OK, tak pár upřesňujících informací o gyfosátu. Víte, dnes se již nepoužívají chemikálie, které zahubí vše, čeho se dotknou. To by bylo k ničemu.
Glyfosát (N-fosfonometylglycin) inhibuje aktivitu enzymu EPSPS (5-enolpyruvylšikimát-3-fosfátsyntázy), který zprostředkovává syntézu aromatických aminokyselin. Nefunkční enzym blokuje syntézu aromatických aminokyselin, což vede ke smrti rostlin. Prostě jim zastavíte metabolismus. Zmíněný enzym je součástí biosyntézy aromatických aminokyselin u rostlin a jeho zablokování vede k narušení proteosyntézy a zániku rostliny. Protože živočichové tuto biosyntetickou dráhu nemají a získávají aromatické aminokyseliny z potravy, není pro ně glyfosát toxický ani jinak nebezpečný (Williams et al. 2000).
Pokud byly u člověka pozorovány nepříznivé účinky herbicidů na bázi glyfosátu (kontaktní a systémové dermatitidy - tj. reakce na kůži, podráždění očí a dýchací potíže), byly vysvětlovány jako toxické účinky surfaktantů nebo plnidel, látek usnadňujících aplikaci herbicidu.
Bylo zjištěno, že k projevům intoxikace u člověka dochází po vypití nejméně 85 ml herbicidního přípravku. Intoxikace je doprovázena poleptáním sliznice jícnu a žaludku, bolestmi v ústech a podbřišku. Časté je poškození ledvin a jater, obtížné dýchání, narušené vědomí, plicní edém, šok, bradykardie a srdeční arytmie. Může dojít k metabolické acidóze, hyperkalémii a selhání ledvin.
Z praktického hlediska je ovšem obtížné posoudit, jak se na celkové toxicitě těchto herbicidů podílí glyfosát a jak ostatní pomocné látky (Bradberry et al. 2004).
Při standardní aplikaci, pokud nebudeme gyfosát pít, intoxikace nehrozí.
Otravy lidí glyfosátem jsou poměrně vzácné a dochází k nim při neopatrném zacházení s herbicidními přípravky. Ke vstupu do organismu dochází polknutím, inhalací nebo průnikem přes kůži (Bradberry et al. 2004).
Při otravách glyfosátovými herbicidními prostředky nebyla zaznamenána dosud žádná smrtelná intoxikace, nebezpečí by ale nemělo být podceňováno. K tomu samozřejmě extrémně vysoký index bezpečnosti Glyfosátu laiky často svádí.
To, že nikdy nedošlo ke smrtelné intoxikaci je fantastické, uvědomíme li si, že Glyfosát je suveréně nejrozšířeněji používaný herbicid a ročně se použije napříkad na 90% zemědělských ploch průmyslově vyspělých států osetých řepkou, na ohromné plochy před osetím, úprav strniště. A během vegetačního období se používá u rekombinantních rostlin, které jsou odolné proti gyfosátu.
Glyfosát zcela určitě patří mezi nejbezpečnější přípravky tohoto druhu, opatrnost je ale vždy namístě. Nejdůležitější je dodržovat při práci s ním přísná hygienická pravidla.
Co se týče "otrávení půdy a pozemku", glyfosát je okamžitě při styku s půdou napadán půdními mikroorganismy , které jej inaiktivují, i proto často "selže", když je nevhodně aplikován. Glyfosát je právem považován za jeden z herbicidů s NEJMENŠÍ EKOTOXICITOU vůbec a ZANEDBATELNOU EKOLOGICKOU STOPOU..
Aplikace oblíbených chemikálií, které veřejnost vnímá jako tradiční a bezpečné, například modrá skalice má nesrovnatelně vyšší toxicitu a ekotoxicitu. Z praxe však víme, že i toto nebezpečí je malé.