Indiánská černozem

Hnojení vzduchem. Takto - Terra preta. Zkoušeli jste to?

Chtěl bych to zkusit založit ještě letos. Funguje to mnoha zahrádkářům.

Terra preta nesmysl není, jen se nesmí nic přejímat mechanicky. Princip je v přídavku dřěvěného uhlí. Všude se učí, že zem po vypálení lesa je velmi úrodná - obsahuje humus ze spodních vrstev a anorganické prvky ze dřeva. V tropických oblastech s lijáky se rozpustné látky z popela rychle vyluhují a půda přestane být úrodná. Dřevěné uhlí, stejně jako popel zkoncentruje anorganické látky, ale protože část je vázaná v uhlících uvolňuje se pomalu. Navíc bude působit vliv velkého povrchu aktivního uhlí a vázání dalších prvků. A každý záhon se opravdu sám hnojí. Perpetum mobile to není, protože je nutné dodával velké množství energie - CO2, N2, O2, vodu teplo a světlo - o tom kolik to je energie se lze přesvědčit při pěstování pod žárovkou. Pokud jakýkoliv záhon necháte ladem půda se zlepší. Problém je, že my si odnášíme to nejlepší.

Propagátoři terra preta zas opomíjejí, že celý systém je na vstupu surovinově velmi náročný a neukutečnitelný - pálit lesy na dřevěné uhlí pro záhony je nesmysl.

Nicméně poučení je - poučit se v detailech,  dávat na záhon zbytky z ohnošť, či zbytky z pytlů grilovacího uhlí, při případném pálení materiálu dřív zalít vodou. A třeba přemýšlet...

EM

V Německu dělají tzv. stoletý pokus s pěstováním obilí na jednom místě. Postupně výnos klesal až se usadil na zhruba stejné výši. Poměrně nízká kvalita odpovídá přísunu živin. Dusík se do půdy v určitém množství ze vzduchu dostane, ale další živiny včetně stopových prvků se mohou jedině uvolňovat z matečných hornin, nebo se dodávají prostřednictvím anorganických či organických hnojiv. Minimální množství se jich dodá i s osivy (rostlina je svému potomkovi do semínek uloží - aniž by to věděla - i pro případ, že by je někdo pěstoval řečeným způsobem). S úrodou se odnáší každoročně část živin. Když je to prvek přímo ovlivňující kvalitu pěstovaného produktu, už se sama její úrodnost nevrátí (květák, řepa a vyslepnutí srdéček), jedině když by v matečném podkladu nějaký byl k uvolnění, nebo se přinesl se sadbou vypěstovanou jinde. Má tento způsob pěstování po několika letech, kdy se vydrancuje zásoba živin něco společného s tím, že se snažíme vytvořit rostlinám podmínky pro to, aby přinesly kvalitní konzumní části v určitém množství? Donutili jste mě přemýšlet, ale asi jiným směrem. Jako agronom mám asi jednostranný, omezený rozhled. Ale když to vezmu jako archeolog koníčkář, s určitou specializací na dobu, kdy se člověk začal chovat jako pěstitel, taky mi to moc nesedí.  

Ono vsetko sa da, ale ide o efektivitu. Urcite to ide aj bez hnojenia postrekov a zavlahy. Ale ci a kolko naroda to uzivi je druha vec. Mayovia asi pouzivali tiez tuto indiansku cernozem a casom ich to nedokazalo zivit a vieme ako skoncili. Budme vdacni za polnohospodarstvo ake je dnes. Mozno by sme si obcas vedeli predstavit lepsie ovocie a zeleninu, ale hlad nemame. Chvala bohu

Takže to shrnu - přídavkem sorbentu umožníme půdě lépe hospodařit s vláhou a živinami. Nejstaršími známými sorbenty jsou rašelina a dřevěné uhlí. Nejnovějšími pak jsou různé hydrogely a silikátové sorbenty. Avšak ani sebevětší obsah sorbentů bez dodávaných vstupů (živin minerálních nebo organických) a vody půdu úrodnější neučiní.

Jistěže učiní. Na tom funguje celá živá příroda. Z atmosféry (1. zdroj živin) se do půdy dostává uhlík a kyslík (rostliny je za vydatné podpory sluneční energie zabudují do svých těl, a když odumřou, tak je ostatní organismy rozloží a přemění na půdu) a dusík (především prostřednictvím bakterií, které je předávají rostlinám nebo z něj tvoří vlastní těla), z vody (2. zdroj živin) vodík a kyslík (výše popsaným způsobem) a z minerálů (3. zdroj živin) ostatní prvky (hlavně díky houbám, které je za spolupůsobení fyzikálních sil "dolují z kamenů" a předávají rostlinám).

Takhle organismy miliony let přetvářejí část atmosféry a litosféry na pedosféru, jejíž hmota stále narůstala (dokud se do toho nevložil člověk).

Takže každá půda se sama hnojí ze vzduchu a z minerálů.

Jendo, ale to je systém, ze kterého není výstup, který odnáší biomasu. My si ceníme zeleninu za to, že obsahuje (krom jiného) minerální látky, stopové prvky. A ty tam budou při hospodaření po určité době chybět. U mě v systému běžného hospodaření po třiceti letech začal vyslepovat květák a řepa začala trpět srdéčkovou hnilobou. Tomu úhor nepomůže. Nevím jestli je ta indiánská černozem ve spojení s kulturou Májů, Aztéků. Nastudováno mám, že kukuřice byla božstvem, kterému se přinášela oběť. Ke každému setému zrnku se udělala díra, do ní se dávala jako obětina ryba, selo se do vyhrábnuté díry ("lavor"). Když kukuřice vyrašila, měla jako první živinu ve větší míře dusík z rozkladu měkkých tkání, později i další prvky. Seli dost daleko od sebe, sice na stejný pozemek, ale ne na každý rok na stejné místo - v půdě byly další živiny z rozkladu dalších částí ryby, kostí z minulých let. Když pršelo, voda stékala do lavoru. ten se za nějaký čas zahrnul, kukuřice vytvořila další kořeny z kolének a už jen rostla a zrála.    

Zo Slovenka vela zivin ide kanalizaciou do Cierneho mora. V Japonskom cisarstve pred par sto rokmi (ze by obdobie Edo?) bola zriadena sluzba, ktora obsahy vsetkych WC poctivo zvazala na polia. Mali velke urody a uzivili miliony ludi na rel. malom uzemi. Nemali morove nakazy ako mala presne v tom case Europa. Takze poliam chyba nieco ine, nie hnojivo zo vzduchu, ale z niecoho ineho.

Člověk samozřejmě ovlivňuje přirozené koloběhy živin. Neřekl bych, že to je tím, že odnáší živiny. To dělají všichni živočichové. Problém je spíš v tom, že je nevrací zpátky - z pochopitelných důvodů (výkaly a mrtvá těla).

Důležitější věc je, že způsob, kterým pěstujeme potravu, není příliš šťastný. Nepodporuje půdní život - nejdůležitější element pro samovolné hnojení půdy a udržení její úrodnosti. Nastává eroze, živiny jsou splavovány do podpovrchových vod a mocnost půdy klesá. Navíc je příliš náročný na vstupy (ropu a hnojiva), které jednou dojdou (podle některých fosfor mnohem dřív než ropa). Na druhou stranu je to způsob, který uživí obrovský počet lidí, takže je těžko říct, že to děláme špatně.