Koňský hnůj

Dle Wikipedie - Jahodník je považován za rostlinu citlivou na chlor (prasečí hnůj, fekálie, průmyslová hnojiva s obsahem chloru, např. draselná sůl),

Kejda se proto stříkala na strniště, protože se zapodmítala a byla mělko, tím se díky vzdušnému O2 mineralizovala a chlór vyprchal. Prasečí hnůj má podobné složení jako lidský - včetně obsahu chlóru. A pokud se týká míchání - je to právě naopak - míchal se, aby se potlačily jeho špatné vlastnosti.

Prasečí hnůj má podobné složení jako lidský - včetně obsahu chlóru

To se mi nezdá.  Lidé si solí potravu podstatně víc než prasata. Navíc chlór je v tělních tekutinách a exkrementech vázán v poměrně stabilních sloučeninách, takže jeho ionty se z půdy vyplaví, ale že by vyprchal...?

Dostali jste se k chloru. To mi připomíná, jak mi jeden technolog z výroby bionafty povídal o problému, co s pokrutinami z řepkových semínek po vylisování. Poměr sacharidů a bílkovin je takový, že se to nedá kvasit (přimíchat do výroby bioetanolu) a spalování také je problém právě pro vysoký obsach chloru. Solení v lidské stravě je především problém sodno-draselné rovnováhy a nikoliv chloru. Pokud jsou pokrutiny z řepky skrmovány prasatům, pak určitě jejich příjem a výdej chloru bude nepodstatně vyžší než u lidí.

Kejda se zaorává mělkou podmítkou z důvodu omezení odvětrání čpavku, pro jeho oxidaci a vyvázání N do půdní zázoby.

No to jsou mi věci. Dámy prominou, já se musím k něčemu přiznat. Chodě (správně je chodíc, vím) tahle po zahradě, když na mě přijde malá, tak šup k některému stromku a hnojím. Přednostně k broskvím, ty potřebují hodně dusíku. Je to přece příroda, a ta do příprody patří, že. A co to tady najednou dneska čtu... ejhle - lidská moč prý obsahuje velké množství chlóru! Na tu, jak známo jsou broskvoně i některé další ovocné dřeviny háklivé. Tak teď jste mě docela rozviklali, jestli se náhodou nenám zkulturnit a nosit to raději způsobně domů...

Už se to tu probíralo, ostatně jako snad už všechno. Dojděte až ke kompostu. Je shoda na tom, že je to akceptovatelné jak z hlediska biochemického, tak i z hlediska kulturně-estetického. To, že pes učurá oblíbený jehličnan je obecně známé.

Díky, "komposty" nečtu, neb mě nebaví, k mé smůle.

Wimpi, říkáte to správně -  chodě. Chodíc by řekla ta žena, co promine, chodíce  pak vy oba, kdybyste spolu chodili.

 No, tak to už je vyšší level jazyka českého, na který jsem bohužel v dobách nerozvážného mládí nedosáhl. Anebo, že by se už o slovo hlásila skleróza?   ... 

Je dobře si opatřit na zahradu hryzce. Jednou z radostí pobytu na zahradě je při konání potřeby strefování do jejich děr. Protože mám hryzců víc, podělím postupně a spravedlivě celý pozemek           j.c.