Lokální šarka

S Valjevkou nejsem spokojen, už dříve jsem uvažoval, že je nahradím. Plody jsou málo cukernaté a jen slabě aromatické, dokonce Stanley mi dává chutnější plody. Je možné, že je to právě kvůli šárce? Dříve jsem ale fleky na listech nepozoroval.

Stromy tedy po úrodě vyhodím. Je otázka, čím nahradit. U zdejších prodejců výběr nic moc, většínou vše na mirobalánu...

Ve "švestkové" literatuře se všeobecně uvádí doporučení neprodlené likvidace.

Ve starší ano. Tehdy věřili, že likvidací zasažených stromů zabráníme šíření nemoci.   Podobně jako starší včelařská literatura radila likvidovat včelstva zasažená varoázou. Protože až na výjimky je šarka všude, nemá likvidace infikovaných stromů na šíření prakticky žádný vliv. řídíme se kvalitou ovoce.

"Ve starší ano. Tehdy věřili, že likvidací zasažených stromů zabráníme šíření nemoci."

Při vší úctě, nevím, jestli je pomologie Peckoviny, 2011 stará, str. 122: "choroba není léčitelná, napadený strom nutno zlikvidovat!", tak přikládám k prostudování výňatek z Pěstujeme slivoně, Blažek, Kneifl, 2014, ta je snad aktuální. +graf závislosti infekce na vzdálenosti zdroje.

Osobně - pokud bych měl sad stranou zahrádkářských kolonií a objevil by se mi tam napadený strom, neváhám ani vteřinu s likvidací. V mém případě - jsa uprostřed zahrad, kde mi od dvou sousedů visí přes plot větve stromů zdecimovaných šarkou má smysl likvidovat až ve chvíli, kdy se PPV projeví na kvalitě sklizně - tj. propad, deformované plody, nízká cukernatost. Jakmile se objeví deformované plody, nemá pro mne smysl švestku držet, nestojí za to.

Při vší úctě k autorům ta slova nelze brát paušálně. V produkčních sadech, které lze udržovat v jisté vzdálenosti od dalších výsadeb, může mít likvidace napadených stromů smysl. U venkovských a příměstských zahrádek, kde jsolu vzdálenosti krátké a kde rostou i plané dřeviny citlivé na PPV by pěstování švestek podle pánů Blažka  a Kneifla znamenalo: zasadit - vykopat - zasadit - vykopat a tak dokola.
    Souhlasím, že pěstovat odrůdy nesoucí opakovaně deformované plody nemá smysl. Třebaže znám mnoho lidí, kteří tak činí a jsou spokojeni. Tlak choroby není ve všech letech stejný a část plodů dozraje do odpovídající kvality. Já sázím spíš na odrůdy s vyšší mírou tolerance.

Při vší úctě k autorům ta slova nelze brát paušálně.

Taky mám úctu k akademikům, jejich prácí, výzkumům atd.
Nicméně si myslím, že někdy jsou trochu mimo realitu, odtržení od běžné praxe a nelze všemu od nich bezmezně věřit.
Uvedu pár příkladů, bohužel mimo téma:
*
Generace po generacích opisují od sebe. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného, uvádějí původní zdroje z kterých čerpají a pokračují tím v práci svých předchůdců.
A jak jsem tak pátral v oboru který mně zajímá, tak ti "předchůdci", až na pár významných a převratných objevů,  čerpali hlavně z praxe. Z tehdy manufakturní a máloseriové výroby. Po studiu jejích výrobních postupů, dlouhodobě osvědčených, vypracovali nějakou vědeckou práci, napsali knihu v které vědecky zdůvodnili proč se to tak dělá a dělat má.
*
A teď z oboru který mně živil, tedy praktická zkušenost:
Před 1989 jsme vyráběli něco, co kdysi dlouhá léta fungovalo, technologie byla naše, zažitá, perfektně zpracována, jen bohužel z podivných důvodů pak utlumená.
Celkem nedávno se to zkusilo znovu. Ale už to z nejrůznějších důvodů o kterých nechci psát, moc nešlo.
Tak nastoupili "akademici". S velkou až naprostou ignorací předchozích Technologických postupů.
Výsledkem byly noční můry a stresy všech zúčastněných při výrobě která kdysi standardně trvala pár hodin a protáhla se na desítky hodin a milionové ztráty.
Až po vyčerpání všech jejích inovativních nápadů...
"Zdrhli" se slovy":
"Tak si to udělejte - dodělejte, jako kdysi"...
(Samozřejmě, zkusit se má vše, bez toho by nebylo pokroku, ale nesmí se to moc často a v podobných podmínkách opakovat. Viz. J.Cimrman, Methoda Slepých uliček.)
*
Tímto chci jen říct, že nejlepší jsou příklady z praxe, z nejbližšího okolí, dívat se co kde roste, co se kde čemu daří a zachovat si ZDRAVÝ ROZUM!
*
A omlouvám se za asi blbé přirovnání..
Rafael.

