Jaká bude Resista?

Mám tady konečně první úrodu na roubu Resisty. Roub se vyznačuje silným růstem a velkou plodností. Jelikož jsem na adresu Resisty nikde žádné ovace nezaznamenal, tak to asi nebude nic zvláštního. Že by jen nějaké tuctové jablko, jakých jsou u cest stovky? Její rezistence proti strupovitosti by tak byla jen chabá náplast. Co tomu říkáte?

Rezistu mám přiroubovanou na starém velkém stromě. Uvažuji, že kdyby rostla v lepší poloze, půdě a na slabší podnoži, odpadly by možná její nectnosti - drobné plody, sklon k periodicitě, dlouhá vegetační doba, průměrná chuť. Podoba s populárními Goldeny je totiž veliká a kdyby byla jablka větší a sladší, byla by to dobrá, trvanlivá a navíc rezistentní náhrada. Jenomže na to, aby tomu tak skutečně bylo už je na trhu příliš dlouho a žádnou díru do světa, jako např. Rubínola či Topaz neudělala.

Původně jsem toto vlákno chtěl nazvat: "Resista jako náhrada za Golden? Ani náhodou." Nakonec jsem si to rozmyslel, protože vím prd, co plody ještě ukážou. A opravdu, už teď jsou plody s velmi pěkným oranžovým líčkem nasládlé, takže abych ještě nakonec nebyl příjemně překvapen. Na roubu jsou plody nadprůměrně velké, průměrné i menší, prostě všeho chuť. S otrháním do předepsaného řijna čekat nebudu a sundám je už teď. Škodliví činitelé mně se sklizní pomohli již dostatečně.

Možná, že se někdo bude cítit mými slovy pohoršen, ale já jsem tedy od Resisty čekal mnohem horší výsledek. Žádná jablka od silnice to nejsou. Chuť je u vybarvenějších plodů navinule sladká a příjemně osvěžující. Méně kyselá, než třeba James Grieve a určitě nasládlejší. Rozhodně tedy nic, co by “kroutilo hubu“. A není potřeba mít v každém jablku specifickou příchuť. Zatím tedy Resista není žádný propadák. Něco podobného, jako když odpověděl Švejk na strážnici na dotaz ohledně hodnocení předloženého jídla slovy: „Ujde to, jenom toho zelí mohlo bejt víc“. Takže asi tak. Zatím to prostě ujde.

Víte dobře, že nepatřím k těm, kteří když už něco pěstují, tak to automaticky vynášejí do nebes. Snědl jsem už několik plodů "prachobyčejné" Resisty, ale opravdu ujdou. Jsou i dost šťavnaté a jejich sladkost je velmi slušná. Intenzivně (výrazně, silně)) sladce navinulé a šťavnaté. Chápu, že máte nějaké novější, modernější a lákavější trumfy v rukávu, které budete ještě tasit, ale já jsem zatím příjemně překvapen. Hlavně tou nasládlostí, kterou tam všichni postrádali. Snad je to teplejší polohou.

Pozoruji jistý paradox Resisty. Zatímco já je mám naroubované na severní straně stromu, víc ve stínu, Petr, krom lepší polohy je má víc osluněné. Ty moje jsou proto vesměs žluté a jen menšina má nesmělé líčko. Více se proto podobají Goldenům - tedy Goldenům z horší polohy, zato nez strupovitosti. A to se cení.  Petrovy osluněné Resisty jsou víc do oranžova, takže s Goldenem si ji nikdo nesplete. I tak je její vybarvení ve srovnání s pestrými slupkami jiných odrůd nenápadné. Možná odtud pramení její malá popularita.

Děkuji za reakci na Resistu, Miloši. Plodů s takovým to líčkem bylo minimum, i když přesně takové plody s líčkem jsou vyfoceny v Obrazovém atlasu jádrovin (Sus a kolektiv) a je to zatím jejich nejzdařilejší fotka. Trochu mě ale mate, že konzumní zralost je zde uváděna v období leden až březen a přitom už teď jsou jablka tak příjemně nasládlá. Tak uvidíme, co bude dál.

Resista je tedy taky další "goldenovské" jablko. Dalo by se říct vyloženě. Na Pinovu sice celkově nestačí, ale zase tak špatné to není, alespoň u těch vybarvenějších plodů.

Možná vezmu Resistu částečně na milost. V letošní fatální sezóně přežilo kalamitní květnové mrazy kromě Angoldů i pár kg Resist. A porotože ta větev měla k dispoztici sílu celého stromu a navíc bylo teplé léto, plody jsou nečekaně velké i chutně nasládlé.

Pokud bych měl porovnat chuť Resisty a Produkty, tak bych souhlasil z "papírovým" stanoviskem, že chuť Produkty je pouze dobrá, za to chuť Resisty je velmi dobrá, mírně nasládlá s náznakem specifického aromatu. Dužnina je u Resisty v současné době pevnější, než je tomu u Produkty.