Co mi v půdě chybí, že mi toho tolik hnije?

Můžete to nějak popsat tak, abysme to pochopili ? Prostě napsat jaká sloučenina byla ve vzduchu a a na jaké patogeny působila tak, že omezovala jejich výskyt?

Jsem si totiž dosud myslel, že když bylo ve vzduchu víc nějakých škodlivin, tak naopak ty zle působily na flóru a ta byla oslabena a spíš podléhala nějakým nemocem. No a vy tu teď šíříte názor přesně opačný.

No nevim, ja pamatuji dobu pred uvedenim severoceskych hnedouhelnych elektraren do provozu a v te dobe nejaka sira jiste v ovzdusi byla, ale podstatne mene, nez po uvedeni do provozu. A v te dobe se chemicke prostredky moc nepouzivaly. J.R.

Je to nějaké pomíchané. Období průmyslové revluce začalo koncem 18. století, to si fakt málokdo pamatuje. Nicméně před válkou, třebaže továrny nebyly odsířené a topilo se uhlím, bylo u nás ovzduší mnohem čistší, to je obecně známo. A patrně i ovoce.
   Snížení emisí - především oxidu siřičitého - jistě svůj vliv mělo. Ale spíš na potlačení strupovitosti, a dalších chorob, které jsou cilivé na sirné přípravky. Mohu se mýlit, ale epidemii monilie do souvislosti s odsířenými elektrárnami nedávám.

Dejte si to do kontextu s faktem, že choroby, původci nemocí se trajektorii času nějakým způsobem vyvíjeli,mutovali,docházelo k regresím...jejich vývoj nelze zastavit,jen zpomalit.Odolnost, rezistence které odolávaly roky, staletí byly, nebo budou prolomeny, a co fungovalo kdysi, už neplatí.Lidstvo bude VŽDY s patogény o krok pozadu.Budou vznikat noví škodliví činitelé, se sofistikovanějšími postupy.V tuto chvíli si neumím přectavit dobu, kdy člověk jednou nad nemocemi zvítězí, a nebude potřebovat žádné "berličky v podobě chem.přípravků, aj.

Není cílem patogeny úplně zlikvidovat (aspoň ne ty, které člověka přímo neohrožují na životě) a pravděpodobně to ani není možné. Lepší by bylo dosáhnout určité rovnováhy, kdy bude ta část úrody, která padne za oběť patogenům, zanedbatelná nebo aspoň akceptovatelná.

Není cílem patogeny úplně zlikvidovat (aspoň ne ty, které člověka přímo neohrožují na životě)...

Monilie mě přímo na životě neohrožuje(žiju v souladu pravidel tělesné hygieny),přesto pasu po původcích monilie kde mohu, a snažím se ji omezit, vymýtit.Přesprahové hodnoty neakceptuju, nechci s ní žít v rovnováze, ani v partnerském vztahu.

Myslim si, ze pred 30 rokmi bolo ovzdusie omnoho horsie ako dnes. aspon socialistickych krajinach. Ked som siel do centra mesta, tak to bola sila. Velky sok bol po navsteve Viedne po revolucii. Plno aut a cisty vzduch. Toz paradox.

Neřekl bych, že je to paradox. Podle mě lidská činnost zásadním způsobem (většinou negativně) ovlivňuje množství a složení mikrobů v krajině a narušuje rovnováhu ve prospěch agresivnějších druhů (těch parazitických).

Zdravý strom je pokryt tenkou vrstvou bakterií, hub, prvoků,..., které fungují jako fyzická beriéra proti patogenům; ve zdravém stromu žijí endofytní houby, které pro strom vyrábí toxické látky (např. různá antibiotika), kterými se strom může bránit. Chemické postřiky a umělá hnojiva tyto organismy ničí jak na listech, tak v půdě (v půdě taky orba, rytí, nedostatečná výživa) a otevírají tak cestu pro patogeny.

Pak je tu ještě jedna možnost. Že monilie tu byla i v dřívějších letech, jenže ji lidé tolik neřešili. Když na velkém stromě v deštivém létě polovina plodů shnila, nevadilo to, i tak jich na jídlo dost zbylo a oč bylo méně na krmení, to nahradili řepou, ta v tomto počasí naopak narostla.
   Dnes je situace jiná. Stromy se sázejí tak, aby se sklidily ze země, ponechává se jim jen pár větví, aby korunky byly vzdušné, osluněné. Krátce po odkvětu se provede brutální probírka, aby byly plody jak z Alberta. Je potřeba je důsledně stříkat, protože to, co jsme probírkou ponechali už nesmí zčervivět. Když vzdor této péči přiletí hmyz, který chce něco sát, kousat a pár desítek z ponechaných plodů začne hnít, je to tragédie.