Kompoty

Dobrý den. Potřebuji poradit, jak dlouho se dají uchovávat kompoty. Předem děkuji za odpopvěd. jana

Asi před rokem na Nově ukazovali kuriozitu s (mám dojem) 40.let starou zavařeninou, kterou našli kdesi zapadlou. Byli to třešně, které zavařovala ještě babička. Majitelce a reportérce chutnaly když to před kamerou konzumovaly.
Osobně si myslím že záleží na tom co je zavařené a jak to je zavařené.   

Dobrý den paní Jano:-) Všeobecně skutečně platí, že zaleží jen na tom, jak kvalitně byl kompot zavařen. Je znám případ vyzvednutých konzerv z potopené ponorky z první světové války, které se bez problémů daly konzumovat! Pokud se při otevírání ozve zasyčení, který vytvořil vzduch, co se dostal pod víčko, je vše OK. Dobrou chuť Vám přeje Stanislaw:-)

babička byla zavařovací maniak, 
beden kompotů u nás byly tuny, někdy došlo k záměně ve frontě a kompoty jsme otevřeli s několikaletým zpožděním. Takže zkušenosti:

meruňky (ananasky): první rok fpoho, do 3 let tmavnou; rok co rok stále víc do tmavě hněda  (i v temném sklepě) + změknou - zhadrovatí, ztratí na chuti a ztratí veškerou vůni, šťáva (nálev) ale zrozsolovatí (a po 10 letech už ani není tekutá - vážně jako vařené želé, tenkrát vzácné).  Ani po 10 letech ale nejsou vyloženě nechutné;  když v bolševických krámech zůstaly jen brambory a mrkev, děti je měly rády.  Dnes by ale asi daly před tímhle přednost hypermarketové hydroponii.

broskve - podobné, jen méně tmavnou a méně hardovatí:  zůstanou tužší - méně rozňahňané. stárnou pomaleji, směřují ale ke stejným koncům, kdy pak je těžké rozhodnout, ze kterého ovoce původní hmota pochází.

třešně - těm čas až tolik neublížil - držely si tvar i po letech. Světlé třešně ztmavly, ale ne do odpudiva. Chutí ale samozřejmě směřovaly k neurčité sladké hmotě. 

švestky - ty jaxou tmavé, stárnutí jim tolik nevadí - ani vůně moc nezeslábne. Jsou jiné nežli letošní: ne lepší, ale přesto atraktivní. Nálev taky po >3 letech zrosolovatí - tomu to ale prospívá.

čalamáda, okurky: směřuje ke kyselému hadrovitému kompostu neurčité vybledlé béžovo-zelené barvy: po pár letech použitelné jen rozmixované do omáček, obarvit sladkou paprikou.

povidla:  směřují ke konzistenci (i barvě) hokejového puku.  Tenkrát jsme neměli aku-vrtačky s vykružovací pilou ani horkovzdušné pistole (benzínová letlampa páchne), takže jsme zkoušeli povidla dobývat ručně: je zapotřebí sil srovnatelných s pevností nádob: jedná se tedy o vyloženě nebezpečnou činnost (i za užití ostrých nástrojů:  dláta, šroubováků), tedy mužská práce.   Nepomáhá ani do nádob s povidly nalévat vodu - ta se sice zabarví (tedy něco asi vyluhuje), ale sama zkvasí, než stihne povrch povidel významněji změknout.  Povidla v tomto stavu je lepší oželet nebo někomu nesympatickému darovat.

obecně tedy lze říci, že přežít lze i konzumaci kompotů starých desetiletí (bez vlivu na rychlost peristaltiky), je ale chyba nechat je zestárnout více nežli 1 rok.

Podle mne výroba domácích kompotů má smysl pro to, že si vyrobím svůj výrobek s jistotou původu a kvalitou, případně zpracuji přebytky. Je zbytečným plýtváním toho nahroutit víc, než se spotřebuje za rok. Pak kvalita rapidně klesá. Proč bych měl konzumovat nechutný blivajz ze sklenice jen proto, že toho mám ve sklepě 100 lahví.  Je to podobné, jak vyprávěl Jiří Sovák:  "Dědček pořád přikazoval, když si berete ve sklepě jabka, berte ty horší.  Mezitím se ty dobrý zkazily a my jsme celou zimu jedli shnilý jabka. "

Jé to mi něco připomíná, to bylo u nás taky s těma jablkama. Nyní si je už neberu, protože jíst pořád nějaký hnilotiny- už mě přestalo bavit.Raději jdu a koupím si v obchodě pěkná a chutná jablíčka.

Když se člověk nemůže zakousnout do dobrého jablíčka, tak to je k ničemu. Tak je nosí děda do popelnice, nevím jestli si pomohl?

Kompoty dělám kolik spotřebujeme, na víc ostatně ani nemám místo. Je lepší míň a víc druhů, jak kompotů, tak džemů či povidel. Také můžete zamrazit na buchty a koláče nakrájené ovoce, ale nic se nemá přehánět.

Je to pěkné počtení, docela zábavné.
 Mám podobnou zkušenost, s výjimkou povidel. Ty na časem ztrácejí na kvalitě jen velmi miálo.Samozřejmě záleži, jak jsou uskladněné, zda jsou hermeticky uzavřené, zavařené, či postupně vysychají za přístupu vzduchu.

S povidly máte pravdu, když vyschnou, dají se jíst nakrájená ztuhlá. Dlouho vydrží také marmeláda, ale stejně se z ní stane sladká ovocná kaše bez chuti. Nejlepší je čerstvá.

Stará povidla, zejména ty klasicky vařená bez cukru, nejsou-li k potřebě, netřeba vyhazovat. Lze je přidat do švestkového kvasu, aniž tím utrpí kvalita výsledného produktu. Na rozdíl třeba od kompotů.

Zejména u zeleniny a hub nakládaných ve sladkokyselém nálevu, mám zkušenost, že se kvalita s časem takřka nemění (určitě do 5 let). Pochopitelně se okurky nesmějí rozvařit hned při sterilaci. Nemám rád rozblemcané nakládačky.