Za svobodna jsem měl 18 odrůd. Pak se to zredukovalo na ty co jsem měl v kuchyni radši a pak najednou nebylo místo na zahradě na moje tyčkové, tak byly jen bílé tchánovy keříčkové. Po smrti tchána najednou byl jenom cukrový hrách pro děti ke slizni nazeleno.
Zajímavé bylo, že některé barevné odrůdy byly více náchylné červivisti a jiné byly vždy čisté.
Nádherně popsaný život opravdového Člověka-jinému nestačí 500 stránek! Děkuju pane SvK... Já pěstuju několik barevných var.keř.fazolí, dnes už jen na lusky-vařené v lehce osolené-oslazené vodě, olejem-máslíčkem zakápnuté--mňam! No, a z úrod roků minulých máme výzdobu na kuch lince-ve skle, tzv. na ČUM. S.P.,Ch.
Pěstoval jsem převážně a jen tyčkové fazole. Laicky jsem si je dělil do tří skupin. Velkoplodé, malé ledvinkové a malé "máslové bobiny". Nejdéle mi vydržely z "máslových bobin" odrůdy které jsem získal pod názvy "indiánské léto" a "indiánská zima".
Indiánské léto je myslím nyní v sortimentu uznaných odrůd jako Jitka
To indiánské léto jsme pěstovali ještě předloni, nazývali jsme je čočkofazole. Chutnají moc dobře, ale každoroční stavění konstrukce mě přestalo bavit. Kdyby esxistovaly v keříčkové formě, hned bych je bral.
Dalmatin je něco jiného, to není to s bezvláknitým luskem, co se dalo dělat jako pikantní lusky v těstíčku. Ale jako fazol na zrno je to rovnocenná náhrada za "indiánskou zimu".