Vlastní zelenina vs koupená - poměr cena: chuť

Jednak reagujete rychle jak Šípková Růžena, druhak v názvu vlákna - můžete se podívat - je mimo jiné:  cena: chuť.  Cena obvykle o penězích bývá, i když to jde i jinak, např. ženu za velblouda a podobně.

Milý Pepé, je dobře, že jste se svěřil. Máme společný nejmíň kus profesní kariéry: dělal jsem MOV (tedy mistra - to pro ostatní, ne pro Vás) 8 let předtím, než jsem úplně změnil obor. Elektrikářům, rovněž ve strojírenském učilišti. Jasně, není to tak úplně srovnatelné, elektrikáři byli tak trochu nad průměrem učiliště. Ale vím, o čem je řeč a proč jste takový, jaký jste. A pochopení je základ tolerance. Takže Vaše další negativní příspěvky budu zpracovávat úplně jinak: odečtu to nihilistické a soustředím se jen a jen na fakta. Já to sice dělám tak nějak automaticky, ale vy zasluhujete V.I.P. zacházení. A ne, není v tom ani špetka ironie, věřte mi.

Krásný nový rok. A skvělou zeleninu.

Milan HP

a30: Já chápu rychle, ale musí se mi to několikrát opakovat.

M.HP: Je hezký, že jsme splynuli proudem svých myšlenek, ovšem celkově to vyznívá divně, protože jak je zde dobrým zvykem, smázli ten původní post i moji reakci. Takže jako obvykle, když to čte kolemjdoucí, má pocit, že by měl volat Chocholouška.

Tak tak, velmi rozumny nazor.

Celkově to asi trochu nechápu, asi nejsem v obrazu. Dnes již snad nejde přeci o výtěžek (to přenecháme velkopěstitelům), ale o dobře strávený čas na čerstvém vzduchu s tím bonusem, že se snad něco urodí. 

Pokud se to podaří,  tou největší odměnou pro mne je, že mohu nadbytky rozdat ať již v příbuzenstvu, známým a sousedům i jiným, kteří se mi zase občas odmění svými produkty. Zlepšuje to i sousedské vztahy a pocit, že svým blízkým vypěstuji sice na pohled ne prvotřídní plody, zato nikdy nestříkané chemií, je k nezaplacení.

Co se týče příspěvku mnohem výše o smysluplnosti pěstování jednotlivých zelenin, rád bych doplnil, že v marketu koupíte zpravidla cibuli Stuttgartskou, ale Všetanu tam nenajdete. Schválně si vzpomeňte, kdy naposled jste si zaplakali u krájení cibule ze supermarkertu a pak zkuste Všetanu.

To vše je moje motivace. Občas se mi někdo ptá, zda něco dělám, moje odpověď zní : Ne, jsem na Mýtině a odpočívám. Dělám jen to, co mi v danou chvíli baví (se zřetelem k tomu, co by asi měl zahrádkář v dané době dělat), a dokud mne to baví,  pak jdu zase dělat něco jiného. Ono se to nepo...

Jinak všem přeji jako vloni, tak akorát slunce, vláhy, tepla a co nejmenší výskyt škůdců.

S koupenou a vypěstovanou zeleninou (dámy prominou, dnes to lze i naopak) je to jako s koupenou a milovanou ženskou. Koupená je na konzumaci a milovaná na trvalý vztah.

Přemýšlel jsem, co mne na tom pěstování tak baví. Přišel jsem na to, že v mládí to byla ta konzumace, sežrání. Ale jak stárnu, přesunulo se to spíš k té radosti z toho, že to pozoruju jak to roste (občas taky ne, ale neúspěchy přece musí být, abychom vůbec poznali, co je úspěch). Ne, že by to sežrání nebylo také důležité, ale je až druhotné. Když mi někdo daruje skvělá rajčata (doma pěstovaná), není to to stejné, jako když si je vypěstuju sám.

A taky mne baví hádat, co co udělá, když já udělám/neudělám tohle. Jo, dalo by se tomu říct "věda", ale to je příšerně nadsazené. Ve skutečnosti je to jen prachobyčejná zvědavost. A je normální, aby člověk byl s věkem stále zvědavější? Pokud ne, jsem nějaká úchylka.

Milan HP