Lahůdková jablka pro labužníky - Váš favorit

Pro pěstitele v horších podmínkách mohu doporučit odrůdu, která tu ještě nebyla uvedena a to Bancroft Red. Není nějak významná chutí, ale dává spolehlivě úrodu jablek bez větší strupovitosti nečervavých a skladovatelných do nové úrody.

Pěstuji  odrůdu Bancroft red  25 let. Je nenáročná, plodí spolehlivě velmi pěkná a trvanlivá jablka. Tím ale, bohužel,  výčet předností končí. Strupovitostí trpí, alespoň u mě,  poměrně  dost (určitě víc než vedle stojící Rubín). Ve sklepě vydrží velmi dlouho, mimojiné proto, že každý sáhne raději po chutnějším jablku.
     Nicméně souhlasím, pro nenáročného pěstitele - milovníka kyselejších jablek v horších podmínkách - je to dobrá volba.

Jablko mého jména jsem měl. Píše se plodné až nejplodnější. S plodností nesouhlasím. Chuť, no každá liška chválí svůj ocas. To jsem onehdá četl na Zahradě. Závěr Pryč s Dukátem! Je přeroubovaný.

Ing. Dvořák - autor Dukátu - napsal několik pomologických knih. Vcelku logicky, byť poněkud nekriticky,  v nich chválil své dítě víc, než si zasloužilo. Podcenil zejména sklon k hořké pihovitosti (pro hnojícího zahrádkáře zničující vlastnost). Střídavě plodícího, ve sklepě vadnoucího bujně rostoucího Dukáta jsem taky přerouboval. Pro vyšší obsah cukrů končil v posledních letech spíš v kvasu. Kamarád na vysočině v chudé půdě, ale na slunci si jej však nemohl vynachválit. 

Dukát je výborný, ale ta hořká skvrnitost to je strašný. Má dost podobnou chuť jako Coxova reneta která je pro mě nejchutnější.

To je pravda. Ale v tom Dukát nebyl sám. Spartan,  Rubín a další jse dají jíst taky poměrně brzy. Dukát mi, na rozdíl od jiných odrůd,  i v kamenném  sklepě rychle vadnul, jeho trvanlivost byla kratší než uváděná. 

Grávštýnské považuji za jedno z nejchutnějších jablek.  Dá se sehnat např. na www.stareodrudy.org  . Pravda je, že se nedá pěstovat jinak než jako vysoký strom se širokou korunou (pokud budete řezat, pořádně neplodí a snaží se znovu a znovu obrážet), takže do malé zahrádky je nevhodné. Máme jednu jabloň minimálně 80 let starou (plodí stále slušně) a dvě cca 30 let. Pokud však chcete grávštýnské naroubovat, bývá to problém, jelikož jednak na některé podnože špatně chytá a navíc chuťově to nikdy není ono jako z původního starého stromu...

Taky mě překvapily drobné plody průměrné chuti na mladých naroubovaných stromcích. Chce to pár let počkat, jak se stromy rozrostou, začnou plodit ty pravé krásné Grávštýny.

Pokud vím tak v Norsku pěstují Grávštýnské jako štíhlá vřetena na podnoži M9.