Dovolím si připojit pár řádků k vyobrazené lewisii (dále jen L.). Jedná se o Lewisia x longipetala, je to kříženec L. longipetala a L. cotyledon. Pravděpodobně je to nejodolnější druh který se pěstuje. Všechny L. jsou původem ze suchých oblastí severní Ameriky a současná botanika jich zná přes 20 druhů k tomu nějaké poddruhy, zahradních kultivarů potom také pár. Obecně je lze rozdělit na stálezelené a zatahující. Všechny vás za hojnou zálivku "odmění" uhynutím. Vyobrazený druh lze pěstovat bez zimního krytu, některé druhy ale je potřeba zakrýt proti vodě, mráz jim nevadí. Při výsadbě je podmínkou dobrá drenáž, několik horních centimetrů doporučuji pouze ve štěřku a i spodní vrstvy velice propustné. Uvádí se plné slunce, přímo úpal, jistě to ocení ale zkušenost je taková že se dokáží přesít sami i do naprostého stínu a žijí,... jen méně kvetou. Všechny mně známé L. jsou ve vhodných podmínkách snadno pěstovatelné, ochotně se sami přesejí (především ty zatahující ale i uvedená L x longipetala), mnohé se dají pohodlně řízkovat. L.cotyledon a její kříženci jsou v barvě květu nádherně variabilní. Bohužel rostliny zakoupené v našich "super-hyper" obchodech jsou v naprosto nepoužitelném substrátu, snad nějaké kokosové vlákno a tak pokud je přesadíte spolehlivě zajdou. Tyto, zpravidla nádherné rostliny doporučuji okamžitě rozřízkovat, ztratíte sice nějaký čas ale je to zaručená technologie. JP..
