kosa

Pane FO, chtěl bych se jen skromně zeptat: jak vypadá naklepání pro kosení trávy a jak pro kosení obilí?

brousek

Proč se kosa naklepává (kuje a p.)? No přece proto, aby sekala a aby jí ostří déle vydrželo. Proto se také na trávu, která je měkká, naklepává do jemna, tak, že se dá ostří nehtem vychýlit. Kdyby se tato kosa použila na zralé obilí, tak je rychle po ostří. Proto se nenaklepává tak do jemna. Doufám, že se jedná o postačující informaci, která nezavdá dalšímu rozvíjení tohoto tematu z vyší strany do absurdní šíře.

FO

Prosím - pozor na pojmy z metalurgie. Jednak tvářením zastudena, které provádíte naklepáváním, nedochází k rekrystalizaci - to je úplně jiný pochod. Také zapomeňte na různé struktury jako troostit nebo bainit - ty Vám zde tvářením také nevzniknou. Dochází zde jenom k nárůstu množství dislokací, což je odborný název pro poruchy krystalické mřížky. Při tváření se tyto dislokace přemisťují (pro zajímavost rychlostí mnohonásobně převyšující rychlost zvuku v daném materiálu) a také jich přibývá. A právě proto, že jich přibývá, stále častěji na sebe narážejí a vzájemně se blokují v dalším pohybu. A to je vlastně mechanizmus onoho zpevnění tvářením zastudena. Tento proces tedy, jak je zřejmé, nemůže pokračovat donekonečna a když je dislokací již příliš mnoho, dojde nakonec třeba i k destrukci materiálu a ta začíná bezpečně tam, kde je lokálně hustota dislokací největší. K té se při necitlivém naklepávání můžete dopracovat také - když si přílišným přetvořením vyrobíte tzv. "lupavku" - tj. popraskané ostří s příčnými trhlinkami.

Tady je možné ještě připomenout, jako zajímavost z praxe, žiletky. Dlouho se používaly žiletky u kterých se vžil název podle snad nejčastějšího komerčního názvu - tzv. "Vítězky". Ty se vyráběly běžně z dostatečně prokalené a tedy tvrdé oceli. Až někdy později, tuším že tak v šedesátých letech, se u nás poprvé objevily Wilkinsonky - principiálně naprosto odlišné. Byly z relativně velmi měkkého materiálu, kde byl kladen důraz jenom na jemnou strkturu a vysokou homogenitu materiálu. A opravdu tvrdé bylo jenom ostří válcované zastudena. Tento přiklad neuvádím zbůhdarma, ja důležitý také pro zodpovězení otázky, proč se kosy nevyrábějí jako dotvrda prokalené - byly by tvrdé a také velmi křehké a snadno zlomitelné. Lepší je houževnatější materiál a ostří, které si Vy sami správným naklepáním zpevníte. A co se týká kvality té kosy, myslím že tam hraje velkou roli jemnost struktury a homogenita materiálu.

Ale dost již teorie, při nákupu v obchodě Vám tyto informace asi moc stejně nepomohou. Raději bych ještě něco dodal k používání kosy, kterou si nakonec koupíte. Jsem již pamětník a pamatuji si jednoho sekáče, čest jeho památce, profíka ze staré školy, který chodíval vypomáhat se sekáním k mé babičce. Přicházel v obleku s bílou košilí a vestou. Sundal si jenom sako a pověsil vedle na hřebík - a ve vestě zasedl ke klepání kosy. Přestože již tuto kosu měl dávno "ochočenou" a tedy i vytažené ostří, běžně naklepával třeba i třičtvrtě hodiny. Ale potom s takovou kosou sekal třeba celý den a stačilo jenom občasné obtáhnutí brouskem. A jeho sekání se vyznačovalo naprostou absencí něčeho silového nebo švihového. Zdánlivě zcela bez síly a povlovně "protahoval" kosu při zemi a to co sekal se jenom krásně pokládalo. A za ním obrovský kus práce - zdánlivě snadno prováděné.

