Boj s trávou

Chtěl bych tímto oslovit lidi s většími, ale ne s přímo komerčními ovocnými sady, jen takové nějaké nadšence do pár hektarů kteří je obhospodařují a sadaří na nich.

Napsat nějaké zkušenosti, postřehy a hlavně jak se měnily jejích postupy v běhu času.
Snad se to téma nezvrhne do nějakých reklamních akcí a napadení se diskutujících...

Rafael.

Boj s trávou-název evokuje různé představy se širokýmí možnostmi výkladu... Dokud jsem držel micáky, mělo pro mě každé stéblo cenu golda, když nenasněžilo, nepopršelo, a tím pádem travsko nerostlo, byly starosti. Stejně tak když chcalo po sežnutí...Nějakou dobu už-Bohužel králíky nechovu, takže naopak vyvstává potíž opačného rázu-J.Neruda-kam s ním? Zájem by o ten matroš byl, ale tímto stylem-napěsti, pokos, posuš, zabal, nalož, dovez-já si to milostivě převezmu+mi za to poděkuj! No, alespoň že trávu uplatním na mulč pod ovocnany a do kompostu. SPCH

Přeskočím úplné začátky mého celoživotního úporného boje s trávou a začnu z toho trochu veselejšího prostředku.
Koupil jsem si benzinovou sekačku a dokonce s pojezdem. Ne, nebyla z Tuzexu.  Bylo to v době trochu pozdější. Ale i tak to byla v naších krajích, natož v zaostalém Valašském království věc málo vídáná.
Zpočátku jsem byl z té práce úplně nadšen. Jen si tak chodit, částečně se i nechat táhnout..., hezké to bylo.
Jenže záběr necelých 50cm a skoro 2ha toho zeleného sfinstfa - rychle mně to přestalo bavit. Zvlášť když posekané plochy ubývalo velmi pomalu a ve vzrostlejší trávě jsem musel zastavovat a čistit výhozový otvor. A pak škubat se startovací šňůrou a nadávat zřejmě přehřátému motoru. A stále častěji se můj zrak obracel k vratům stodoly kde zevnitř visela kosa.
Nevím jestli mé nadávky, a kletby nebo zvuk motoru a smrad z benzínu přilákaly klučinu z vesnice. Chvíli mně se zaujetím pozoroval, pak se osmělil a zeptal se zda by si to mohl zkusit.
Velmi se mu to líbilo a ještě mně prosil jestli po obědě může zas přijít a sekat.
Samozřejmě jsem s nadšením souhlasil. Jaké však bylo pak mé překvapení pak.
Klučina dorazil i celou partou. Sekačka šla z ruky do ruky a mám podezření, že sekací právo, pořadí, mezi sebou i nějak losovali.
Tak jsem koupil ještě jednu sekačku a byl jsem šťastný. Můj boj s trávou v té době spočíval jen v dolévání benzínu do nádrží. Krásné časy to byly.

Rafael.

"stylem-napěsti, pokos, posuš, zabal, nalož, dovez-já si to milostivě převezmu+mi za to poděkuj" U nás ani toto nefungovalo, místní koňák ofrňoval, že si radši koupí seno v balících

Boj s trávou, díl první.
------------------------------------

Můj děd když naposled posekal svůj sad a záhumenku, na podzim řekl:
"To bylo naposled, příští rok už to nezvládnu, bude to už jen na vás. Já vám jen můžu naklepat kosy, to ještě zvládnu hodně dlouho".
Osmdesát let měl v tom památném pozdním létě a roku.
*
Následující rok jsem s tatínkem nastoupil do akce. Velmi časně z rána vybaveni radami a speciálními kosami které pro nás můj prozíravý dědeček už dopředu připravil. Speciální byly v tom, že násady byly nějak masivnější, hrubší a vlastní kosa - ten plech co přímo přichází do styku s trávou, byl o hodně kratší než jeho oblíbený nástroj. Mimochodem, jeho použití nám přímo zakázal se slovy, že by jsme mu ho zničili nebo v lepším případě zlomili. A měl pravdu..

Nějak kolem poledne otce asi přešel elán, nadšení, nebo už toho měl dost, to už nevím, ale na věci další si vzpomínám velmi dobře.

Mrštil kosou do škarpy a řekl:
"Tak takhle to nepůjde, já musím pozítří do práce, ty do školy a i kdyby ne, tak tohle s tím naším tempem neposekáme ani do zimy. A to nemluvím o sušení a tak!"
Pak jsem tak nějak z dálky slyšel něco jako manželskou hádku. A pak silné prásknutí dveřmi a zvuk odjíždějícího auta.
*
A jak jsem se pak ptal maminky kde je, kam jel, tak:
"No kam asi, když vy dva nedokážete ani zlomek toho co ten starý kulak. Do JZD sehnat nějaký traktor se sečením!"

Rafael.

Ivap: No jo, ty doby kdy " ten sedláček s kravičkama" řečeno slovy jednoho krátce popřevratového ministra zemědělství - už minuly. Všichni mají nějakou mechanizaci a nemůžou se patlat s fůrkou sena byť sebevoňavějšího. Nemají na to lidi. Já to řeším tak, že číhám až za plotem posečou jezeduši a v ten okamžik za jakýchkoliv podmínek seču taky. Když to proschne navezu jim to tam a je to.

