Máte pravdu pane Vysloužile, bez rajonizace a uvedení půdních podmínek jsou žebříčky chutí k ničemu. Sám mám odrůdu Nela a nedá se to jíst. Kolega z práce ji má také a je velice dobrá. Bydlíme od sebe 15km (Hradecko), Já mám jílovitou půdu, jižní svah a sucho. On hlinitou půdu a okolo mu teče potok. Sám bych tomu nevěřil, jak se můžou hrušky stejné odrůdy od sebe lišit jak co do chuti, tak i do velikosti.
Tak Ty máš rád všechny koukám:-))) špinku mám doma, už vím že je to ona. Jen kdyby ji ti sršni nelikvidovali. Je kožená rzivá, ale křížaly jsou z ní výtečné.
Hrušek je najednou moc, to by chtělo si naroubovat na jeden strom více odrůd, aby se to dalo postupně konzumovat. Taky málokdo má tolik místa aby mohl sázet celé stromy. A takové stromky s více odrůdami asi žádná školka neprodává, to si musí člověk udělat sám.
Přesně tak. Pokud pěstujete hrušky na jídlo a ne třeba na pálení, je naroubování více odrůd na jeden strom optimálním řešením. Navíc rouby hrušní se dobře ujímají, i když dík tvrdšímu dřevu se s nimi o něco hůře pracuje.
Tak teď nevím, měl jsem vybranou Williamsovu a Dicolor, ale ta Williamsovka tu mockrát zmiňovaná není, pročpak asi...??? Já na ni četl většinou dobré reference, snad jen ta cizosprašnost...
Osobně mám rád Pařížanku (ale strom na který myslím je asi kříženec). Letos na jaře jsem vysadil Wiliamsovu - udajně nejlepší na hruškovici (mrkněte se na web R. Jelínka) a Boskovu. Jen nevím je-li lepší Boskova červená nebo obyč.