No takže zas nevím jestli hned nebo po úrodě. Asi si hodím korunou :) Jak už jsem se ptal, je možné, že šárka ovlivňuje kvalitu plodů, i když jsem v minulosti nepozoroval její projevy na listech a plodech? Je mi totiž divné, že někdo Valjevku chválí, ale u mne je chuť podprůměrná - jalová a málo cukru.

Pan Daník zveřejnil graf, kde je vidět procento nemocných sromů v závislosti na vzdálenosti. Nemoc, kromě přenosu rouby atd, rozšiřují především mšice. Ale mšice musí sát na nemocném stromu a v zápětí odletět a sát na stromu zdravém, který nakazí. Tato doba, přelet, většinou nesmí být delší než 10 sekund, pak už virus není aktivní. Ukazuje to i graf. Mimochodem ochranná vzdálenost podle předpisu je 250 m, nad tuto vzdálenost by se sáním mšic neměla nákaza přenést.  I z toho vylývá, že jestliže jsou zdravé stromy od nemocného vzdálené třeba 100 metrů má smysl zjištěný nakažený strom v sadu ihned zlikvidovat. Čistý sad při vzdálenosti nákazy 100 m se dá zatím udržet trvale. Rada podle MV, že je to zbytečné, protože virus šarky je všude je chybná. P

Možná je má rada chybná.  Ale od té doby, co nelikviduju napadené stromy a orientuju se na odolnější odrůdy, sklízím každoročně (mimo výjimečných kalamitních let)  něco kolem tuny švestek, slív a pološvestek.  Postřikovat staré stromy u sousedů a klučit keře planých trnek za zahradou, to opravdu nemíním. Uvedeným tabulkám věřím, ale stejně tak věřím vlastní empirii. Kriteriem konání je úroda, nikoli výsledek grafu.
    Kolik lidí má zahradu v místě, kde k dalším na PPV citlivým dřevinám je to dál než 100 metrů, nevím.
"...jestliže jsou zdravé stromy od nemocného vzdálené třeba 100 metrů má smysl zjištěný nakažený strom v sadu ihned zlikvidovat. Čistý sad při vzdálenosti nákazy 100 m se dá zatím udržet trvale..." V těch větách cítím jistý protimluv.
1. V takovém udržitelném sadě tedy nemůže být nakažený strom
2. Zjistíme-li nakažený strom podle projevů na listech (pochybuji, že někdo pravidelně testuje DNA), je pravděpodobnost zatím neviditelné nákazy dalších stromů větší než malá.
    Souhlasím, že nejlepší by bylo mít všechny stromy viruprosté. Obávám se však, že v obvyklých zahrádkářských podmínkách je to nereálné.

Už jsem to kdysi psal. Znám zahradu, menší sad, kde majitel měl ze dvou stran nakažené stromy ve vzdálenosti něco přes sto metrů, z třetí strany 60 a něco. Stávalo se, že zhruba jednou za dva, tři roky musel zlikvidovat strom. Likvidoval je ihned po zjištění příznaků. Před čtyřmi lety noví majitelé nakažených stromů co byly těch 60 m stromy zlikvidovali a a přebudovali zahradu. Za ty čtyři roky strom v sadu nemusel zlikvidovat žádný.

Jestli jsou vysazené tolerantní odrůdy, samozřejmě plodí i nakažené celkem dobré ovoce. Ale tam ke to jde a má význam, je lepší nakažené stromy zlikvidovat. U některých tolerantních slivoní to platit nemusí ale u ostatního, stačí třeba porovat chuť meruňky ze zdravého stromu a z nemocného. P