Zahradu mám přímo u Dyje, jenže je pod hrází a navíc ohraničena betonovou zdí koridoru. Nadmořská výška je 158 metrů, půda je těžká s vysokou hladinou spodní vody, v okolí lužní lesy. Není to klasická spodní voda, ale voda která je jakousi spojenou nádobou s korytem řeky, kde setrvačnost je asi týden. Pokud do té doby voda neklesne tak mám na zahradě vodu na rýč, běžně bývá metr, met a půl. Počasí bylo dnes nádherné ale půda podmáčená, doslova bláto i v trávníku, vítr fučel tak žem jsem musel postřik přerušit. Navážel jsem vloni nějakých 30 cm zeminy aby alespoň záhony byly vyvýšené, stromkům však takto pomoci nemohu. Když k tomu připočtu pozdní jarní mrazy tak je dokonáno. Obměnil jsem sortiment broskví a nektarinek, zůstala jen jedna asi pětiletá, všechny stromky jsou nádherně narašené, vloni odpočívaly protože pomrzly v květu. U všech ovocných stromků i drobného ovoce je to tady sázka do loterie, ideál by byl alespoň o metr výše, klidně sucho protože vody je dole hodně.
Na prvním snímku směr od řeky je ještě vidět areál bez betonové zdi koridoru, voda která tam je, nastupuje spodem.
Na druhém je již vidět proč se nyní prohání vítr jen jedním směrem a navíc rychleji.
A na třetím je vidět co dokáží hráze asi tak týden zadržet, je to zhruba 2 metry nad terénem zahrady. O něco méně to bylo předevčírem když roztály sněhy, naštěstí již voda opadla. Pokud by byla jiná možnost tak bych pořídil zahradu jinde, ale není to tak jednoduché. Hodně zahrad u nás je takhle okolo řeky, nějaký ten písčitý kopeček je spíše vyjímka.