Lečo zavařené a zkažené

Teploměr máme stejný i hrnec (společný). Ten teploměr prověřím a dám sem foto. Mám jěště topenářský. Ano je pravda, že nám praskají angešty ale to bude asi tím, že je zavařujeme moc zralé. Jinak se zavařováním nemáme problémy, dokonce jsem zavařoval ve venkovním kotli s ponořením kovovým košem na bramory a v němm 21 sklenic najednou (horní řada trčela si 2 cm z vody) a jedna uprostřed měla děravé víko a prostrčený teploměr. To se pak po vytažení rychle vymění. Výhoda tohoto zavařování je, že měříte teplotu uprostřed sklenice a sledujete dosažení o 3°C více jak je pasterizační teplota tedy asi 71°C(nevím to přesně, musel bych se podívat) a už nemusí být žádná prodleva. Dokonce jsem zaznamenal graficky náběh teploty mimo sklenice a uprostřed sklenice a je to "nebe a dudy". Zatímco mimo už bylo 80°c, tak ve sklenici uprostřed to teprve dosahovalo 50°C.

V posledních letech mám určitý propad při zavařování s víčky omnia. Podobnou zkušenost má i můj kamarád.Víčka zřejmě nemají kvalitu dříve vyráběných. Po vychladnutí zasterilizovaných sklenic zkouším přichycení víček poťukem na jejich střed a podle výšky tónu zvukové odezvy většinou poznám nepřichycené. V poslední době zvyšuji procento úspěchu zatěžováním víček závažími. Kilovky jsou ideální.  Podezření mám na kvalitu, nebo provedení těsnění víčka. K doplnění dodávám, že na příklad rajčatovou šťávu nalévám po tepelném zpracování horkou k bodu varu do pivních sklenic, které v zápětí zavírám použitými ale krátce sterilizovanými korunkovými uzávěry s tím, že lahve po uzavření pokládám naležato z důvodu lepšího prohřátí zbytku vzduchu v láhvi. Šťáva se mi nikdy nekazila. Problém nevidím tudíž ve sterilizaci, ale v kvalitě víček. I moje zkušenost se zavařováním je taková, že hospodyňky spíše sterilizaci časově přehánějí, takže v tom nebude jádro problému.

Taky mě trochu zarazilo, že se pár víček nechytlo. Přitom se jednalo mnohdy o víčka nová, zatímco dřív jsem je používal dokola 5 i vícekrát. Neúspěch se snažím minimalizovat odsátím vzduchu vývěvou před umístěním do hrnce - poklepem lze poznat, že víčko drží ještě před zavařením. Taky víčka opatřuji pružinami, které se prodávaly kdysi k víčkům na opakované použití. Pružiny byly z nerezu a tak jsou vlastně nezničitelné. 

No, mne to zarazilo docela dost, že zvláště některá nová víčka jaksi "nechytají". Přemýšlela jsem zda to není rukama (zavařuji již docela dlouho) a nebo zda nejsou na vině sklenice - napadl mne jemný "obrus" při otvírání zavařenin. Díky za tyto příspěvky, nejsem v tom sama. Elena

Možné to je, sklenice, na rozdíl od víček,  neobnovujeme prakticky vůbec. Ale nemyslím si, že by se otvíráním výrazněji obrušovaly.
   Dříve byla víčka dvojího druhu. S bílým těsněním - bylo trvanlivější, ale nevhodné pro potraviny s obsahem tuku, s červenou gumou, která dřív steřela, ale odolala tučným pokrmům. Dnešní růžová těsnění nanášená asi nástřikem jsou prý univerzální, ale kdo ví. Možná je jeho vrstva tenší, takže drobné nerovnosti nedovede utěsnit.

Dobrý den, mohla by jste prosím napsat postup toho zavařování v mikrovlnce? Děkuji Monika

Jestli to patřilo mně, tak si dejte tady do vyhledávání Zavařování v mikrovlnce a tam to popisuje p. Berta a tak to dělám i já.Lečo již mám zavařené taky moravanku, okurky i kompoty nic se nekazí.

Ano, přesně tak to dělám já. Jen stále zavařuji v hrnci s vodou. Starý zvyk je straý zvyk.

my lečo zavařujeme tak, že ho uděláme jako klasiku (dušená zelenina na oleji) na jídlo akorát do toho nedáme salám a vejce a zavaříme aby se zatáhlůa víčka a tohle děláme už třetí rok a v pohodě dokonce jsem ve sklepě našel letos svoji první várku a chutnala dobře i po 3letech