Zkušenosti s odolnějšími stolními odrůdami - PIWI

Ajuta se odlišuje od Rozmusu v mnoha směrech. Z hlediska růstu roste Rozmus výrazně silněji. Plodnost je u Ajuty vyšší a snadnější. Rozmus je obtížné "rozplodit", alespoň mně se to zatím za více let plodnosti moc nepodařilo. Ajuta plodí bez problémů ze zásobních oček (např. letošní rok), Rozmusu se do toho moc nechce.

Pokud se týká plodů, Rozmus je mívá větší, klidně i přes 10 g, Ajuta u mne dosáhne s bídou na 8 g. Rozmus ale zase často hráškuje, což se mi u Ajuty ještě nestalo.Barva Rozmusu není nikdy tak intenzivní jako u Ajuty, někdy (když je horko) jen světle růžová. Ajuta se krásně do tmavofialova vybarví vždy. A nyní k chuťovým vlastnostem. Obě odrůdy jsou muškátové, ale není muškát jako muškát. U Ajuty je takový obyčejný, i když příjemný. U Rozmusu je to prostě pohádka, patří k nejchutnějším odrůdám, které jsem kdy jedl. Nedokážu bohužel jeho chuť podrobněji popsat.

Z chuťových hledisek je prostě Rozmus bomba, kvůli ostatním hlediskům uvažuji docela vážně, že se s ním rozloučím

Darja

Relativně nová odrůda, která si na východě stále udržuje velkou popularitu, podle mého zaslouženě. Zraje raně (110-115 dnů), roste silně, chorobami celkem netrpí. Letos se v jejím sousedství nachází mnoho keřů postižených plísní, Darja to celkem ustála slušně.

Nejlepší jsou její plodové vlastnosti. Hrozen je letos malý kvůli mrazu v květnu, ale měly by být i přes kilogram. Bobule krásně žluté, dosti vyrovnané, deklarovaná velikost až 20 g, u mne zatím lehce přes 10 g, ale mělo by se to zlepšit. Nehráškuje. Výborná sladká chuť s lehkým muškátem.

Zatím s odrůdou velká spokojenost, žádný problém jsem nezaznamenal

Polonez

Tato raná odrůda (100-110 dnů)  je stará jen několik let. U mne keř vysazen na jaře 2017, vloni měl pár bobulí, letos první úroda. V popředí je vidět hrozen na výhonu nepoškozeného mrazem v květnu, vzadu hrozen na výhonu ze zásobního očka. Plodnost ze zásobních oček je tedy slušná, jde o tříletý keř.

Bobule tmavě růžové až fialové barvy, protáhlá s malým nosíkem. Velikost bobulí je kolem 10 g, deklarováno je 12-15 g. Chuť harmonická se zvláštní příchutí (neumím definovat), rozhodně zajímavá a ne nudná, žádná sladká voda.Chutná i mé ženě, která je vybíravá a mnoha odrůdami docela zmlsaná.

Vzhledově atraktivní a chuťově dobrá odrůda, zatím spokojenost.

Sfinx

Odrůda Sfinx (viz týden starý snímek) je dnes už klasika, bude stará nejméně 10 let. Její pěstování již není moc populární, mnozí prodejci na východě už tuto odrůdu přestali nabízet. Bobule modré barvy má do 10 g, vybarvuje se sice brzy (u mne počátkem srpna), ale potom to chce ještě dva či spíše tři týdny na nabrání cukru a odbourání kyselin, takže jedlá je až koncem srpna. Chuť (pokud je skutečně zralá) je harmonická, příjemná, má trošku příchuť, ale žádná bomba. S těmito vlastnostmi to skutečně vypadá, že už bylo dávno na čase odebrat se do historie.

Sfinx má ale i jiné vlastnosti. Pozdě raší, takže snáze unikne pozdním jarním mrazíkům. Plodí i ze zásobních oček, takže i po zmrznutí dá nějakou úrodu. To vše je vidět na snímku, kde je již jeden hrozen s vybarvenými bobulemi a další s vybarvujícími se bobulemi.  Ty první jsou již sladké, ty další budou k jídlu v polovině září. Současně je vidět i réví, které již před týdnem začalo vyzrávat. To vše jsou vlastnosti, které člověk v letošních podmínkách (květnový mráz, pak dlouhé tropické počasí navíc s kroupami a neuvěřitelný tlak padlí i plísně) dokáže ocenit. Navíc Sfinx neroste extra bujně, moc se nezahušťuje a zelené práce se na něm dělají snáz než na jiných odrůdách.

V letošním roce, kdy u mne některé "hvězné" odrůdy (míněno z hlediska velikosti bobulí nebo speciální chutě) vybouchly, zůstal Sfinx spolehlivým pracantem. Asi 2 kg úrody při 1,25 m místa pro keř není letos vůbec špatný výsledek.

