kosa

Ano přiznávám, správně by mohlo být naklepávat. Jinak rekrystalizace za studena tvářením je známý technologický pochod, kdy se něco děje s krystalickou mříží za účelem zvýšit mez kluzu a mez pevnosti. Tím tvářením se jinak orientují krytaly a dávají vznik novým strukturánm odborně nazývné třeba bajnit, trostit a pod. Jsou známy např. některé druhy pružinového drátu, kterého vlastnosti se dají dosáhnout i za studena při redukci - protahováním na průvlaku. Taktéž se používá na zpevnění i kuličkování povrchů a pod.  Jednoznačně prioritní je zvýšená pevnost ostří. Ztenčení není důvodem. Samozřejmě to zpevňování má své meze a jak tu již bylo vzpomenuto, materiál se třepí, vylamuje tím jak se mu omezuje plasticita a roste tvrdost. Otázka zní a proč se kosa nedělá z kalitelné oceli, tedy s obsahem uhlíka nad 0,3% a proč se nezakalí. Protože při prvním nárazu by se zlomila. Někdo může namítat a co zakalení pouze povrchové, kdy se nauhličí jen destina hloubky (cementování a taky nitridování) a zakalí. To by možné bylo ale po ošetření brouskem by bylo po vrstvě.

Když už tak bainit a troostit. To protahování za studena se nazývá patentování. Jen připodotknu, že uvedeně struktury za studena ani nevzniknou, ani se nemění.

Je zbytečné rozebírat "hlavní proč". Ztenčení ostří naklepáním je důležité stejně jako zvýšení tvrdosti. Jinak by to byla motyka.

Tuplpéčko, trochu strohé a zavádějící. Zde je popis od odborníků: Patentování ocelí

Patentování ocelí je postup užívaný při výrobě ocelových drátů tažením. Ocel se při tažení průvlakem zpevňuje, tvrdne. U oceli s malým obsahem uhlíku se pro odstranění zpevnění mezi jednotlivé tahy zařazuje normalizační nebo rekrystalizační žíhání. U pevnějších ocelí s vyšším obsahem uhlíku vyžíhání nepostačuje. Proto se volí postup obdobný izotermickému kalení na bainit, prováděný kontinuálně při teplotách lázně asi 500 °C, spojený s opakovaným tažením. Takto zpracované oceli se nazývají patentované. Patentované dráty mají vysokou pevnost (sPt = 1500 až 3000 Mpa) při dobré houževnatosti. Používají se na struny, pružiny a lana.

Materiál ze kterého je vyrobena kosa bych zařadil mezi oceli s vyšším obsahem uhlíku.

brousek

Á, brousek v sobě objevil dřímajícího metalurga. Probudilo ho vlákno 4 roky staré, žeby nějaké nutkání reagovat na jakýkoliv můj post? A jaký obsah uhlíku tedy má kosa, když se v tom brousku tak rýpeš? Co je to vyšší obsah? Vy metalurgové byste měli být přesnější.

Tuplpéčko, sem tam si projíždím některé téma. Musím předeslat, že metalurgem nejsem. Kosa je tepelně zpracovaná tak, aby měla pevnost 100+něco-nic kilogramů na mm čtvercový, vhodnou tažnost a vrubovou houževnatost. A to se bez uhlíku a dalších doprovodných prvků docílit nedá bdící metalurgu.

brousek

No ono metalurgem se asi člověk nestane pročtením pár článků na internetu a metodou cut&paste.

tuplpéčko, jsme zřejmě každý z jiné školy a myslím, že dost velkého věkového rozdílu. Nebudu si hlavu zatěžovat převodem měrových jednotek, jen proto, abych uspokojil vaše já, přestože je stále hodně lidí co by chtěli pořád něco měnit. Myslím si, že je to na škodu, protože to způsobuje mnoho nedorozumění mezi generacemi.

brousek

Pokud jde o jednotky, když chcete radit a tváříte se, že tomu rozumíte, měl byste psát odborně správně. Pro to není žádná omluva, natož taková, že si nechci zatěžovat hlavu převodem. Buď znám, v jaké jednotce se daná veličina uvádí a použiju to, nebo to neznám a pak plkám nesmysly, tváře se jako mistr světa. Pokud jde o můj věk, i když vám do toho nic není a je to bezvýznamné, možná byste se divil.

Jenom ve stručnosti asi toto. Naklepáním se zvýší tvrdost ostří asi o 10 až 20%. Naklepání ve fabrice je lepší a jinak se u každého "klepáče" liší. Rozhodná oblast pro sečení je asi 1 mm ostří. Měřit se to dá pouze Vickersovým mikrotvrdoměrem. Jsou tam na obrázcích naměřené tvrdosti Hv a tak si je podle tabulek můžete převést na HRc.

To už jste ujeli hodně daleko. Kosa je buď dobrá, nebo nanic. Není to jen materiálem, ale i vykováním. Hodně času jsem strávil u dědy na vesnici. S kosou sekám od 12let a to je hodně dlouho. Tomu, kdo kosu používá je šuma fuk z jakého materiálu je vyrobena, kolik v tom je, nebo není uhlíku, jestli se jedná o bainit, nebo troostit. Starý praktik se na kosu podívá. poklepe nani. potěžká a ví co od ní může očekávat. Pro běžného uživatele stačí vědět, že se musí naklepat, že se během sekání musí brousit. Zkušený sekáč odkládá první broušení co nejdéle. Málokdo se setká se sekáním obilí. Proto je důležité vědět, jak má vypadat naklepání pro sekání trávy. Technika klepání kosy, seřízení i sekání je dostupná na internetu.

V horách, nejen na slovensku se sekaly horské louky, sousedi sekali společně, vždy 3-4. odjeli večer na voze, tam přespali, aby začali brzo ráno.  Každý sebou dvě naklepané kosy a samozřejmě bílou košili.  Žádné klepání 5x za den. Kosy 90. Dvě jsem zdědil, ale nepoužívám je.

I když to co jsem popsal je minulost, z horských luk jsou pastviny, rovné louky se sekají sekačkou. Letos bylo ale mokré jaro a počátek léta, tráva, hlavně jetel polehly, a se sekalo se zase hodně kosama.

FO