou, kohoutky a smolničkami. Dnes jsou tam mrkvousy a kopřivy. A les, klasický smrkový je přece plantáž.

Jistě, je to i tím, že současná krajina je neudržovaná, samozřejmě. Všechna ta kopřivová místa, pokavad bychom je začali pravidelně kosit by se postupn ěproměnila na travnatou louku, pravděpodobně s ovsíkem, srhou či jinými druhy náročnějšími na živiny. Není to jen o živinách, ale i o managementu. seč a pasta podporuje trávy na úkor třeba kopřiv. Nicméně kdyby ta půda byla na živina chudá, kopřiva by tam nikdy růst nemohla, ne snad z důvodu absolutní nesnášenlivosti na ono prostředí, ale z důvodu mezidruhové konkurence, vytlačilo by ji jiné společenství. Tak to prostě chodí. Četl jsem nějaké výsledky pylových průzkumů ze středověku, pyl kopřivy se tam prakticky nevyskytoval, on je to opravdu vysloveně nitrofilní druh, samozřejmě že tehdejší krajina byla ale intenso využívaná, moc místa pro kopřivu tedy nebylo. Současný boom kopřivy je závislý jednak od neudržovanosti krajiny a taky na tom že v půdác je leckdy více dusíku než by bývalo vhodné- není se čemu divit- ty splachy z polí jsou často ohromné... kdysi velice zajímavé společenství v ekotonech jsou v současnosti v drtivé většině kopřivou a třeba lopuchem...

         Ing. Fidla

Problém stršího sadu je problém s únavou půdy. Běžné živiny se dají formou hnojiva dostat do půdy ale problém je se stopovými prvky. Stopové musí být i po přidání "stopové" ale ne překročit. Jsou pro strom toxické. Strom nemůže růst do "nekonečna" a i když umíme razantně zmladit a opět zapěstovat korunu, tak už to je na kratší čas optimální rodivosti. Co je nehorší nemůžeme nic dělat s kořeny. Dobře víme, že zakrácením silné větve zůstanou staré vodivé dráhy ve dřevě ale i v kořenech nefunkční a po delším čase začínají hnít. Nelze ani odstranit "otrávenou" půdu poblíž kořenů. Strom formou vlásečnic disociované živiny přijímá a některé odmítá a ty se tam hromadí jako nějaké "exkrementy" a stěžují normální funkci. Proto se taky doporučuje včas zakládat sad nový a lépe na panenské půdě. I starý jde obnovit ale to se musí provést vykácení a rigolace půdy se zásobným hnojením na několik let dopředu.