Každé přirovnání kulhá, ale v automobilovém světě bych tuto odrůdu přirovnal k jedničkové Octavii 1,9 TDI. Žádný zázrak, ale spolehlivé. Podobně i Sfinx je stále vhodná odrůda pro začátečníky vinaře (odpustí mnohé nedostatky v péči) a také pro tvrdší podmínky (třeba s pravidelnými květnovými mrazy).

Něžnost

Raná odrůda Něžnost je také již starší, není příliš rozřířená a je v mnoha směrech pravým opakem Sfinxu. U mne tříletý keř, vloni pár bobulí, letos 4 hrozny, na snímku ten největší. Obecně nemá mít moc velkou plodnost (také zatím nemá), hrozny kolem půl kilogramu, bobule nejvýš kolem 10 g. Barva bobulí růžová. Její hlavní (a zatím se zdá, že jedinou) předností je chuť. Nebudu přehánět, je skvělá. Samozřejmě pro milovníky sladkých muškátů. Kdo letos ochutnal, ten o ní básní (možná je v tom i snadno zapamatovatelný název odrůdy). Chuť je podobná odrůdám jako je Rozmus, Koroljok nebo Gurmány Krajnova. Mým úkolem v budoucnosti bude "rozplodit" ji. Pokud se to alespoň trochu podaří, pak si tuto lahůdku jistě ponechám.

Pamjati nebesnoj sotni

Pokud píšu o vlastních zkušenostech, snažím se uvádět odrůdy po alespoň dvou plodných letech. Tentokrát udělám výjimku, protože podle mne stojí za to a protože se o této odrůdě již v jiném tématu zmínil bred ik.

Ještě před popisem odrůdy něco k jejímu autorovi, A. Bačinském z města Belaja Cerkev (Ukrajina). Na Ukrajině a v Rusku je více známých šlechtitelů, od "podivínů", kteří na veřejnosti vůbec nevystupují (Pavlovskij, Višněvěckij) až po mladší, kteří jsou na you tube jako doma. Prakticky všem však jde o šlechtění na efekt, tedy ranost zrání, velikost bobulí, zvláštní tvar či barva bobulí. Trošku v pozadí je chuť. Tyhle vlastnosti odrůdy jsou patrné na první pohled a jsou rozhodující z komerčního hlediska úspěchu odrůdy. Další vlastnosti odrůdy se příliš neberou v úvahu. Odolnost chorobám se u nových odrůd spíše snižjue, jak se do šlechtění dostávají odůdy typu Velika (právě kvůli velikosti bobulí, jinak je to vitis vinifera). O zkoumání genů odolnosti není na východě slyšet. Mrazuodolnost také není významná, když stejně prakticky všichni na východě na zimu révu chrání. Proto údajům o mrazuodolnosti u jednotlivých odrůd moc nevěřím, protože jednak jsou často uvedeny hned u úplných novinek při jejich první plodnosti na semenáči (tak rychle to sotva někdo zkoušel) jednak z vlastních zkušeností vím, že když někdy poklesne v zimě teplota na -20, mají na jaře problém "probudit se" i odrůdy s deklarovanou mrazuodolností -23. Takže taková je (alespoň podle mého názoru) aktuální situace ve šlechtění na východě. Tím vůbec nechci říct, že se šlechtitelům nedaří vyšlechtit zajímavé odrůdy.

No a pak je tady Bačinskij. Na pohled celkem obyčejný člověk, který se od ostatních odlišuje tím, že ho zajímá zejména mrazuodolnost. Za tím účelem používá ke šlechtění různé odolné odrůdy, také amurskou révu s odlností hodně pod -30. Při prezentaci výsledků svých odrůd na rozdíl od většiny svých kolegů nepřehání a zatím mu nikdo nevyčetl nějakou nepravdu. Podařilo se mu vyšlechtit odrůdy s bobulemi kolem 10 g a mrazuodolnosti -28, přičemž tuto zkoumá tak, že dá řízky dané odrůdy na 24 hodin do mražáku s požadovanou teplotou, pak nechá tyto řízky narašit a hodnotí procento probuzených oček. Pokud tento šlechtitel něco o svých odrůdách deklaruje, tak by to mělo skutečně platit (alespoň takovou má pověst). Mrazuodolné odrůdy révy užívané k jeho šlechtění bývají také celkem odolné vůči chorobám, takže jeho odrůdy jsou také odolnější třeba na plíseň. To mohu z letošního pozorování potvrdit, mám několik jeho odrůd a i v letošním u mne tragicky plísňovém roce mají listy celkem čisté, výrazně lepší než sousední keře.

A nyní konečně k odrůdě Pamjati nebesnoj sotni (PNS). Bačinskij deklaruje ženský květ, ale dobré opylování, modrou barvu, velmi rané zrání, velikost bobulí 8-12 g, hrozny do kilogramu, harmonickou chuť, mrazuodolnost -24, odolnost proti chorobám 2,5 -3. Na snímku je vidět malý hrozen, na dvouletém keři jich bylo asi 10. Tedy plodnost má odrůda výbornou. Hrozny asi budou skutečně menší. Opylení neproběhlo ideálně, na některých hroznech byl hrášek. Ale to se první plodnost stává (třeba Senator Burdaka má také ženský květ, poprvé zahráškoval a od té doby super opylení). Barva bobulí je hodně tmavá, skoro černá. Asi nejlepší je skutečně chuť, je harmonická, ale hodně zajímává, těžko se popisují tóny. Bred ik napsal, že bohatá, s tím souhlasím.

