Připojuji moje letošní zkušenosti s roubováním okurek a nějaké obrázky, které mi syn nafotil.
Za můj zlatý standard v roubování považuji metodu do boku se zachováním obou kořenů a vrcholů a jejich postupné odřezávání. Letos mám štěstí na substrát, ztráty uhnitím mám minimální. Možná pomáhá pozdější a postupné odřezávání tykve a pozdější odřezávání kořene okurky. Tykev odstraňuji 7.- 8. den po roubování a kořen okurky po 14. dni.
Též jsem zkusila roubování do vrcholu tykve, používám podnože vyvinutější s rostoucími pravými listy, které odstraním, roub se snažím použít co nejméně narostlý, nejlépe okurku druhý den po vzejití, ihned jak rozloží děložní lístky. Síla stonku by měla odpovídat síle běžného párátka, kterým vykroužím dírku v podnoži, vedeno svisle. Roub jsem jen mírně šikmo seřízla a zastrčila bez vázání. Snažila bych se o co největší styčné plochy, při těch drobných rozměrech to nejde. Při roubování do vrcholu se mi ujalo všech 5 roubů odrůdy Marta na TF, růst je však nestejnoměrný, dvě rostliny jsou již určené k výsadbě, další tři "sedí", zatím nikam nerostou, mám je již na vzduchu, vyčkávám. K vytvoření vhodného mikroklimatu na parapetu používám přikrytí kbelíkem od zavináčů.
Již jsem rozdala deset hadovek, dále budu zkoušet nakládačky pro sebe a zkusím roubované polní salátovky pro kamarádku, my bychom tolik okurek nepojedli. Jiřina
