Rajčatový hokus pokus - plísni navzdory

Mleté vaječné skořápky přidávám každý rok pod sazenice jak rajčat tak paprik.

Moje zkušenost je, že to funguje jen do okamžiku, kdy teploty ve stínu přesáhnou 30 st. C. Pak se stejně musí na list začít stříkat Wuxal kalcium.

To platí i pro mou druhou zahradu, kde máme vápníku podle rozboru v půdě nadbytek a vaječné skořápky tam nepřidávám. Nad 30 st.C rostliny přestanou vápník přijímat z půdy.

A co říkáte na "Přesličkovou jíchu"? Zalévám s tím okurky i rajčata 3 rokem a hniloba a plíseň žádná. Venku ani ve fóliáči. Má někdo podobnou zkušenost nebo se jedná o náhodu?

Skořápky jsou docela dobrý zdroj vápníku. Spíš bych je nasypal do kompostu a a pak s nimi hnojil. Pokud jsou někde hlouběji v zemi, bez problémů se tam degradují, zbytky bílkovin na nich, i ty suché blanky rozkládají bakterie na přístupné živiny. Nevím, jestli na suchých skořápkách může přežívat nějaká ta salmonelka, ale pokud ano, pak by nebylo dobré nimi hnojit na povrch. To by se při dešti nebo zálivce mohla při rozstřikování vody dostat na konzumní části zeleniny. A třeba já si ze zahrady nemyju prakticky nic. Utrhnu a šup s tím do pusy. Jestli jsem dobře posluchal ve škole, přijímá vápník kořenová špička. A kořeny rostlin omezují růst už při teplotě půdy nad 20 °C. 

Aha, takže suchá hniloba jako nedostatek vápníku byla letos způsobená převážně horkem. Čili si lichotím, když si myslím, že pomohl dusičnan vápenatý: pomohlo snížení teplot. A i to vysvětluje, proč mám na chalupě postižení mnohem menší než dole na balkóně: v 570 mnm je teplota i o 6 stupňů nižší, takže těch přestřicítek bylo mnohem míň.

Jaký je vůbec mechanizmus toho, že při těch teplotách vápník nepřijímají? Pocházejí přece z Mexika a tam jsou takové teploty na denním pořádku po dlouhá období. To nemůže být v originálních genech. Je to způsobeno šlechtěním?

Řešení vidím dvě: Wuxal, možná by stačil ledek, na list anebo se smířit s určitými ztrátami, což mi nedělá potíže. Letos u mne nepřesahují 5%, tedy na zahradě.

Díky moc.

Milan HP

Milane, nerad bych vám zasahoval do poměrně logické dedukce. Mám však i určité zkušenosti s pěstováním rajčat českých odrůd i při teplotách až kolem 40 st. a v nadmořské výšce pod 100m. Problém přijmání vápníku je pravděpodobně i v něčem jiném. Při nadbytku dusíku je přijmání vápníku horší. Čili přehnojená rajčata mohou mít problémy.

Ještě k tomu Mexiku: Jedna moje známá pochází z Mexika. Když jsem se jí ptal, zda pěstuje (v Bulharsku) svá rajčata z Mexika, hrozně se smála. U nich ve vnitrozemí teploty přesahují 50 st. a to už pěstování rajčat zcela vylučuje. V přímořských oblastech a na horách to asi bude lepší.

Jasně Mimmo, i poměrně logické dedukce mají tendenci být trochu, ale klidně taky úplně mimo. Ono totiž v realitě to obvykle není jedna příčina, jeden důsledek. Takže jsem si vědom, že nejspíš hraje roli více faktorů. A ano, to hnojení mne taky napadlo: mám pocit, že jsem rajčata na chalupě trochu přehnojil do zásoby hnojem a tím jim ztížil příjem vápníku. Příští rok budu opatrnější a hnojit trochu, možná hodně, jinak. Ale na těch teplotách nejspíš taky něco je: v minulých chladnějších letech jsem suchou hnilobu nezažil. A letos jí trpí víc rostliny celé na přímém slunci než ty, které jsou vzadu trochu kryté.

Máte tušení, která forma dusíku zabraňuje příjmu vápníku víc: amoniaková nebo dusičnanová? Já myslím, že amoniaková. Je to tak?

To Mexiko je zajímavé. Další kamínek do mozaiky, která je ale pořád hodně kusá. No, snad se to bude postupně trochu zlepšovat.

Milan HP

P.S. Napadá mne, že ta teplota je spíš o půdě než o vzduchu.

Při velkých deštích se doporučuje k zamezení praskání rajčat použít draselnou sůl (KCl) ne síran draselný. V tomto případě nejde o to dodat rajčatům nějaký draslík, ale zvýšit elektrickou vodivost půdního roztoku, která byla snížena vyplavením živin do spodní vrstvy zeminy. Tím se omezí přijímání vody kořeny rostlin. S tuhostí slupky to nemá nic společného, praskání je odrůdová vlastnost. Jsou odrůdy s tuhou slupkou které nepraskají stejně tak jako odrůdy s jemnou slupkou.

           Vladimír

 A kolik se ma dat    draselne soli      po destich je puda napita vodou    to znamena rozpustit draselnou sul v konvi a znovu zalit nebo rozhodit  draselnou sul k rajcatum a porate jake  odrudy s tuhou a jemnou slupkou nepraskaji   ale jen ceska rajcata ktere jsou bezne dostupne v nasich obchodech    vasek5

Tak to po mně chcete moc. O vlivu draselné soli na praskání rajčat jsem četl. Jednou jsem zkoušel nasypat před hlášeným velkým deštěm draselnou sůl na okapovou linii střechy nad rajčaty. Moc to nepomohlo. Když naprší   20 litrů na m2, tak by to chtělo velké množství draselné soli, aby to nějak ovlivnilo elektrickou vodivost půdního roztoku. V tom článku psali, že ihned po dešti by se to mělo zalít, což má svou logiku. Pro mne je jednodušší dát nad rajčata v srpnu střechu a svést nadbytečnou vodu ze střechy okapem mimo rajčata.

S českými rajčaty Vám také neporadím. Zkušenosti s tím, které praskají a které ne nemám i když je občas také pěstuji. Sleduji spíše ranost a chuť. Pochopitelně všechna česká hybridní rajčata mají náchylnost k praskání, některá víc některá míň. Výchozí odrůdou je Stupické polní rané (takový prapradědeček nebo praprapraprababičlka). Chce to zkoušet, ale myslím si, že odolnější mohou mít zase horší chuť.

           Vladimír

"že odolnější mohou mít zase horší chuť." Musím potvrdit. Ta chuťově nejlepší česká odrůda - Start - se mi jeví jako naprosto nejnáchylnější k praskání ze všech těch, které mám. Teď vkládám naději do anglických Mountain Magiků, ty jsou jak chutné tak docela hodně odolné vůči praskání. Z těch 25 - 30kg sklizených MM snad bylo jen 5 prasklých. Ale zase oproti Startce jsou náchylnější k suché hnilobě. O plísni bramborové nemůžu podat žádné svědectví.