Po první plodnosti je předčasné dělat závěry.  Ale ukazuje se, že PNS (ačkoliv kvůli velikosti bobulí zřejmě nikdy nebude hvězdou výstav) by mohla být velmi zajímavou orůdou zejména pro ty, kteří mají vinici v chladnějších polohách nebo pro ty, kteří chtějí něco méně pracného.

Potvrzuji zkušenost Mevika, Pamjati nebesnoj sotní v obou letech ukázala vysokou odolnost k plísni révové. Padlí se na ní vyskytuje, ale nijak náchylná tato odrůda není, na rozdíl od ní vedle rostoucí keř Belaje Cerekev je silně napadený.
Co se týká hráškovatění, to se vyskytlo u PNS i u mne. Plodnost této odrůdy je vysoká, hrozny relativně velké. Bohužel letos nejen nestíhám fotit a tento keř roste u známého, kde nejsou hrozny v pytlících a proto jsou hodně poškozené od vos.

Další zajímavou odrůdou od pana Bačinského se mi jeví Albina.

Tak u mňa je sfinks už po smrti. Možno nemáte sfinks ale nejakú zámenu, keď píšete, že nerastie extra bujne. U mňa, aj zdroje z východu zhodne tvrdia, že sfinks má ten naj extra extra silný rast aký len môže byť. Výhony každý rok 5-6 metrov, hrúbka 15-20 mm. Bobule boli na oko úplne zrelé, praskliny, hniloba... a cukor nikde. Že neskôr raší, to by bolo platné len v ukážkovom ročníku. Pri dnes bežnom počasí na jar (raketové oteplenie na 25 °C, potom návrat mrazov), sú si všetky odrody temer za jedno. Jediné využitie sfinksu vidím ako extra silný podpník, pre slabšie rastúce odrody. Radovan

Mám Sfinx ze spolehlivého zdroje, také plodové vlastnosti jsou podle popisu, takže se domnívám, že se skutečně jedná o Sfinx. Přísahat bych na to ovšem nemohl (na pravost Vašeho Sfinxu ani Vy ne).

Pokud se týká síly růstu, ten hodně záleží na poloze a na půdě (druh půdy, vlhkost, výživa). V mém případě je tady navíc faktor toho, že jsem keř odrůdy Sfinx nasadil na místo předchozího keře révy. To samo o sobě růst nového keře oslabuje, často výrazně. Nicméně i tak mám srovnání - vyklučil jsem celou řadu keřů odrůd jako Prim, Nero a Kodrjanka a na místo nich nasadil keře nové, různých odrůd. Sfinx roste i v rámci těchto keřů (s přibližně stejnými podmínkami) spíše slaběji, rozhodně silnější růst má např. Vostorg Idealnyj nebo Svetlana.

Pozdní rašení může mít svůj význam i v dnešních časech. Mám Sfinx v "mrazové dolině" a na Sfinxu přežily asi 3 výhony s květy, na sousedních keřích nic. Kromě toho cenná je schopnost plodit ze zásobních oček.

Pokud se týká zdrojů z východu, název tohoto tématu zní "Zkušenosti s odolnějšími stolními odrůdami - PIWI" Myslím, že míněny jsou zejména vlastní zkušenosti. A právě o těch se snažím psát.

Muškát novošachtinskij

Tato odrůda je již starší. Vzhedem k její pověsti jsem ji vysadil na vinohrádku u mých rodičů na severní straně Beskyd, 415 m.n.m. Čtyřletý keř, nikdy neošetřovaný proti plísni. To platí i pro letošní rok, který však v dané lokalitě kvůli suchu rozhodně nebyl plísňový. Počátkem srpna jsem zjistil počínající napadení padlím, vyřešil to Karathane New. Toto napadení bylo kvůli nekvalitním zeleným pracem, k rodičům se dostanu jednou nebo dvakrát měsíčně, keř byl dosti hustý. Vloni tento problém nebyl. Na snímku je vidět již vyzrálé réví, což je velmi kladná vlastnost.

Odrůda dozrává raně, velikost hroznů se udává do 500 g (vloni byly větší než letos), bobule 7-10 g. Podle mých zkušeností jsou bobule nejvýše do 7 g, ale i to je více než mají u nás standardně pěstované odrůdy.. Asi nejlepší vlastností odrůdy je muškátová chuť. Pěstitelé na východě se vyjadřují tak, že zákazníci musí napřed zkusit chuť bobulí, potom kupují.

Pro dobré polohy a kvalitní péči jsou jistě lepší odrůdy, pro polohy horší a (nebo) horší péči je tato nenáročná odrůda velmi solidní.