Nashi, Hosui, Kumoi

Oceňuji taky nenáročnost pěstování a odolnost suchu. Jako jedinou "hrušku" jsem ji nezaléval a plody nejsou brakovité a šťavnatostí všechny předčí.

Já tedy Vaše nadšení pro asijské hrušně nesdílím. Ano, jsou šťavnaté, poměr vody a sušiny je u nich větší. Odolností proti suchu bych to asi nenazýval. Obecně hrušně na semenáčích koření velmi hluboko a plodící stromy není třeba (krom výjimečných poloh) zalévat vůbec. Jiná věc je u kdouloňových podnoží, na ty se ale asijské hrušně štěpují málokdy.
   Většina odrůd asijských hrušek má sklon zdrobňovat plody a vesměs vyžadují probírku.  Co se týče zpracování, destilát kvality hruškovice nedosahuje, křížaly, kompot ani povidla (u hrušek ceněné) jsem nejdl, Je to zajímavé zpestření chuti, ale pár plodů (1-2 větve) stačí. Klasické hrušky hodnotím podstatně výš.

Mám zhruba deset mladších hrušní na semenáči a pokud bych letos nezaléval, moc z úrody bych neměl a nejspíš bych, hlavně o nejmladší stromky, přišel. Sad na kopci, větrná poloha, minimum srážek. Starší stromy zalévat zas tolik nepotřebují, ale mladší většinou živoří a velikosti starších zdá se nikdy nedosáhnou i přes občasnou umělou zálivku. Bohužel. P.S. Na kdouli mně trochu roste pouze Hardyho, jinak to nestojí za řeč a je to marný boj.

Jistě, existují extrémní polohy. Ale ve srovnání s ostatnímu ovocnými druhy jsou na tom hrušně ještě pioměrně dobře. Každý, kdo si pěstuje vlastní stromky ví, oč těžší je vyrýt sazenici na hrušňovém semenáči než na jabloni či myrobalánu.
   Než začalo před pár dny pršet, měly všechny broskvoně, některé slivoně schlíplé listy, mladé jabloně listy shazovaly. Meruňky, hrušně a ořešák vypadaly svěže.

Tady (pod Košťálovem) je letos Hosui propadák, stejnětak tomu bylo v roce 2015. Plody jsou trapně malé.

Na stromě bez zálivky, se solidní násadou Hosui též drobná, stejně tak Julka.  Je to divné, obyčejně už bývá v tuhle dobu mastná, plně žlutá, letos je nějak mimo. I když je už chuťově zralá. Rafzas trpí rzí jako evropské hrušně. Jiný strom, strom s občasnou zálivkou a vyšší násadou má plody větší - odrůdy Man-san-gil, Shin-su. Plody ještě rostou. Asi jim udělala dobře ta vláha z nebe. První plody na Zaosu-li drobné. Zaosu-li je snad jediná hruška z této skupiny, která po utržení ještě dozrává. Sršni žerou plody o 107, začal jsem plodenství s většími plody balit do sáčků jako révu. Dost plodů je napadená obalečem, ale dík tomu se dají jíst už 14 dní i pozdnější odrůdy. Předností je šťavnatost, u odrůd s hnědou slupkou i aroma. Tak jako maliny nejsou lepší než ostružiny (rod Rubus), není lepší evropská hruška než asijská (rod Pyrus).  

Tak jako maliny nejsou lepší než ostružiny (rod Rubus), není lepší evropská hruška než asijská (rod Pyrus).

Rozumím té slovní hříčce. Za mě jsou ovšem maliny (jenom chutí, plodností ne) o dvě patra nad ostružinami, totéž platí o evropských hruškách nad azijskými.
Jedině Early Asia a Za-osu-li jsou velikostně srovnatelné s běžnými hruškami. Jinak konzistencí připomínají spíš tvrdší meloun.

Jsem rád, že jste to okomentoval. Nebudu oponovat jinak než vzpomínkou na včerejší návštěvu zahrady. Šel jsem okolo keřů ostružin, ty krásné lesklé plody (souplodí) jsem drbal na bříšku. Když se smíchy neudržely a pustily se stopky, nechal jsem je sklouznout do dlaně. Když jich byla dlaň plná, nasypal jsem si je do pusy a jazykem přimáčkl k patru. Pusu mi zaplnila spousta voňavé, sladké šťávy, prostě lahoda. Tohle u malin nezažívám. Podobné je u hnědých asijských hrušek, kdy po nakousnutí do pusy teče šťáva vonící rumem nebo nějakým likérem a neruší ji aroma a konzistence zralých evropských hrušek. 

Jinak teď se cpu Muškatelenkami, Šídlenkami a dalšími drobnoplodými hruškami, které hrozně rychle přezrávají. To je asi jejich jediná chyba a důvod proč se nepěstují ve větším. Na krám by musely přímo ze sadu a lidi by museli vědět že přijdou a jaké jsou dobré. Aby neváhali a koupili je. Proto v pohodě přijímám i velikost asijských odrůd, pokud se kvalitně neproberou.  

Asi budem zasa za exota, ale ja problém s tým že by boli ázijské hrušky malé nemám. Skôr naopak, plody bežne dosahujú hmotnosť 400g, ba nájdu sa aj polkilové (foto 3). Na fotkách je odroda Kumoi (na foto 1 plod s hmotnosťou tesne pod 500g, na foto 2 porovnanie plodov Kumoi s priemerne veľkým jablkom odrody Merkur). Stromy ale bez výnimky zavlažujem a robím dôkladnú prebierku. K tomu porovnaniu chuti ázijských a "našich" hrušiek: rumová či likérová aróma ázijských je chvíľu zaujímavá, ale rýchlo sa zunuje. Tiež ich dužina je viac zrnitá. V porovnaní s jemnou maslovitou dužinou a ohňostrojom chutí takej Boscovej, Williamsovej či Nojabrskej sú ázijky chuťovo fádne a ploché. Pravda, ide len o môj názor, niekto ho môže mať úplne opačný. Proti gustu žiaden dišputát... IH

Asijky beru jako "něco jinýho", jiný druh, neporovnávám s klasickými hruškami. Pane Hasmane, jakou hmotnost mají Vaše Hosui? Zvážil jsem 10 plodů a v průměru mají nějakých 90 g/plod - takže také žádní obři. Nevím, jaké velikosti plody Hosui u nás dosahují, papírově uváděná hmotnost je docela velká, ale v našich podmínkách to bude pravděpodobně méně.