Ahoj, Jano. Přebolí, ale vzpomínat budete stále. U nás byl na dvoře vždycky pes, někdy i dva, všechny, už od dětství si pamatuji jménem, všichni byli svým způsobem vyjímeční a na všechny rádi vzpomínáme. Bohužel, živí tvorové jsou smrtelní a tak to prostě chodí. Všechny jsme oplakali, protože, když zvíře s Vámi žije několik let stává se, ať chcete nebo nechcete, členem rodiny. Já asi nejvíc oplakala krávu Stráču, ale nemohu například ani chovat husy. Všechny jsou "babulenky", kamárádky, příjdou na zavolání a "povídají si" a když je mám potom na podzim nachystat na pekáč, nejde to. Elena