Vaše nejoblíbenější top odrůda angreštu

Z bobuľového ovocia ma vždy najviac lákali červené veľkoplodé a skoré sorty egreša dozrievajúce začiatkom júla, kedy je ešte prvé ovocie tohto druhu v záhradke vzácne. Červené sorty majú pri plnom dozretí veľmi príjemnú arómu- lepšiu ako biele. Striekať fungicídmi nechcem, takže z tolerantných až rezistentných a súčasne veľkoplodých odrôd sa veľa vyberať nedá. Pestujem Remarku a o 2 týždne neskorší Martlet. Remarka je chutnejšia a úrodnejšia. Neguš kúpený v Droždíne som zlikvidoval, mal mrňavé drobné plody a zelené výhonky silno trpeli bielou múkovkou.Od kamaráta som získal zakorenený rezok Moskovského beztŕňového. Jedol som ho, červené plody sú veľké a chutné. Na budúcu sezónu dopestujem pravokorenný stromček, takže rodiť bude až o ďalší rok. Z bielych odrôd pestujem veľkoplodú Invictu, Prim a netolerantný Viking, ktorý som prevrúbľoval Primom. Pred pár rokmi som si zakorenil pár halúzok bieleho egreša. V tomto roku prvýkrát zarodil. Odrodu nepoznám, ale je fantastický- sladký, aromatický a stále tvrdý. Prim a Invicta pri dozrievaní mäknú a sú stále sladko-kyslasté, žiadny zázrak v chuti. Napriek tomu, že ničím nestriekam, zdravotný stav všetkých egrešov je bez chybičky. Americké padlí som mal iba na súdečkovitom Vikingovi v čase pred preštepením. S odrodou Králíčkův červený Vám bohužiaľ, pán Juraj, neporadím. Paľo

Ten červený angrešt po dědovi s tenkou slupkou byl pravděpodobně Industrie - tehdy rostl skoro v každé zahradě (jako keř).
   Králíčkův už taky nemám odešel na botrytidu kmínku. Zajímavá byla ale jenom jeho cihlově červená barva.
   Ze starých odrůd byly mými favority Chryso, Zlatý fík, Skvost, Produkta a klasikou Bílý nádherný. Dnes j vytlačují rezistenty. Mám raději žluté a zelené odrůdy, protože jsou univerzálněji použitelné. Z červených není ani kompot ani marmeláda příliš vzhledná. Prim mi v tomto vyhovuje - plodný, hladký, velký. Ty červené jen k jídlu.

Že by niekomu vadila farba kompótu alebo džemu, to čítam prvý raz. Chuť a vôňa je podľa mňa dôležitejšia. Domáce džemy dostávajú hnedastý nádych vďaka karamelizácii cukrov pri teplotách nad +80, takže veľký rozdiel v "kráse" výrobkov nevidím. Konzervárne varia džemy alebo marmelády (marmeláda je teraz označenie iba pre výrobky z citrusov) v kotloch so zníženým atmosférickým tlakom nad hladinou, čím dosiahnu var pri nižších teplotách a výrobky si zachovávajú čerstvejšiu chuť aj farbu. Egrešový kompôt má aj iné, málo známe účinky: Keď mala dcérka v detstve horúčku a nezaberal Acylpyrin ani Anopyrin, kompôt z egrešov zázračne znížil teplotu hneď na prvý raz. Chuť červených egrešov sa mi v mladosti zafixovala v čichovej pamäti. Vtedy som zo zmesi nazberaných plodov vyberal iba červené, lebo boli zvláštne lahodné a aromatické. Pestoval som na bývalej záhradke tmavočervenú podlhovastú hladkú veľkoplodú odrodu. Pri prezretí boli plody až čierne a prehnane aromatické. Nepáči sa mi, keď egreš pri dozrievaní mäkne ako plastelína. To je prípad Invicty aj Primu. O ich priemernej chuti som už viackrát písal. Podobné je to s Martletom. Zdá sa, že nové rezistenty kvalitou plodov zatiaľ nedostihli chuť starých odrôd vnímavých k americkému padlí. Paľo

Nechci se tahat o slovíčka, ale cukr při teplotě 80 st asi nekaramelizuje. Tipl bych tak nad 110 st.  Marmeláda (dřem) z meruněk je žlutooranžová, z malin a jahod jásavě červená, z rynglí a angreštu zelená, černý rybíz, aronie, tmavcorudá. Tedy aspoň u nás. Červený angrešt dává nevýrazně narůžovělou barvu, Nám se prostě nelíbí. Možná jsem jediný, kdo si myslí, že potravina by, krom chuti a vůně, měla i dobře vypadat, nevím.
     Je pravda, že překročíme-li teplotu a čas vaření marmelády příliš - většinou při přípravě většího množství, kde se dlouho odpařue -  marmeláda karamelizací hnědne a získá po karamelu i příchuť. Ta je někdy dokonce žádoucí - třeba u povidel, ale to už je jiná kapitola. 

Keď vyrábam sirup z čerstvého ovocia, odstavujem ho už pri teplote cca +80 a hlavne stále miešam celý objem, pretože pri dne hrnca sú teploty výrazne vyššie o dochádza k nežiadúcej karamelizácii. Sirup vyššími teplotami získava varnú príchuť a ubúda čerstvosť ovocnej chuti. Vytvoriť podmienky ako v konzervárni, kde pri zníženom atmosférickom tlaku sirup alebo džem vrie už pri +60-70, sa bohužiaľ v domácnosti nedá. Preto je lepšie napr. z malín vyrábať sirup studenou cestou- macerovaním spolu s kys.citrónovou. Rozdiel medzi vareným a takýmto sirupom je obrovský. Neviem, či je žiadúca karamelová príchuť u egrešového džemu, ale jeho farba mi produkt z bielych egrešov rozhodne nepripomína. Ani vzdialene. Červený egreš nie je višňa. Výrazne červenú farbu z červeného egreša neurobí ani konzerváreň- bez pridania farbív. Ale kto- okrem Vás- vyžaduje u egrešového džemu výraznú červenú farbu? Ak Vám pripadá málo červený, pridajte si pri varení toho narúžovelého džemu trochu prírodného farbiva používaného napr. na dofarbovanie vín. Kúpite ho v predajni s vinárskymi potrebami. Paľo

To je taky možnost. Já ale raději zvolím na marmeládu žlutoplodé odrůdy (Chryso, Z. fík, Skvost), zavařenina získá pěknou žlutookrovou barvu. I když se použijí zralé plody, želírují výborně a chuť je typická, velmi příjemná. 
   Jednou jsem použil zelené plody a přidal k nim pár plodů kiwi. Marmeláda s černými tečkami vypadala efektně, ale chuti té žluté nedosáhla. 

Když udelam pravokořenou sazenici a utvořím angreštovej keřík z toho, budou s tím problemy? či i na keřovej angrešt se musí roubovat meruzalka?

Problémy nebudou,  pravokořený keřík není třeba roubovat. Dokonce lze zapěstovat i pravokořený stromek (samozřejmě podrůstá, ale to dělá meruzalka taky).
   Jediným problémem je, že angrešt špatně zakořeňuje z řízků, proto se častěji hříží

Možná jsem měla jen začátečnické štěstí, nicméně z devíti jarních řízků (po třech od odrůd Prima, Invicta a Karát) mi jich osm spolehlivě zakořenilo.

|Je pravda, že jsem to určitě přes 20 let nezkoušel. Třeba s dnešními substráty, perlitem, růstovými stimulátory to jde líp. Zakořeňovat angrešt z meruzalkového stromku (vzdušným hřížením) je dost otrava.