V poslední době se stále častěji setkáváme s názorem, že plastový skleník je lepší, než skleník ze skla. Je tomu ale skutečně tak?
Rozdíl mezi plastovým a skleněným skleníkem je asi takový, jako mezi plastovou a skleněnou skleničkou. Přestože plastová sklenička má na první pohled více výhod, než skleněná (třeba nerozbitnost), přesto podvědomě dáváme přednost sklu. Sklo je totiž narozdíl od plastu přírodní ekologický materiál a při pěstování rostlin pod sklem tak máme zaručenu stoprocentní zdravotní nezávadnost.
O sklenících z polykarbonátu se tvrdí, že jsou téměř nerozbitné. Důležité je to slovíčko téměř. Polykarbonát lze lehce prokopnout např. motyčkou a krupobití ho sice nerozbije, ale zato na něm zanechá prohlubně, podobně jako na karosériích automobilů (narozdíl od plechu je nelze odstranit). Sklo sice silné krupobití může rozbít, ale stačí mít skleník za pár korun pojištěný a opravu vám kompletně pojišťovna proplatí.
Polykarbonátové desky lze velmi snadno poškrábat třeba jen ometáním sněhu koštětem. Škrábance nejen nejsou příliš estetické napohled, ale hlavně se v nich usazuje špína a plíseň (opět zde platí příměr s plastovou skleničkou).
Polykarbonát má sice lepší tepelně-izolační vlastnosti, ale ty využijete jen pokud budete skleník vytápět přes zimu (např. pěstování citrusů). Přes léto je to naopak nevýhoda, protože se teplo drží ve skleníku, což v létě není rozhodně žádoucí a klade to vyšší nároky na větrání. Pro pěstování zeleniny je daleko důležitější, aby byl skleník utěsněný, jinak vám škvírami uniká všechno drahocenné teplo, což je nepříjemné hlavně v jarních měsících.
Polykarbonát je výhodný hlavně pro prodejce, protože díky své nízké hmotnosti a "nerozbitnosti" snižuje prodejní náklady. Pro pěstitele je výhodný pouze ve speciálních případech. Schválně, čím myslíte, že mají zasklené skleníky profesionální pěstitelé zeleniny...?