Který z nových rezistentů se Vám osvědčil?

Myslím, že sběratelská vášeň nezná mezí a ta naše, pro některé mnohdy bláznivá a nekonečná je omezena pouze našimi silami a zdravím, financemi a velikostí pozemků. Je to takový zvláštní pocit dřít, když dá Bůh tak i sklidit, hrabat se v zemi, zkultivovat mnohdy nemožné, zasadit nové a tím také vrátit něco přírodě. Já se vždy v tuto dobu kdy se blíží jaro a moc se nedá dělat cítím jako panic před jistým očekáváním, poslouchám jak se mě ve sklepě perou hrábě s rýči kdo dřív a do připravených jam bych nejraději hned zasadil cokoliv, rezistent nerezistent jen abych ukojil svůj zimní  "absťák". No a konečně k danému tématu, bohužel mám již jámy jen dvě a tak na stále nové a novější odrůdy není místo. Spokojím se tedy vysazením některé odrůdy s kterou již mám jistou zkušenost a jsem s ní spokojen. Tak nevím jestli zasadím další Goldstar, Rosanu, Angold, Selenu, Florinu, Anetu nebo Topaz aniž bych přemýšlel které je nejlepší. Jak říká můj otec:"Nejlepší je to, které mě chutná" a mě chutnají všechny když se vydaří rok a nemusí to být ani rezistent.           Zdravím          

Tahle hezká diskuse sice asi nic neobjeví, ale to přirovnání k panici navozuje různé myšlenky a témata nejen ryze zahradnická. Ono vlastně jde o celý životní styl. Za skoroideální bych považoval bydlení na okraji městečka, ve vlastním baráku s přilehlou zahradou asi 20 arů, odklon na jihovýchod a stačil by metr černozemě. Ale právě tím, že skoro nikdo z nás takové ideální podmínky nemá (a pokud je někdo má, tak jej třeba zahradničení nebere) tak dochází k tomu hledání, zkoušení, co by tady šlo. A u mne je motivem také mlsnota. Otec vždycky přinášel více odrůd a koštovali jsme Sudetskou, šarlaťáka i wagenerky, Matčino či malináče. Dostupnost nových odrůd se teď opravdu zvětšila v sortimentu prodejců stromků i v možnostech získat rouby od šlechtitelů. A tak je limitující už to místo a nakonec i ty síly, už si netroufnu na novou zahradu s případným dojížděním. Novou výsadbu jsem zrealizoval napodzim, jaro je čas roubování. Plánuji Goldstar, Red Topaz, Anetu, možná Otavu či Blaník - podle dostupnosti roubů. A už zase kopčím devítku podnož pro namnožení. Inu, chceš-li mít radost celý život, pořiď si zahradu. Kdo ví, třeba se tam nechá přijít i o to, co bylo předmětem přirovnání v první větě, ale myslím, že dříve asi narazím na naftu.

Mohu-li se vmísit do ušlechtilých myšlenek, které k masopustu patří, co kdybychom místo bohatého sortimentu jabloní přešli svou pozorností na nádherný sortiment hrušní a do zbylých děr některou z nich zasadili?Nic mně snad nevadí víc, než ceny hrušní v obchodech.U nás, kde se vždy dařilo dobrým Solankám, Clappovým a Hardyho máslovkám nebo Konferencím?Obrovské hrušně, časté dominanty krajiny, místo přeroubování mizí.Pod zbylými stromy málokdo posbírá padavky alespoň do kvasu.A chválu dobré hruškovice najdeme v jiné rubrice.

Zkusme alespoň na zahrádkách nevyváženou skladbu ovocných stromů změnit.I darovaná dobrá máslovka každého potěší..  AB

Chápu Vaše rozhořčení a v leccčems máte i pravdu. jenže s hruškama je to těžký. Jednak je v poslední době decimuje rez a to tak, že hodně. Mám ze starých dob naroubovanou Muškatelku šedou a to je velmi odolná hruška a stejně se rzi nevyhne.

Druhak jsou hrušně "vybíravé", co se půdy týče a to ne tak, že musí mít nutně nějakou extra, ale prostě se jim někde nedaří a basta. Je to asi i můj případ, zhruba desetiletí se snažím o hrušku a zatím bezvýsledně. Kombinují se všechny překážky, včetně dravé zvěře a hlodavců. Prostě zatím jsem nevypěstoval ani stromek a to jsem jich zasadil snad 10. 

Konkrétně polokmen Clappovy Red jsem porazil asi po 6 ti letech, byl totálně proschlý a do té doby neurodil ani jeden plod.

