To už je jiná, nicméně předpovědi o konci ropy odpovídaly stavu poznání. Dnešní autority energetiky neodhadují kdy lidstvo dosáhne vrcholu těžby, protože na to bychom museli znát velikost ložisek, a ta je dnes neznámá, jednak se objevují nové a nové zdroje a navíc se objevují technologie, umoňující těžit již "vytěžené zdroje". je to až úsměvné, v představách laiků, většiny politiků je představa ropného ložiska taková, že vyvrtáte díru a z ní stříká ropa. Tlak horniny na podloží s ropou tak opravdu funguje, tato ropa je nejmobilnější z hlediska těžby. Takto je dostupných 10-12% zásob.Této ropě se v naftařském žargonu říká „SNADNÁ ROPA“. Takto se uvažovalo někdy do šedesátých let minulého století, kdy snadná ropa představovala veškerou těženou ropu. Nízká dostupnost ropy je zpusobená tím, že čerpáte pouze nejviskóznější složku a ještě pouze z okolí vrtu. Pak přišly vrty, které se v hloubce lámou horizontálním směrem a do sekundárního vrtu vháníte vodu, CO2, zemní plyn - tím umožníme těžit ropu, která by jinak nebyla dostupná, (po té co čerpáním klesl tlak v ložisku) tímto způsobem lze čerpat i další ropu z ložiska dalších 20-40%.
Následně na takto již "vytěžené ložisko" použijeme speciální kmeny bakterií, nebo teplo - v podzemí řízeně spalujete s pomocí kyslíku malou část zásob, zkapalňujete tak "tužší" složky a vytváříte lehčí frakce. tímto způsobem lze vytěžit další 40-60%. Těžba s pomocí mikrobů je v současné době zdokonalována a používá se ve vývoji těžby. Ropné ložisko nemá totiž tvar dutiny vyplněné ropou ale jedná se vždy o pórovité horniny, nasáklé ropou. Během objevování těchto technologií se používaly tyto metody postupně. U moderní těžby se používají u nového ložiska rovnou - je to ekonomičtější a zároveň lze ložisko maximálně vytěžit.
Navíc se těží ze stále větších hloubek – například ještě v letech 1980-85 se považovale za absolutní meze lidských možností a technologií težit z hloubek do 200m hloubky oceánu a následně vrtat maximálně 1000 metrů pod toto dno oceánu. Dnes se běžně v severním moři, či mexickém zálivu těží z hloubek 3000 metrů (!), a s následným vrtáním až 6000 m vrstvami skal a a solí (!!!) pod dno oceánu... díky tomu se objevily další donedávna zcela netušená ložiska ropy – Thunder Horse a Jack II v mexickém zálivu a ložisko TUPI u pobřeží Brazílie.
Za posledních 15 let objevily snímkovací technologie, o kterých se dříve lidstvu ani nesnilo. Průzkum mořského dna byl totiž extrémně komplikovaný. Ložiska se hledají pomocí mikroseizmického snímkování a vrstvy skal a solí pod mořským dnem, silné i několik kilometrů snímkování rozostřují. Dnešní extrémně výkonné výpočetní metody dokáží toto rozostření eliminovat. A výsledkem je objev nových ložisek. Musíme si uvědomit, že dno oceánů je zatím v podstatě neprozkoumané. Navíc se objevují nové metody na těžbu z ropných písků a živic, ze kterých se dosud netěžilo pro nedostupnost vhodné technologie.
Očekává se i nalézání nových ložisek na kontinentech, nezapomínejme, že velká část kontinentálních desek je pokrytá tzv. sedimentálními pánvemi, prozkoumaná je necelá třetina.
I přes nové objevy a technologie se samozřejmě lidé budou muset učit s ropou spořit.
V 21. století o ropu nejspíš připraveni nebudeme. Jaká bude cena je otazník, nové technologie nejsou levné. NIcméně v současnosti je cena ropy udržována producenty na takové úrovni, aby se nevyplatila produkce bionafty. A to je dobře,