nebezpečný smrk

To už vim taky ;-) Kdysi mi to někdo radil, teď vidim, že mi poradil opravdu moooc dobře.

Strom byl opravdu ve výborném stavu. Ale i tak ve vichřici prasknul :-/ Poslední roky tu fouká nějak moc...   Gl.

Trošičku bych se chtěla zastat autora tohoto příspěvku, protože shodou okolností mi nedávno mamina / 65 let / vyprávěla, že když byla malá, chodila do lesa s jejím taťkou, který chodil kácet stromy a ona musela s kyblíkem naplněným hlínou pomazávat pařezy po uříznutých stromech. MK

Jo, jenže to dělala proto, aby ty pařezy nesvítily, protože taťka krad dřevo...

Mazat hlínu na pařez pokáceného stromu a nebo na řeznou ránu ještě živého stromu je veliký rozdíl. Vy ho nevnímáte?!?

A jinak Váš děda zřejmě při tom zamazávání už cítil smaženici z Václavek. :-)

Ani moc ne, ona to bývala praxe, jak podpořit rychlejší rozklad pařezů! Infikování houbou, zamezení vyschnutí řezu a tím urychlení hnilobných procesů. Víte tehdejší lesníci měli daleko menší revír a větší přehled o každém šustnutí v lese! Navíc tehdy byl daleko menší problém se samovýrobou a daleko méně času se potloukat v lese s pilou a sekerou. Natož s vozem.  Zima byla na tyto práce a každý majitel byl rád za levné odstranění souší! Skutečně se prodával i jednotlivý strom a zamazání pařezu bylo jednou z podmínek! A ti chudší, ty mi postavíš kolem domu nový plot a já ti nechám souše z mého lesa.

Narezte parez motorovkou do mrizky, bude se tam drzet voda, drive se rozpadne, shnije.

A na co ta jedovatost, dá se přece poradit přijatelněji!

"ošetření" řezu hlínou, nebo dokonce kravincem je stejně účelné, jako použití dětí coby živých minohledaček.

Takové "ošetření" dokazuje jediné - strom byl před řezem ve skvělé kondici, protože přežil navzdory poskytnuté péči.

Nechte ten strom být!!!Jestliže je zdravý, nic se mu nestane... přece nebudem všechno řezat, nechte ho být je to krásný strom...

V podstatě s Vámi souhlasím, ale já se vyjadřoval pouze k " ošetření řezu".
nicméně dotaz tazatele byl  "pokácet, nebo prořezat?". Osobně bych ze solitérně stojícího vysokého stromu měl strach.

Roky jsme žertovali na adresu kamaráda, který ve svém krásném srubu vyjadřoval obavy ze tří vzrostlých, ale v podstatě (vzhledm k velikosti) osamoceně stojícím smrkům. Loni po jarních bouřích přijel na chalupu a zjistil, že už žádnou chalupu nemá. Přesněji-dva stromy zlomil vichr a ze srubu bylo něco, co řipomínalo rodný dům hlavního hrdiny " karlíkova továrna na čokoládu". Prostě chalupa vzala za své.