S hruškama je skutečně trochu svízel. Vidím ještě další důvody. Hrušně vyžadují většinou přeci jen lepší klima, hlubší půdu. Nabídka zákrskových podnoží je mnohem menší než u jabloní, ani na kdouli se nevleze na malou zahrádku tolik stromků, jako na M9.  Zimní hrušky jsou výsadou teplých poloh, ty ostatní mají ve srovnání s jablky žalostně krátkou konzumní zralost. 
   Možná je to jen můj pocit, zdá se mi, že hrušky mají menší rozmatitost chutí než jablka. V optimální zralosti jsou si chuťově dost podobné. Pravda, ne tolik jako třeba meruňky či ořech. Taky zaplodí-li hrušně pořádně, co s nimi, máte-li třeba cirhózu? Hruškový mošt není dobrý.
   Nicméně souhlasím, plejáda nových hrušňových odrůd je poměrně široká a mnohé se zdají prospívat i v našich horších polohách.
    Mohu-li za sebe, hledám odrůdu hrušně, dostatečné velikosti, ale co nejméně šťavnatou, která by se nejlíp hodila pro sušení loupaných plodů, výrobu povidel a pracharandy. Zatím mi žádná nepřekonala Charneuskou.

Měla babka čtyři jabka... už tady se díky lidovému rýmování stala chyba, k babce patří hrušky. Jedné jsem je kdysi česával, jak ta dokázala chválit mou šikovnost, že jsem nakonec odrbal i ty nejvyšší větve. Ty jsi tak šikovnej, že kdybych měla dceru, tak bych Tě jí dala, to byla její slova. Merodova máslovka, ta nám rodila i v kamenitém dvoře (asi tím, že byla u chlívku s cihlovou podlahou a tak měla přísun odtud). Pařížanky jsem si přislazoval, zato Boscovo láhvice, to byla pochoutka. A ty obrovské stromy Clapovek... A teď nic, jen rez, túje a jalovce. Rez se nastěhoval už i do polních alejí. Jsou nové odrůdy "odolné proti houbovým chorobám" odolné i proti rzi?

Jinak myslím, že hrušky, podobně jako doutník či koňak, jsou pro fajnšmekry a znalce jemných odstínů chutí a aroma a jablka, ač je mám moc rád, jen kapří jikry vedle kaviáru. (což berte jen jako provokativní nadsázku) 

Nene, takový kompot z optimálně zralých konferencí, přikořeněný badyánem a kousíčkem skořice je zážitek, na který se nezapomíná. Bohužel mi nejde ani ta Konference a ta se tu v okolí vcelku dařívala.

A tak jsme možná mojí vinou přesedlali na hrušky, kterým se věnujeme v jiné rubrice.Jen k poznámce Dr.Vysloužila:

pracharandu nevyrábím, ale loni po zkušenosti s usušením hrušky zvané u nás krátce HNILIČKA(ofic.název neznám) se na to chystám.Usušil jsem ji a byl jsem překvapen, kolik má cukru.Nemá jádřice, je drobnější, nekrájí se, suší se celá.Letos, urodí-li se, ji vyzkouším.Netrpí dosud žádnou chorobou, padaná je i alkoholická.Na pracharandu se hodila také Salzburka a Boscova."Šarnéská" je prvotřídní fíkovka.
Jinak celou zimu jsem dříve konzumoval i s rodinou hrušky GIANT ROME-obrovské plody až 750 g konzumně zralé až po Vánocích, afinita ke kdouli bezvadná, plodná,vhodná i do polních sadů.(kdo tam do ní kousl, vylámal si zub).Škoda, že jsem ji neuchoval dál, také na výstavách sklízela obdiv. AB

Souhlas, také jsem Giant Rome přestal pěstovat, byť netrpěla chorobami a dozrávala konzumně až v tuto dobu, ne-li později.Koupil jsem místo ní odrůdu Vila.Nečekám ani až zarodí a přeroubovávám ji na Hardyho a jiné staré osvědčené, kterým se nikdy listy nekroutily .To abych nemusel chodit pořád se stříkačkou. Moje úvaha je možná lichá, ale podobnou zkušenost mám s višněmi. AB

Se sušením hrušek mám mnohem větší problémy než s jablky. Zatímco dvanáctinky jablek lze snadno sušit na radiátoru, u hrušek se bez sušičky neobejdu. Jednak proto, že většina odrůd zraje v době, kdy se netopí, navíc při pozvolném sušení kousky šťavnatých odrůd mají většinou tendenci hniličkovatět a kvasit. Vysokou cukernatost nemám za hlavní cíl, méně sladké křížaly jsou dokonce chutnější. Doba sušení je i u 2000W sušičky poměrně dlouhá, takže hruškové křížaly se dost prodraží.