Ale nic mi na těchto odrůdách nevadí, jen jsou podle mne překonané. Zkusím analogii na jablkách. Není tomu tak dávno (no, pár desítek let), co byla senzací odrůda Šampion. Byly jí plné prodejny ovocných stromků. Také jsem nějaké koupil. Jenže po nějaké době se ukázalo, že trpí silně strupovitostí, správná chuť a konzistence dužniny dlouho nevydrží a stromy jsou náročné na řez a brzy stárnou. Dnes ji sotva seženete, místo ní jsou prodejny plné Admirálů, Heliodorů, Orionů atd.
Když se vrátím k révě, tam obměna sortimentu ještě neproběhla, což je podle mého názoru škoda. Také jsem Chrupku, Prim a Nero pěstoval a podle mne ve srovnání s novými odrůdami obstojí pouze Chrupka v chuťových vlastnostech (i tam jí nové odrůdy zdatně konkurují). Jinak u mne Chrupka vždy trpěla plísní a ani vzhledově (velikost bobulí a hroznů) to nebylo moc slavné. Nero je proti chorobám odolnější, ovšem nahuštěné silně peckaté bobule nepříliš dobré chuti často hnily. Podotýkám - na tyto odrůdy jsem nepoužíval žádnou chemii.
Pro srovnání - soused má ode mne několik keřů révy, mj. odrůdu Katalonija. Zkouší, co víno vydrží. Na přiloženém snímku je vidět, že víno není na drátěnce, leží volně na zemi. Nejsou dělány zelené práce, samozřejmě žádné postřiky, keřem prorůstá tráva. Prostě od řezu někdy na jaře nulová péče. A na zemi se válejí zcela neporušené hrozny, jen je konzumovat. Rovněž listy vypadjí zdravě. Jak by při takové "péči" dopadly naše odrůdy?
Jinými slovy - mnohé nové odrůdy z východu převyšují u nás standardně nabízené odrůdy vzhledově i odolností (což je vidět na fotografiích), chuťově to chce vyzkoušet.
To neznamená, že bych si nedal vyzrálou Chrupku, stejně jako dobrý Šampion (ten nejlépe koncem září přímo ze stromu).
Pěstitelské postupy souseda nedoporučuji následovat.