Čtouce Vaše zkušenosti odhodlal jsem se jít s kůží na trh a podělit se se svými zážitky z uzení.
Manželka pochází ze severního Slovenska, kde je uzení v téměř každé chalupě tradiční rodinná úprava masa. Jsem masožrout a dlouho jsem záviděl slovenským domácnostem jejich pochutiny. U nás se nedají koupit. Nikdo je u nás tak neumí. Začal jsem tedy kopírovat. Věřte, cesta to byla byla bolestná, trnitá a drahá. Leč každý neúspěch mě posílil.
Pro shrnutí: uzení masa a klobás obvzláště je odpradávna úprava vymyšlená na dlouhodobé uschování masa. V době mrazáků už to není potřeba, ale chuť uzené klobásy je nenahraditelná.
Udit maso kouřem teplejším než 40st C považuji za ohavnost. Udit déle jak 100 minut je zdraví ohrožující činnost. Udit cokoliv déle než 3 hodiny v kuse by mělo být trestné!
Je třeba si uvědomit, že při spalování dřeva (jakéhokoliv) vzniká více než 200 různých formaldehydů. Většina z nich je silně karcinogenních a jinak škodlivých. Nejhorší jsou ty z bílého kouře. Pro zjednodušení - těch dobrých je asi 15, které jsou potřeba pro kvalitní úpravu masa či klobás. Ty jsou taky škodlivé, ale zároveň i chutné. A potřebujete je vyseparovat.
Druhá, neméně důležitá věc je, že klobásy, maso, či slanina (sádlo) je již před uzením!!!nakonzervovaná solí a sama o sobě by při dobré fermentaci a následném uskladnění vydržela mnoho měsíců. Uzení je "jen" ovonění.
Potud můj názor a zkušenost, o které nehodlám polemizovat.
Dále předkládám návod na to nejkvalitnější uzení masa a klobás. Pokud někdo vyzkouší, dám pravou ruku a levé oko za to, že nebude litovat.
Klobásy, či maso a jejich příprava je činnost natolik složitá a různorodá, že nechám na každém, co mu chutná. Svůj recept rád každému sdělím.
Přeskočím až do fáze naplněných střívek k rozdělání ohně.
AlfaOmega jsou dvě věci:
1. dřevo
2. teploměr v udírně
K bodu 1:
je důležité mít dřevo úplně suché, maximální vlhkost 15% a naštípané na třísky o obvodu max cca 5 cm. Suším na slunci a později (v zimě) u kamen. Dávku paliva je třeba vyzkoušet podle tahu a velikosti udírny a podle hmotnosti uzeného díla. Já dávám asi 1 kg švestky či jabloně. V nouzi lze i buk. Otevřu klapku a rozdělám oheň. Dřevo nechám hořet asi hodinu a už nepřikládám. Sleduji teploměr a KVALITU kouře. Dobrý kouř (myšleno těch 15 potřebných formadehydů) je až na samém konci hoření. Ve chvíli, kdy kouř vycházející z komína přestane být vidět - je průhledný a čirý začínám sledovat topeniště a teploměr.
K bodu 2.
obvykle tak 10-20 minut poté, co kouř přestal být vidět, sleduji teploměr a jakmile začne teplota klesat, otevřu udírnu a čichem a zrakem kontroluji kvalitu kouře.Ten musí být čirý, voňavý, a nesmí pálit v nose a v očích. Hlavně oči jsou senzorem nekvalitních formaldehydů. Jakmile mi kouř voní, pověsím dílo do udírny a klapku v komíně přivřu na 90%.
A nechám oheň dohořet. Dílo tam nechám do rána zrát. Následující večer opakuji. Minimálně třikrát. Udím-li velké kusy masa i pětkrát.
Má to velký háček - vlastně dva. Z prvé maso a klobásy se musí nechat dozrát. Maso cca 3 týdny. Klobásy i čtyři. Slaninu dva měsíce. Nejlépe v suché větrané místnosti s teplotou do 8 st. Za druhé je třeba obrovská dávka trpělivosti, protože dílo je po vyuzení objektivně nedobré, jakoby syrové, nehezké. Dojde. Věřte mi:-)
Chce to obrovskou dávku trpělivosti. Kterou jsem ze začátku neměl. Ale vyplatí se to.
Ještě pro doplnění. Tento způsob se dá provádět v měsících, které v anglickém (a slovenském) jazyce obsahují R. Tedy septembeR až apRíl. To je třetí Gerlachovská finta na kvalitu. Ony klobásy, maso, či slanina v udírně musí dozrávat. Chytat z kouře to nejlepší. A to je při spalovaní až k samému konci a při dohasínání. A je k tomu třeba i dobré počasí. Nejlépe konec ledna, přes den mínus 3 - 5 a v noci mínus 10.
A na závěr důležitá věc:
V čechách jsme zvyklí uzené či klobásy konzumovat bezprostředně po vyuzení. Popravdě - hnus fijalový je to... černé, šedivé, očouzené.
Dílo výše provedené je i bez rychlosolí červené jak tenisová antuka. Voňavé, jemné a hlavně chuťově o několik generací výše, než to, co jste doposud vyudili:-)
Hodně zdaru.