Jak sušit vlašské ořechy?

Na tomto snímku je část koruny ořešáku starého mnimálně 60 let a je to pouze nahodilý semenáč.

Neberte to pejorativně - u ořešáku jsou nahodilé semenáče a semenáče ze záměrných výsevů mnohdy v poměru "fifty-fifty" a ve stejném poměru jsou i jejich kvality. Proto je stále jednodušší provádět vyhledávání perspektivních jedinců metodou "polních sběrů" než z vlastních výsevů semenáčů. Když kouknete na všechny Holovouské odrůdy (Buchlov, Magdon, Mars, Saturn) tak máte uvedeno, že byly "nalezeny". Vilém také nebyl získán záměrným křížením, ale vybrán jako nejperspektivnější semenáč z odrůdy do té doby v rakousku množené výsevem. A že by ve Valticích před založením genofondového sadu měli nějaký materiál pro záměrné křížení velmi pochybuji, takže opět je to selekcí v okolních produkčních sadech. Proto jsou také Valtické odrůdy převážně většího vzrůstu, vzhledem k tomu, že pro zakládání produkčních sadů jsou preferovány stromy větší a více dlouhověké.

Proto před každým kvalitním "náhodným semenáčem" smekám a přeji mu dlouhý plodný život. Naopak odrůdový název mi nezabrání, abych Sychrov neměl v plánu vykácet. Už po tři roky byly plody v kvalitě "podrtit a i se skořápkami nasypat do krmítka v zimě ptákům".

To ví každé malé dítě, že určité druhy se šlechtí „výběrem“, protože to ani jinak nejde. Každá takto „šlechtěná“ odrůda, je v podstatě vegetativně množený bastard a šlechtitel, nevhodné označení, je pouhý hledač, přesto je to také velmi záslužná práce a je to na dlouhé lokte U vašeho Sychrova, se to nepodařilo. Ne proto, že přenášená odrůda sparchantila, ale proto, že jste si koupil zmetek množárny.

...vzhledem k tomu, že pro zakládání produkčních sadů jsou preferovány stromy větší a více dlouhověké.

Nechci se přít, Stando, ale myslím si, že spíš opak je pravdou. 

Já se nechci taky přít, ale v době zakládání produkčních sadů v oklí Valtic, tedy za doby Rakouska-uherska, byla jiná měřítka než dnes. Dnes také málokdo zakládá jabloňový sad extenzívního typu. Tolik rozšíření kontextu, jak to bylo myšleno.

Chtěl bych vidět, jak vypadá více, než stoletý sad, spíše ořešákový les.

Nemohu sloužit s celým lesem, ale potřeboval bych dobrovolníka, co by za pocit z dobře provedené práce na našem dvorku vykopal pařez od 168 let starého ořešáku, který jsem skácel 3 roky zpátky. Kácení nebylo z důvodu, že by neplodil nebo byl již silně nemocný, ale z důvodu poškození statiky třetím úderem blesku za posledních 20 let. Být na konci zahrady nechám jej dožít, ale u hlavní přístupové trasy mezi dvorkem a zahradou už to nebylo o příjemném pocitu. Teď se rozhoduji, jestli jej nahradí Kardinál a nebo Viktorie.

Osobně posloužit nemůžu. Ale, myslím si, že vy coby všeho znalý, nemůžete mít problém s nějakým pařízkem. Za ty tři roky, mohl být v dendrologickém nebi.

Saprofytní houby tak rychle nepracují a pařez zase tolik nepřekáží, aby se musel odstraňovat rychle. Dobrovolnosti se meze nekladou a nevěřím, že by zájem o takovýto "sportovní zážitek" měli všichni.

Měl jste ho naočkovat hlívou, aspoň by z něj byl ještě užitek. Jinak se odstraňují pařezy tak, že se do nich navrtají díry, nasype ledek, ucpe, nechá delší dobu působit, pak se do otvorů naleje nafta a zapálí...