Abych se přiznal Petře, vámi doporučovanou vázací techniku a její běžné užití v běžné praxi si tak nějak představit nedokážu. Po stromech toho mám nalezeno od mládí už celkem dost a tak vím co to znamená, "viset na větvi". Vy doporučujete horolezecké úvazy se sedákem. Tedy vylézt nahoru do koruny, do větvoví, třeba za pomoci žebříku, tam se rozkročit na vybrané silnější větve, které udrží váhu těla a uvázat se ke kmenu, či jiné silnější větvi tak, aby se člověk nemusel přidržovat rukama. To má dle mého názoru ale tři nevýhody. Zaprvé, člověk musí mít jistou "horolezeckou praxi", abyto takový úvaz se sedačkou pod zadkem rychle a bezpečně zvládl a cítil se v něm bezpečně. Zadruhé, při této metodě je nízká mobilita z důvodu obtížnějšího rychlého přemisťování - myšleno ze země na strom a zpět, protože je to pořád o "šplhání". A za třetí, člověk se tímto způsobem dostane víceméně pouze do středu koruny, avšak nikdy nedosáhle do jejich okrajových partií. Tam není se za co uvázat. A právě to je hlavní kámen ůrazu, neboť právě tam se zpravidla nachází ovoce, na které potřebujeme dosáhnout ať už při probírce anebo při sklizni. Vždy, když lezu po stromě, dokážu očesat jen střed koruny, avšak na ty nejlepší kousky, visící na nejlépe osluněných plodonoších vně koruny, zpropadeně nedosáhnu! A tak zůstávají napospas ptactvu a hnilobě.
Z praktického hlediska se mi pro daný účel jeví podstatně výhodnější stabilní, polohovatelné štafle, které můžeme postavit buď vně stromu anebo i vsunout dovnitř koruny. Štafle, po kterých můžeme dle potřeby rychle lézt nahoru a dolů a můžeme je relativně rychle posouvat a přemisťovat. Bohužel však vidím, že v daném segmentu na trhu zeje velká díra.
