Dobrý den.
Se zájmem jsem si přečetl rozsáhlou polemiku o přípravcích proti hořké pehovitosti. S tím omítáním dusíku to přeháníte. Chcete-li mít výnosy, musíte dodat za vegetační období patřičné množství živin včetně dusíku. Ve vzduchu je ho sice dost, na hnojení je to ale málo. Myslím si, že všichni diskutující zapoměli na jeden fakt, že k dobré schopnosti vstřebávat vápník povrchem plodu a listů jsou zapotřebí některé další podmínky. Jsou to dobrá závlaha a přítomnost dusíku, který vstřebávání umožňuje. Velkopěstitelé v Belgii a Holandsku celoročně zavlažují (i když dešťových srážek mají až moc) a přihnojují právě dusičnanem vápenatým, aby bylo vstřebávání vápníku ze zálivky co nejlepší. Samostatné postřiky: aplikují 32 až 36 postřiků za sezonu hlavně proti chrastavitosti - jestli je kombinují ješře s nějakým vápenatým přípravkem nemohu posloužit. Až tak daleko do jejich "kuchyně" jsem přístup neměl.
Když je málo srážek a zálivky je málo, citlivé odrúdy napadá pehovitost už na stromě.Jsou to z těch moderních např. Topaz, Goldstar, Vanda, ale taky Rubín, Bohemie aj., postřiky už nejsou dost účinné. Dostatok vláhy je základ, a nezapomenout na letní řez - zmenšení listové plochy. Nezapomeňte, všechno souvisí se vším. Proto jsou někdy aplikace I těch zázračných Wuxsalů málo účinné.
