Volné uložení ložiska

nelepit. Osustružit, ked je z čoho a dat puzdro. Lepenie je dočasné riešenie, neskor sa z dovodu nepresného uloženia opotrebuje piest a valec alebo klukový mechanizmus poprípade všetky 3.

co si pamatuji tak ložiska se pocínovavala nebo nachromovala aby se o trochu zvětšil pruměr

Lepodlo je supr musite si uvědomit že se optavuje kártr pila má nejlepši za sebou levna oprava

Cínování anebo chromování má smysl, pokud je domeček volný na všechny strany stejně. Jenže si musíte zde uvědomit mechanismus vzniku vymačkání a tím je přílišné napínání řetězu spojené s prací tupým řetězem. Na straně u spojky se tak karter vymačká jen jednostranně. Proto jsou jen dvě cesty - jedna levná lepidlem/tmelem, který jen doplní úbytek materiálu - a druhá je vyfrézování přesného otvoru pro vložku (futro, domeček). Jenže hliník a jeho slitiny s hořčíkem málokdo rád obrábí frézováním, tak se volí cesta levná. Naopak, pokud je karter plastový, je lepší odfrézovat poškozenou vrstvu a dát vložku.

V každém případě uživatele poučit o příčině vzniku závady a to jestli tu chybu bude opakovat nechat na něm. Protože pokud nezmění styl péče o pilu, ani jedna z oprav nebude mít dlouhého trvání.

Já bych se chtěl zeptat, jestli jste někdy opravil byť jednu pilu pomocí cínování, chromování a nebo úpravou díry strojním obráběním a výrobou vložky pro ložisko. Takže opravil jste těmato způsoby alespoň jednu pilu? Já si myslím, že nikoli zase jen teoreticky kecáte a v případě že přeci jen ano, pak mě zajímá jaká byla finanční náročnost takové opravy. Tzn, frézování bloku motoru, soustružení a broušení na kulato vložky pro ložisko. Nakonec by se ta vložka do upraveného bloku stejně a pro jistotu vlepila.

Přestaňte teoretizovat. Existuje prakticky jen dvě možnosti, běžné opravy obyč. motorové pily.  Buď se ložisko přilepí, Jak to popsal Stanislav Melaga, nebo se vymění díl motoru. Nic levnějšího a mezi tím v praxi neexistuje. A to i s ohledem, že na takovou práci máte držet zákonnou záruku.

Znám jednoho sběratele historických pil. Tam výměna dílu karteru není tak jednoduchá a pro sbírkový exemplář se trocha pečlivosti vyplatí. Pro běžnou spotřebku "na dožití" se samozřejmě lepí... (někteří šetří i na tom lepidle a tak použijí i levnější věci než Loctite a jemu kvalitativně odpovídající ekvivalenty).

A taky koukám, že mi vyčítáte i to co jsem nenapsal. Psal jsem, že cínování nebo chromování je nesmysl a pokud to považuji za nesmysl, je bezpředmětné se mne ptát, jestli jsem to někdy zkoušel. Karter se vymačká jen na polovině "domečku", která směřuje k výfuku, respektive kam příliš napnutý řetěz tlačí přes spojku...    tj díra je oválná. Ani nevím, jak by někdo chtěl vytvářet cínování s proměnnou tloušťkou "srpečku měsíce". a pak takto oválné ložisko tlačit do oválné díry.

Zdravím SvK, hliníkové slitiny se naopak obrábí velmi snadno, "vymačkaná díra" se vyvrtává speciální nastavovací vyvrtávací hlavou osazenou ve vertikální fréze. U těchto oprací je jediný problém, to je vystředění. Pokud na krajích díry zbyla část původního průměru, tak se dá tohoto "chytit". Jsou ale případy, kdy toto nelze a tak nezbývá než oba kartery sešroubovat a "chytat" se na protější straně. Jak již někdo uvedl, není to standartní postup opravy ale pro sebe, nebo pro zákazníka, který je předem seznámen s postupem a cenou. Kroužek se do nové díry nelepí ale jen nalisuje s pomocí rozdílných teplot. Standa.

Nazdar Standové, jak vidím stále se najdou nevěřící Tomášové, že výměna karterů je tou nejlepší opravou kovových karterů při vůli uložení. Nikoliv nejlevnější, ale nejlepší. Lepení, jakékoliv, je pouze dočasné a při neodstranění příčiny, tou není pouze přílišné napínání řetězu, nebo tupý řetěz, ale i slabá konstrukce pily (např. Stihl 034 /036, HQ 365), je to záležitost krátkodobá. Navíc třeba uvedený Stihl má ocelové uložení zalité v karteru a to se většinou uvolní. Vyvložkování, ocelové uložení (např. Stihl), má většinou profil obráceného písmene T a úběr materiálu je pak velký. Pro sběratelské účely kdy nelze jednoduše koupit nové bloky to však je jediná cesta k nápravě. Nové bloky/blok, ne vždy je nutná výměna páru, spolu se změnou přístupu k péči o řezací část pily, je zárukou dalších let funkčnosti. Samozřejmostí je současná výměna gufer.  

Ještě k vložkám a veteránům. V dobách ČSSR a špatného materiálu používal třeba Motor České Budějovice pro motory 1BD S 68A (dvoumužné pily MP50), vložky už v prvomontáži a ne jen pro ložiska, ale i pro gufera. To je dnes velká výhoda při jejich renovacích. A Stando kartery by se měli, když už, vyvrtávat sešroubované a "chytat " se druhé strany vždy, jsou totiž takto vrtané ve výrobě kvůli souososti s válcem. 

Přiznejme si na rovinu, že nejlepší opravu použije většina pro pilu, kterou bude nadále používat, zatímco nejlevnější opravu (tmelení) obsahuje mnoho z pil, které mění majitele jinak než dědictvím.

Já osobně se budu věnovat na své pile prevenci, abych tuto opravu nepotřeboval.

Tak to naprostý souhlas. Bohužel jsou modely u kterých ani prevencí často nezabráníš této závadě. Měl jsem na sesvisu pilu z výše mnou uvedených, tedy profi, používaná výhradně hoby a obsluhovaná človíčkem co snad za celý život ani jednou neporušil nařízení, návody či příručky. A světe div se, ložisko se protočilo ve volné skříni také. Pravda je, že skříň už byla vyrobena v jiné části světa. Naštěstí opravdu stačilo zalepit ložisko a pila šlape vesele už nějaký ten rok dál.