Ontario

I když s tím vitaminem C to bude asi jako se železem ve špenátu, Ontario bych nezavrhoval. Jeho chuť je hodně závislá na vyzrání a vybarvení plodu. Vysokokmeny na zatravněném mírném jihovýchodním svahu mi dávaly Ontario téměř jako červené jablko, jeho skladovatelnost se tím ale zkracuje. Optimálně sklizené a dozrálé ve sklepě má v únoru velmi osvěžující chuť, dal bych jej před Zvonkové. Chorobami a škůdci trpí minimálně, doporučovaný silnější řez včetně redukce plodonosného obrostu je u dospělého stromu velice vhodný. Z.E.

My jsme jako děti nad Ontariem vofrňovaly. Měli jsme asi 6 stromků. No a za 30 let jsem si ho koupil.

Souhlas pane, je to můj případ akorát ty Ontária zacíčnáme konzumovat tak kolem Velikonoc. Zvonkové je zvláštní případ. Já ho měl rád ale se nedalo prodávat. Lidé chtěli červené a navíc po delší době ve skladu trochu krabatělo akoby vysychala tenčí kožka.

Na chuť Ontaria musí člověk, dozrát,jako na ryzlink a někdo ho nemůže vůbec.

Paní, která má dvě Ontaria zkuste jedno přeroubovat. Doporučil bych Wagenerovo, které je příbuzné, ale sladší, nebo z moderních rezistentních Karmínu. Velice plodná, červená až rudá, nestrupatí a chutí je lepší, než Ontario i Idared i když trvanlivost má podobmou.

Mám poměrně mladý stromek Ontaria /do 10 let/.Letos jsem díky teplému podzimu nechal jablka pěkně vyzrát, sklízel jsem je s černými jádry.Nyní je jíme a chuť mně potěšila.Přijemně nakyslá, týden za týdnem se lepší.Dužnina zdaleka není tak hrubá jako v době sklizně.To zlepšování chuti si dovolím tvrdit i o chuťově sladším Idaredu.Pepík

Myslím,  že s Wagenerovým ani Karmínou nelze Ontaria srovnávat. Snad jen tím, všechny jsou dlouho skladovatelné. Další a snad největší výhodou Ontaria je totiž skutečnost, že i při průměrné péči plodí opravdu velké a souměrné plody. Wagenerovo i Karmína jsou podstatně menší, jejich největším problémem je právě sklon k drobnoplodosti.   

Wagenerovo je ale chutnější. A zajímavé bylo, když jsem kdysi zkoušela, které jablko vydrží být nejdéle nescvrklé v suchém teplém panelákovém sklípku, tak to vyhrál právě Wagener a Bláhovo. Jak Ontaria, tak Idarety, tak Melrose byly jak křížaly  :-))           Lída

Tedy, scvrklý Idared jsem snad ani neviděl, jistěže v suchu a teple je to možné. Wagener i Bláhova nevynikají velikostí plodů, možná v tom je ta příčina jejich trvanlivosti.
    Je zajímavé, že Wagenrovo, poměrně chutné jablko, žádnou díru do světa neudělalo. Zato jeho kříženci - Ontario, Idared, Bláhova doznaly masového rozšíření, třebaže chuťově (snad krom Bláhovy) byly spíš horší.

Moje zkušenost je trochu jiná, nebo mám jiné chuťové buňky. V ideální zralosti výběrových plodů bych řadil od nejlepšího v chuti Idared - Bláhova - Ontario- Wagener. To poslední mi nechutnalo z kordonu ani z vysokokmenu, i mnoho dnes už zavržených odrůd bylo po stránce chuti pro mne lepší. Samozřejmě trvanlivost - to je něco jiného. Ale chuť je velmi subjektivní, já třeba nemusím Selenu a řadil bych ji dost nízko (jen chuťově), jinému chutná. Je zajímavé, že někdy tomu jablíčku člověk na chuť přijde (u mne tak trochu TOPAZ), jiné se zase přejí. Jindy je zas odrůda vhodná jen pro změnu, pro vystřídání, ale na to vše se přijde až po druhém košíku. Takže ochutnávka jednoho jablka třeba ještě ve dvou pro mne není o ničem.