Eště si dovolím zareagovat na pojem atlas a pomologie. Snad mne neukamenujete.
Pomologie je věda zabývající se plodoznaky, pome--je plod. Pomologie jak jsme zvyklí ale obsahovala i další morfologické znaky rostliny nebo odrůdy tj charakter růstu (nákres habitu koruny(ořešáky aj.)), postavení letorostů, barva a tvar výhonů, jestli má lenticely nebo je obrvený a pod, tvar pupenů, tvar listů, květy, a morfologie konečně samotného plodu. K tomu jsou přidány senzorické vlastnosti chuť, aromatické látky, barva dále fyzikální vlastnosti tj. pevnost slupky síla slupky, křehkost a šťavnatost dužniny, hmotnost plodu apod... K tomu byly přidány opylovací poměry, odolnost na choroby a klimatické podmínky, dále vhodné podnože a špatné a dobré vlastnosti na závěr celkové zhodnocení, perspektivy, doporučení aj.
Atlas je sborník dejme tomu odrůd se základní charakteristikou doplněnou barvnou fotografií nbo obrázkem tj. speciální část, jíž předchází zpravidla část všeobecná. Na konci bývá rejstřík pojmů apod.
To co vyšlo o jádrovinách a peckovinách nyní jako Pomologie spíše odpovídá Atlasu (skoro kapesnímu:-) To říkám bez jakýchko-li emocí. Knihy jsou to pěkné, plody jsou věrohodněji nafocené než třeba z brožur úkzusu z r. 2004, kde fotografie čevených odrůd jablek splývají v jedno a odlišné je jen Gold Bohemia, Sir prais a nebo GD.
V nové "pomologii" jádrovin se mi líbí např. fotografie Kordony, kde je aspoň částečně vidět postavení plodu na větvi a v pozadí další jedinci této sloupcovité odrůdy. Naopak psát o raně zimních odrůdách, že se sklízí velmi pozdě (Moonlight) a nebo tvrzení že "přesný původ nebylo možno zjistit" mě utvrdilo stejně jako počátečního Ametys v skutečnosti, že knihy byly ušity na rychlo.
K zamlčovaným špatným vlasnostem bych řekl asi toto: Proces šlechtění novinek podléhá stále přísnějším kritériům, protože odrůd je na světě mraky a mraky. A aby se odrůda dostala do prodeje musí svými vlastnostmi stávající odrůdy nejlépe překonávat. Jestliže se 20 let šlechtí proti strupovitosti jabloně, pak se cíl splnil. Máme řadu opravdu chutných a vzhledově atraktivních rezistentů. Ovšem strupovitost je jen jedna z chorob, a zapomínáme na padlí a jiné neduhy. Proto třeba odrůdy jako Šampion, Strakrimson a jiné na padlí netrpí ani v suchých, teplých oblastech. Co třeba vlastnost křivého růstu tj. nemožnost vypěstovat rovný kmen (Angold, Jonagoldy, Boscova lahvice). Bude se takový stromek líbit náročnému zahrádkáři? Takže žádná odrůda nemůže mít ve všem stoprocentní, pořád je do živý organismus a my sice ho umíme fixovat v podobě vegetativního množení narozdíl od živošichů, ale s těmi vlastnostmi, které má. Ale dřívější pomologie byly pravda podrobnější právě díky stlaetým zkušenostem ale ty odrůdy tady byly stolet a nikdo se tenkrát v šlechtění nehonil aby ta parména byla lepší než smiřické, ty odrůdy už tu byly a v tom je ten rozdíl, že můžeme uvést i jejïch špatné vlastnoti protože dnes se šlechtí cíleně lepší a lepší. Je užitečné zkoušet tyto novinky v různých oblastech aby se vědělo, ale nadruhou stranu sepsout všechno co je dejme tomu ze Střížovic a nebo z jižní polokoule je taky trochu neohleduplnost k šlechtitelům, kteří se roky snaží makat.
Já mám doma třeba Rubín, bohužel zřejmě na M9 nebo čem, protože se kynklá jako zub, dal jsem ho na mez. Už je tady 10 let a letos poprvé měl nějaká ušmudlaná jablka. Ano nejraději bych ho vyhodil, ale jako odrůdu ho nesepsuju švihnutím prutu jako odrůdu, protože by jistě na semenáči udělal nádhernou korunu podle svých pravidel a na konci větví by visely jako zvony - sladká jablka roku. Prosím, nehledejte v tom zase nějaký lobing za pana Loudu.
Juraj Kafka