U tisu plody nejsou jedovaté a ani při polykání neporušených peciček nedojde k otravě. Z dužiny v anglii dělají i tradiční jam nebo rosoly. A že to angličani znají jsem se mohl přesvědčit, když jsme skupinku studentů z GB provázeli na dendrologické vycházce do parku Lednického Zámku. Tak jako se my vrháme v Norsku po hříbcích, nebo sarančata po všem zeleném v africe, tak se tito hosté vrhli na tamní tisové stěny v tu dobu právě obsypanými zralými plody, aby následně plocha 2×30 m byla čistě tmavozelená (bez červených puntíků).
Výhoda výše jmenovaných kultivarů je, že se řezat či jinak tvarovat nemusí. I tvorba opadu (jehličí) je cca poloviční až třetinová proti cypřiškům, tůjím či jalovcům. Navíc dobře obrůstá po každém zásahu a je možné zmlazovat seříznutím na pařez (kmenová a pařezová výmladnost) = nehrozí tak vyholování v důsledku péče pejsků.
SfK.
přesně tak, co by jako měli psi dělat s tisem, žrát ho? Nejsou to kozy
Měla jsem dva psy a mám tisy po celém pozemku - dva dlouhé živé ploty, tři soliterní v rohu, kde měli psi hlídací stanoviště, dvě velké tisové koule, které slouží jako značkovací