A protože jsem tohoto pána jako kluk často při jeho práci pozoroval a později sám vyzkoušel a snažím se ho napodobovat při sekání dodnes, řekl bych jako nejdůležitější toto. Pokud si nekoupíte naprostý šunt, nebude zase ta kvalita až tak moc důležitá. Mnohem důležitější bude, jak si kosu vytáhnete a naklepete. A přitom nezapoměňte na nejdůležitější věc - NESPĚCHAT!!! a na kladívko netlačit, spíše je nechat na kosu padat skoro vlastní váhou. A nechtít provést naklepání najednou - na jedno projetí od špičky ke kořenu či naopak - zvláště při vytahování si tak nejsnadněji vyrobíte lupavku. Také opravdu dbejte na to, abyste nešli s klepáním daleko od ostří, ztenčení by mělo být pozvolné ale na nepříliš velké šíři - jinak hrozí jiný nešvar a to je zvlnění, protože kosa neudrží ono pnutí, které jste v materiálu vytvořili.

pane, to co jste napsal se velice hezky čte, spisovatel jste dobrej, teoretik taky,  ale asi jenom a pouze teoretik, já používám 50 cm dlouhy kosy made in USSR, jsou tvrdy, jsou dobry, dobře se s nimi pracuje, dobře se s nimi vysíká. To, jak píšete že někdo ráno naklepal kosu a celý den s ní pracoval a jenom lehce obtáhnul brouskem tak to je pitomost, ano, kosa se dá klepat i 45 minut ale že by vydržela celý den práce, tak to je blbost, pokud budete s kosou dělat celý den tak ji musíte naklepat cca 5x, a ten váš styl klepání kdy kladívko necháte padat vlastní váhou na kosu podloženou babkou, to je taky blbost, to byste takovýmto způsobem klepal kosu půl roku, kosa patří k mým nejoblíbenějším pracovním nástrojům spolu s motorovou pilou, používám ji dobře 40 let a vím tedy o čem píšu. Za další - s kosou se ohánět celý den to vyžaduje moc dobrou fyzičku, bílá košile jako pracovní oděv nepřipadá v úvahu protože ze člověka pot přímo crčí. Lorenc, Třebíč

nenavážejte se do pána jen proto, že neumíte za 40 let dobře naklepat kosu. Samozřejmě, že to pitomost není a zkuste se zajet podívat za opravdovými sekáči. Není jich již mnoho, ale sečou v bílých košilích a žádné naklepávání pětkrát za den.

Zdravím pána a frčím tam, kde jsou opravdoví milovníci kosení

Můj táta ještě pamatoval sekání kosou obilí o žních a sekání velkých luk o senách a otavách. Nevzpomínám si, že by někdy povídal o tom, že si někdo přes den odběhl překut kosu. To by ho hnali nebo by se mu vysmáli. A náhradní asi sebou taky netahali. A v bílých košilých víc než samozřejmě, a s dlouhým rukávem. A můj dědeček ani v létě při práci neodložil vestu a kravatu.

Kdysi mně děda říkal, že kosa se má nechávat přes zimu venku - díky rezu se zeslabuje (a je pak lehčí) a je potom také tvrdší- ( což asi není )tak úplně pravda).Také říkal, že za jeho mládí naklepávali kosy hlavně kováři, že až později kolem 1.sv. války si začali v hospodářství klepat kosy sami.  Prostě odborné práce dělali odborníci a tak se také ve vesnici udržovala i  řemesla. To bylo v Polabí, jinde to mohly být zvyky jiné.

To naklepání není jednoduché. Stane se, že se v některých místech ostří vytáhne do šířky a pak je to "lupačka", ostří je od patky ke špičce zvlněné a tuto chybu potom velmi těžko odstraníte.

Jirka

Tak jsem to tu proběhl, a zjistil jsem, co tu je šikovných lidí.Není co dodat.Jenom si myslím, že jsem moc nečetl o úpravě nového (dřevěného)kosištěte.Vždyť nové není vhodné.Konec seřezávám šikmo.Abych se nemusel ohýbat.Naklepávač jsem zahodil jako ostřič vrtákú.Žádný zázrak.Co bych dal ještě do placu.Vždy, když jsem králíkařil, tak jsem pokukoval po rakouské kose.Dobrá byla ruská.Nejraději 70ky.Větší ne.Klepu na špičatou babku placatým kladívkem.Víte, že i to placaté kladívko musím alespoň já mít zbroušené, aby bylo v prostředku vyklenuté nahoru.No aby nebylo rovné jako stůl.Líp se mi s tím dělá.Brousky mám kámen i carborundum.Podle toho jak klepání provedu.Když dobře, protože jsem nepospíchal, tak jí hladím kamenem.Výhoda kosy?Můžete sekat v neděli ráno.Není slyšet.

Kosiště moc seřezávat nemusíte, je lepší, když kosa klouže po hřbetu a ne po ploše. Míň se pak tupí a posekaná tráva je stejně nízká, že rozdíl ani nepoznáte