Hlízku zmijovce jsem dostal docela malou před mnoha lety od kolegy v práci, který měl zmijovec asi 3letý a po jeho zatažení a vyjmutí z květináče, měl asi 3 dceřinné hlízky. Na jaře příštího roku jsem hlízku zasadil do humusu tvořeného kalem z čističky, který Sady lesy zahradnictví přivezlo na hnojení trávníků na sídlišti. V tom roce narostla mohutná hlíza, která pak v příštím, jako první z těch všech hlíz vykvetla. Květní kalich byl velký jako kbelík a pro hnusný smrad, který se z něho linul, bylo nutno přechovávat rostlinu po dobu květu na lodžii. Pozvaní kolegové, zatím neúspěšní pěstitelé, žasli. Časem mě přestal těšit i ten listový deštník, který zmijovec vytváří. Jednomu kolegovi vykvetla hlíza v šuplíku kancelářského stolu v práci. Kvetení zmijovců se pak několikrát odehrávalo na skříních v chodbě té budovy.