Roubování

Máte samozřejmě pravdu. A to ještě není nic třeba proti bonsjistům - to je teprve snobárna s nářadím!  Můj blízký příbuzný si zakoupil pravou japonskou konvičku - bratru za 3 000 Kč.  Těžko uvěřit, že by po levnější zálivce ty bonsaje nerostly, že.
   Se štěpovacími pomůckami je to ale jinak. On ten belgický kámen byl kdysi normální brousek pro jemmné broušení, stál jen o málo víc než karborundum. Podobně jako chilský ledek (guano) bylo běžné hnojivo a rozsivkovou zeminou se vylepšovala půda. Dnes jsou to drahé suroviny. Rašelina bude brzy další. Ty nové, levnější většinou ty staré překonaly (roubovací PE páska je asi  praktičtější než lýko i rafie), někdy ale ne zcela.

belgický brousek byl speciální druh jemného pískovce. Vhodný kámen se dá ještě leckde v kraji, kde je pískovec najít, třeba v řečištích. Nejlepší je ten, který je z jemného písku a který prošel během věků trochu tepelnou přeměnou v blízkosti nějakých termálních jevů.  Tady na severní Moravě by to mohly být vybrané vrstvy takzvaného godulského pískovce,  ze kterého je tvořena severní část moravskoslezských Beskyd.  Aspoň ty pískovcové kameny tady v potocích občas vypadají velice podobně jako ten kus belgického brousku, co mám doma.Později kameníci dělali luxusnější složený z vrstvy jemnějšího a hrubšího pískovce.  Zase o hodně později zmizelo umění dělat ty brousky a trpělivost hledat vhodný kámen a tyto brousky se začaly dělat ve fabrikách lisováním korundového a karborundového prášku. A takový mám doma a používám už asi 20 let, kdysi jsem ho sehnal v Karborundu v Benátkách nad Jizerou. Myslím, že jsou pořád v nabídce.

Ten brousek má rozměry 15x5x2,5 cm.  Co se týká roubování používám běžný odložený kuchyňský nerezový nůž. Odložený proto, protože má oproti jiným velice tenkou čepel a v kuchyni by pravděpodobně utrpěl nějaké zuby na ostří. Nabroušený vydrží tak do deseti řezů, než otupí, když si u nedůležitých řezů vypomůžu druhým brubším nožem, vydrží tak na naroubování 2 - 5 stromků.  Co se týká intenzity broušení, u belgického brousku brousí oxid křemičitý a přimíchaný oxid železa, což je mnohem měkčí materiál než korund nebo karborundum. Staří si ale pískovec považovali, údajně prý dobře nabrousil, ale tolik "nežral"ostří jako korund. Nevím ale jak by se osvědčil pískovec na dnešní moderní supertvrdé materiály typu zmrazené ostří.

Jsme mezi odborníky - brusiči, takže k tomu není co dodat. Já si dosud myslel, že měkší brousek rychleji nabrousí, ale taky rychleji ubývá (brousku i nože). Každopádně nedoporučuji kroužkové brousky typu Fiskars. A nezapomňte roubovací nože brousit jen z jedné strany. Ale to je asi nošením dříví dol esa.

Když už byla řeč o karborundu: valice záleží na materiálu čepele. Z novější produkce jsou to většinou tzv. mražené, tvrdé oceli, které tvrdým brouskem jenom ohladíte. Jako oko v hlavě opatruji notně opotřebený nůž po dědovi, používám ho už 40 let, s jeho broušením nemám problém a protože dobře drží ostří (na rozdíl od nerezu), brousím ho jen v nejnutnějším případě. Je to takový Rols Royce mezi noži. Taky jsem měl nože z KDS; roubovák byl přijatelný, zato žabka měla čepel snad z nějaké obruče.

Ted by melo jit uz dobre roubovani za kuru mesic jde do uplnku miza stoupa na horu 4.4. je uplnek.

U nás (svitavsko) teče míza zatím jen hrušním. Jabloně teprve začnou, peckoviny až za dlouho. Neuspěchal bych to. Ne že bych nevěřil měsíci, ale míza je míza.

Aha, takže se proto ten nůž se zmrazenou čepelí nadá na brousku nabrousit. Asi si koupím brusný papír tisícovku na broušení pod vodou a zkusím ten nůž nabrousit s ním.

viděl jsem i doporučení brousit tyto oceli na obyčejné porculánové pojistce, nikdy jsem to ale nezkoušel. T.

Co se týče broušení používám jak carborundum z Benátek tak piskovcový brousek z Rožnova, ale nejlepší je keramická vložka z pyrometru z průmyslové pece, kterou mám asi 20 let a ta je opravdu nejlepši (materiál podobný pojistce).