Pekné povídaní. S kosou to neumím. Bolí chrbát, otcovu som zlomil. Postupom času kupujem silnejšie a silnejšie kosačky. Mojím snom je traktor John Deere. Dlho ešte aj zostane. Diskovka je základ, mám najlacnjší cepákový mulčovať (Dakr) a boj s trávou, ktorý neviem ani remizovať.

Kosím niečo cez 1ha. Lenže, len v sobotu a to s dojazdovou vzialenosťou 150 km. Časť je sad, časť vinica. Jednoducho - čas sú peniaze a to kosenie ja stráášne drahé.

Už sa teším na penziu, potom bude aspoň čas.

Celkem velmi důležitá věc o které jsem se zapomněl zmínit a která ten boj s trávou velmi znepříjemňuje, ztěžuje a komplikuje je:.
Ta dojezdová vzdálenost:-((((
A pokud se ještě skombinuje s nepřízní počasí v době kdy se tam člověk konečně dostane, je to přímo vražedná kombinace a žádná technika mu v tom nepomůže:-((((

Velké Díky za připomenutí toho velmi mnohdy nejdůležitějšího faktoru v našem boji s tím zeleným sfinstfem.
Člověk se těší na víkend, nebo si těžce v zaměstnání vybojuje nějaké volno a pak jen kouká z okna nebo zpod nějaké zastřešené terasy jak prší, prší a prší.
A po návratu z víkendu do práce nastanou úmorná vedra která samozřejmě skončí s dalším víkendem nebo dalším těžce vybojovaným volnem.
A když se toto párkrát zopakuje, jako že skoro vždy podle zákonů odpozorovaných a vytvořených p. Murthym, tak to jsou velmi těžké psychické újmy...

Rafael.

Boj s trávou, díl druhý.
------------------------------------------
Otec tehdy přijel dost pozdě a v dost podivném stavu. A sám. Traktorista s velkou lištou, že přijede později, že je vše domluveno. Jen, že musí dosekat ještě nějaký lán v JZD.
A jen dvě láhve slivovice to stalo a navíc s příslibem, že pro starého XXXXXX, myšleno mého děda udělá cokoliv a kdykoliv.
Jak slíbil, tak v podvečer dojel.
První co se stalo bylo, že krátce při vjezdu do sadu si na traktoru ohnul výfuk o nějakou švestkovou větev. Následně se žací lištou zapíchnul do nějakého kmenu když se něčemu snažil vyhnout.
Pak se vypotácel z traktoru a začal zblízka zkoumat terén. Po pár krocích se vrátil do traktoru, odněkud tam vytáhl sekeru a odsekl s ní pár nejbližších překážejících větví.
Jednu z nich pak vzal do ruky a švihal s ní po všem co mu vadilo a co se musí odstranit.
No bylo toho hodně. Až přehnaně moc. Vadilo mu tam skoro všechno, všechny stromy, větve i kdejaký keř.
Jeho monolog si po i létech trochu pamatuji, ale je absolutně i dnes, i v upravené verzi, absolutně nepublikovatelný.
Otci dalo pak dost velkou práci nějak ho uklidnit a přimět ho pokračovat v další jízdě.
Padla na to další, i když prý údajně už jen menší láhev slivovice.
Prvotní traktoristův vztek přešel, zostřilo se mu asi vidění a co šlo posekal už bez větších škod. Teda, jen tam kde se mu podařilo s tím sekacím monstrem vjet. Drobné nebo i větší oděrky kmenů, ulámané větve se už samozřejmě vůbec neřešily.
Hlavně, že bylo posekáno.
Se soumrakem a pod vlivem alkoholu to vše vypadalo velmi dobře a byli jsme v ten sobotní, víkendový večer všichni spokojeni jak dobře jsme ten boj s trávou dobře zvládli a že zítra, v neděli se už to jen trochu doladí a bude se jen sušit a dávat večer do kopek a tak...
*
Jiného názoru ovšem byla časného nedělního rána matka, když nás s křikem vzbudila a vyhnala z postelí:
"CO to je, co to má znamenat na té zahradě a sadu??!! Kdo to udělal tu spoušť. Zažila jsem sice válku, kolektivizaci, ale tohle co tu vidím by snad nekázala ani frontová linie v tankové bitvě. Co s tím budeme tak asi dělat??!!

Já byl v té době celkem mimo, ještě dost mladý, ale otce zachránilo tehdy několik kolem projíždějících traktoristů s dotazem, kdo tak náročný terén tak pěkně posekl.
A korunu tomu pak nasadil agronom, či předseda JZD s dotazem:
Tak kdo to byl, a netvrd́te mi, že nikdo od nás, z JZD.
Nemám nic proti vzájemné pomoci, ale napřed si musí udělat svou práci!!!
Dobře tady jsou všude vidět stopy, koleje traktoru. A mimochodem, asi jak odjížděl, tak vám přejel přes studnu - máte na ní přejetý a prasklý poklop...
*
A tak můj otec už podruhé boj s trávou prohrál. Poprvé mrštil s kosou do škarpy a pak rezignoval podruhé. JZD a jejích velké mechanizace řešením a pomoci v boji s trávou v naších podmínkách vůbec nebyla řešením...

Rafael.

Rozdíl mezi taktikou a strategií. Taktika: vylít mléko. Strategie: zabít krávu.