Tak budu pátrat dál. Ale, odbočím. Našel jsem náhodou odrůdu Wesenerovo. Měli jsme odrůdu, které táta říkal Tajný rada V... něco. Mně to tenkrát bylo celkem šumafuk. Ona fakt existuje. Tajný rada Wesener! I podle obrázku to je ono. Velké, ale poměrně lehké plody, chuť zajímavá. Vlastnoručně jsem ji vykácel. Máma říká, že když randila s tátou, tak jí je nosil. To bylo v padesátých letech...