Pôvod jednotlivých odrôd jabloní

Mě by spíš zajímal původ odrůdy Otcovo. V literatuře jsem se s ní nesetkal.

Pixa sice píše o odrůdě Pater Noster, což by se sice mohlo přeložit jako otcovo, ale pochybuju, že by to někdo chtěl použít do šlechtění.

V.

Otcovo (Elisonovo or. x Malinové hornokr.) jsme probírali ve vlákně Lotos.

Otec odrody Otcovo - viď foto. IH

Zrovna včera jsem pročítal staré Ovocnické rozhledy, kde Bláha prezentoval Otcovo jako jednu ze svých novinek. Je zajímavé, že u jiných svých odrůd psal z čeho vznikly, ale u této ne.

OT: Taky jsem v ročníku 1947 narazil na pěkný článek o řezu, kterému na Slovensku říkají DSR.

V.

V případě Otcova to asi byla náhoda, neboť v původním popisu je rodičovská kombinace uvedená. U několika jiných odrůd má napsáno - nejsou rodiče.

Zdravím všetkých! Rýchlo som prešiel diskusiu, ale myslím, že nikto nekomentoval názov toho článku či práce (apropo vďaka zaň pánu Hlavatému).

Ten názov je: Moderne Apfelzuechtung: Genetische Verarmung und Tendzen zur Inzucht.

Znamená to (vyučujem nemčinu ako vedľajší job popri štúdiu): Moderné šľachtenie jabĺk: genetické ochudobnenie a tendencie k inbreedingu (príbuzenskému páreniu).

Takže toto bol pôvodný zámysel autora - upozorniť na to, že sa "miesi" medzi sebou len pár odrôd. A má pravdu. Nie že by som si ja sám nezohnal Lunu a Rozelu, mám aj Spartana či Melrose, atď., ale vďaka bohu za takých nadšencov ako je R. Pešek z Bojkovíc! Inak by sme do budúcna boli naozaj ochudobní ako spoločnosť o to množstvo rôznorodých chutí.

Inak jeden sedliak - jablčiar z J. Tirolska mi povedal, že hlavne kvôli "zrakovým preferenciám" zákazníka (teda ako jablko vyzerá) sa vo veľkovýrobe nepestujú najchutnejšie odrody. On sám vraj pozná odrody, kt. sú chutnejšie než komerčne pestované (tam sú prirodzene ešte aj iné faktory, prečo sa pestujú vo veľkom len vybrané odrody). Ale toto  vedia, samozrejme, aj mnohí prispievatelia do fóra.

Jan

Áno, na prvý pohľad sa zdá že máme spústu rôznych odrôd, ale ich "biodiverzita" je v skutočnosti veľmi úzka. Veď napr. gény Golden Del. sa dajú vystopovať vo viac než 50% odrôd uvedených v danom nemeckom článku (foto). Preto sú cenné staré regionálne odrody so svojím "nekomerčným" genofondom. Ja osobne nie celkom chápem prečo tento potenciál nevyužívajú šľachtitelia pri tvorbe nových odrôd, ale zrejme aj tu ide "o peníze až v první řade" a vsádzajú na istotu (z hľadiska perspektívy uplatnenia na trhu). Inak si myslím, že v blízkej budúcnosti - čas si netrúfam odhadnúť - sa šľachtenie (obilnín, ryže,hospodárskych zvierat a potom aj ovocnín) presunie do genetických laboratórií. IH

Ešte k tým "zrakovým preferenciám", alebo inak povedané jedeniu očami. Na fotkách sú postupne: Jonagored, Rubinola, Florina, Heliodor a Coxova reneta. Ak by ste ich uložili v regáloch supermarketu, tak sa stavím že 95% kupujúcich siahne po niektorom z tých prvých štyroch. Ja by som siahol po tej piatej. IH

Já si myslím, že pro nás zahrádkáře je to dobře, že se prodávají odrůdy nejlepší jen podle vzhledu. Co si budem povídat, jablkům ze supermarketu se velikostí, tvarem, vybarvením vesměs rovnat nemůžeme (výjimky, jako jablka dr Hlavatého nechme stranou). Může mě aspoň těšit, že když se do svých jablíček zakousnu, zažiju plejádu chutí, co obchod nenabízí.

Souhlasím s názorem p. Vysloužila, že zahrádkář (který pěstuje bez dotací) má stále svobodu volby z dostatečné nabídky odrůd a chutí. Neznám zahrádkáře, který by se bezhlavě zbavil chutné a odolné odrůdy v honbě za nejistými novinkami.
Původnímu úmyslu autora – upozornit na to, že se kříží mezi sebou jen pár odrůd samozřejmě rozumím, ale obavy z toho myslím nejsou namístě.  Předchozích padesát let ovocnářství došlo až do extrému ovocných koncentráků s intenzivním ošetřováním, vysokým výnosem, ovšem s krátkým životem stromků. Životnost takových výsadeb se udává tuším mezi 20-30 roky. Za tuto dobu přijdou šlechtitelé s novými odrůdami, které mohou pocházet ze zcela odlišných rodičovských křížení.
Ze zmizení starých odrůd také není potřeba mít obavy, protože počátkem 90. let 20. století byl vyhlášen “Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin”, který je postupně aktualizován a plně dotován státem. Uchování genofondu většiny ovocných druhů zajišťuje Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský v Holovousích, s. r. o., na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně,  stromky jsou množeny zmíněným p. Peškem ale také p. Bočkem a mnohým dalšími. Zahrádkáři, vzhledem k omezeným rozměrům zahrad, nemohou kupovat mnoho polo a vysokokmenů, zato výsadby genofondových sadů, alejí a stromořadí za pomoci mnohdy až romantických nadšenců, se již docela rozmohly. Někdy sice bývá žalostný pohled na tyto výsadby, protože se zapomíná na to, že stromek vyžaduje po vysazení nejměně 6-10 roků zvýšenou péči. Některé stromky vždy uhynou ale mnohé jistě přežijí, možná že až do dalšího století.