Ačkoli nikdo na hádanku o místě nereagoval, věřím, že alespoň někteří z vás kostelní věž v pozadí poznali.
Je to jedno z nejteplejších, nejsušších a nejslunnějších míst u nás, zeď je jižně orientovaná, podél zdi je jen úzký prostor, odkud břečťan roste, závlahový systém jsem tam nenašel (nebo je dostatečně zarostlý a skrytý). Podle všech obecných pouček by to tedy mělo být místo pro břečťan absolutně nevhodné a hle: roste a bují.
Jde o jižní stěnu mělnického zámku, resp. prosklené zámecké vinárny; odtamtud a z terasy je vidět dolů na soutok Labe s Vltavou a na obzoru je okraj Prahy.
A ještě dodám pár slov přímo k tématu - názvu tohoto doskusního vlákna: problémem prakticky všech "normálních" popínavých rostlin ke jejich bujný růst, tvorba i několikametrových výhonů během jedné vegetační sezóny; výhony se táhnou ke slunci a když nemají oporu, vlastní vahou se sklánějí a z nejvyššího místa opět vyrážjí nové výhony a tak to jde pořád dokola - a tvoří se taková ta "hlava" nebo "peřina", "duchna" a pod ní dole bývají popínavky řídké, nohaté. Neustálým stříháním oné rozšířené horní části by se sice dal udržovat užší tvar a pravděpodobně by i odspoda mohl být hustější, ale tothle stříhání by se muselo provádět několikrát během jedné vegetace. A stříháním také přijdeme o kvetení popínavek - obvykle kvetou na osluněných koncích výhonů (které bychom však ostříhali dříve, než se květy vytvoří). Pro tenčí, nehlavatý tvar s menší potřebou stříhání by se tedy hodily spíše rostliny pomaleji rostoucí, což by mohl být například brslen Fortunův anebo třeba právě mnou již zmíněný břečťan. Anebo třeba také jmenovaný zimolez japonský. A s přiměřenou vlhkostí třeba ještě jasmín nahokvětý (který právě nyní kvete).
Josef.
