Jak zúžitovat králičí maso

Múj post není o zdraví prospěšnosti, ale o chuti. Nerozporuju, že s přírodním tukem budou zdravější než se syntetikou. Ale ty buchty musí být cítit králíkem a poznal bych to po prvním kousnutí, nebo po chvíli. Myslím že zcela jistě.

Někdo dává do buchet máslo, někdo Heru, jiný majonézu, další sádlo. Buchty rozhodně nejsou cítit prasetem ani řepkou. Pravda je, že králičí sádlo se do buchet jen přidávalo k jinému tuku, většinou ho z jednoho králíka není na celý pekáč. Vy byste to poznal po prvním kousnutí zcela jistě, ale z těch, co je skutečně jedli to nepoznal nikdo.

Zabila jsem tak tlustou slepici, že se vyplatilo sádlo vyškvařit a bylo na dvě várky chleba z pekárny. A byl vychválen, jako bzvláště vypečený.

Králíky mladé zabíjíme tak brzy, že sádlo nemají, možná nějaký chovný kus. To je jako s prasaty, dřív se krmilo na 2q, aby bylo hodně sádla, dneska se zabíjejí na 100 kg.

Kachní, husí i slepičí sádlo je lahůdka, třebas výpečky na topince. Králičí nelze.

Lze. Kdo jednou zkusil, nechce jinak...

Kachní i husí sádlo na čerstvém chlebu je lahůdka. Slepičí ani králičí bych takto nejedl.  Ale když se z něj udělá zásmažka do hovězího guláše, zblajznu je v pohodě, ostatně jako každý. Není to o chuti, ale o konvenci. Části některých zvířat jsme si nezvykli jíst.  Nevaříme jídla z drůbežích a rybích střev, hovězích ani vepřových očí, z koček a psů, ne proto, že nám nechutnají, ale nevychovali nás k tomu. Stejné je to s králičím sádlem. Králíka v klobásách a sekané nikdo nepozná, vývar je málo výrazný - jak tu ostatně zaznělo. Věřím, že jako vyhládlý voják či student na koleji bych si na krajíci chleba s neznámým sádlem, česnekem, hořčicí a okurkou pochutnal. Ale jíst  jsem se ho nenaučil - na rozdíl od buchet.

Kdysi dávno jsme jednou dělali z přebytků králičí paštiku. Po rozležení ve sklenicích smrděla králičinou a nikdo to nechtěl. Ale je to i o osobních prefernecích. A taky čistotě chovu a rase. Někdo s chutí obere králičí hlavu z polívky, já ji vyhodím celou, pokud ji králík má a polívku uvařím radši zeleninovou. Nejsme (zatím) ve válce a není potřeba odsuzovat, když někdo nad něčím "ohrne nos". Za mořem se plýtvá potravinami daleko víc, než u nás. Což samozřejmě není argument, jen fakt.

To není o plýtvání, nýbrž, jak říkáte,  o chuťových a zvyklostních preferencích. Taky jsme občas nějaké jídlo vyhodili, ale o králičí hlavu se děcka porvaly. Ne proto, že by nebylo co jíst. Druzí se tahají o biskupa, který se jinde vyhazuje Kolegyně, když dostane od pacienta zvěřinu, ji obratem vyhodí, poněvadž to všem u nich doma smrdí. Kolik lidí na Štědrý den smaží řízek, protože rybinu nesnášejí?
   Na druhé straně skutečnost, že za mořem možná plýtvají víc, pro mě není důvod, abych se k potravině choval jako k odpadu.

   Ještě k paštikám. Jsou srnčí, kachní, husí,a bůhvíjaké paštiky a právě specifická příchuť po původci masa je nejvíc ceněna.. Ale  nejsme ve  Francii. My, odkojení játrovkou, májkou a pečeňovou paštétou, za paštiku považujeme indiferentní mastnou pomazánku na chleba. V praxi tak v tzv. paštice končí nespotřebované nadbytečné maso, často řadu dní po prvotní úpravě, které je líto vyhodit. A to je jeden problém. Paštiku děláme ze zbytků a ne co nejdřív, jak by se na mleté maso slušelo. Ani sterilace pak neskryje, že surovina nebyla čerstvá. Druhým problémem je, že nerespektujeme poměry obvyklé v konzervách. Jednak přidat  min. 60% bůčku nebo sádla - vždyť se maže na chleba a krajíc s umletým liobovým je nejedlý. Za druhé klasická příprava bez škrobů a vaječných bílkovin vede po sterilaci k disociované směsi - dole tuhá sekaná, nahoře  vrstva tuku Za třetí - tuzemská  paštika musí být mírně přesolená a výrazně  překořeněná, aby byl pokrm s chlebem, cibulí a okurkou zajímavý.

Aby nebylo mýlky, já králíka jím, ale jaksi v klasických úpravaách. Nicméně nebožka svině je můj kamarád a pokud jde o paštiku z vepřového, dělám ji myslím dobrou až velmi dobrou. Samozřejmě, že se tam zpracuje i neprvotřídní maso, ořezy, ale v žádném případě nějak závadné. S Májkou bych to opravdu neporovnával.

Králík, to je maso jedním opěvované a jiným zavrhované.Nemůžete jen tak někomu udělat radost, že mu ho darujete.Dopadnout to může, jako u té paní doktorky s tou zvěřinou.A to není o tom, že to někde střelím, nebo chytím na prut.Není to ani kuře ze dvorka, které vyroste za 4 kg krmení.Okolo králíka skáčete 6 měsíců.Někdo od jara do podzimu.No jsou i takoví, že ho udělají za 120dnů.Tedˇjde o to za kolik a kolik. Když jich uděláte tolik, že ho můžete mít 2x do týdne, tak nemůžete najednou odmítnout a říct už to nechci, mě to nechutná a nebo mě to smrdí.S tím bojujem taky a často.Aby jsme to dobře ochutili, rozmarýn, česnek, houby a další.Tak když mi paštika z toho masa nechutná, tak ji vynechám.Hlavy taky nejíme my, ale slepice.Králičí sádlo taky naschovávám do buchet, ale věřím že když to někdo dobře udělá, tak to nepoznám.Občas děláme z králíka šunku.