Jak prořezat velmi staré jabloně

Prosím Vás, nevíte, jak by se měly prořezat velmi staré jabloně (asi tak 80 let), vysokokmeny, jejichž větve visí dolů jako u smuteční vrby? Mám strach,  aby se ty větve zahnuté do oblouků v zimě nepolámaly sněhem. Až do loňska šly větve nahoru a do stran, až letos se to takto zhoršilo.

Děkuji,

martina

Staré silné větve se přece z roku na rok neohnuly dolů. Jestli se ty stromy pod sněhem nepolámaly 80 let, tak se nejspíš nepolámou ani letos.

Bohužel, ty ohýbající se větve mají průměr asi 10 cm (plus minus). Minulý rok se takhle ohnuly větve na jiné jabloni, a první podzimní sníh ji rozlomil na tři kusy a bylo po ní. Problém je v tom, že všechny mladší větve jsou svěšené dolů, a navíc letos narostlo mnoho mladých výhonů, je to docela změť, a já nemám tušení, jak to aspoň trochu prosvětlit. Mám dát pryč všechno, co visí dolů? (To ale budou pahýly min. 15 cm v průměru a mám strach, aby ty stromy nezahynuly).  Nebo jenom zkrátit konce a doufat, že se narovnají? Jsou to velmi staré stromy s dlouhými větvemi, a letos byly navíc obalené velkými a těžkými plody, takže se nám "sehnuly" prakticky před očima.

Literatura tvrdí, že větev má růstovou polohu (max. snaha růst a málo plodit) a to do 45°od terminálu, pak polohu rodivosti tedy když se větev odkloní o více jak 45°a taky přiměřeně prodlouží a pak má polhu odumírající a tudíž převislou. Aby k tomu nedocházelo brzo tak proto se stromy zmlazují. Některé stomy ale už z genetického hlediska upřednostní polohu převislou i v plné rodivosti (nař. Jonathan). Když se starý strom radikálně sřeže, tak může nastat nekontrolovatelné zvlčení a nikdo si s tím množstvím maldých výhonů neporadí. Mne se osvědčilo zmalozování stromů ve dvou fázích a to mírné zkrácení aby se vyprovokoval růst nových výhonů blíže ke kmeni a po dvou létech za určitým dobrým výhonem ještě větev zkrátím více (ránu pečlivě ošetřit) ale protože už je tam i mnoho jiných mladých výhonů a tak nadváha kořenového systému až tak nepodporuje bujný růst. I tak je takto zmlazovaný strom později problémem řezem správně ukočírovat.

Uvedu jednu trochu kaciřskou myšlenku. Staré stromy se pěstovaly často tak, že se příliš neřezaly. Šlo o bujné odrůdy tzv "dlouhého vývoje" na semenných podnožích.
   Tento víkend se u nás ve vsi prodávaly stromy (úroda na nich) na obecních pozemcích. Stromy nebyly řezané 30 let co vím a jistě i déle. Sázeny byly po válce, některé i před ní. Plody by titul jablko roku asi nedostaly, ale není to žádný brak. Třeba nonetitky (Matčino) jsou překrásné.
   Je otázkou, jestli starým stromům příliš hlubokým řezem nezpůsobíte víc škody než užitku. Je to jako operovat starého člověka.

To je přesně to, o co mi jde, nechci je prořezávat v tom "pravém" slova smyslu, ale musí se odstranit část těch převislých větví a větviček (které utvořily spleť, na které krásně drží sníh...). V podstatě nám jde o to, že těm větvím musíme trochu odlehčit, aby se ty stromy nerozlámaly v zimě na kusy (loňská zima byla tragédie). Takže slabé konečky (do 2 - 3 cm) v průměru asi můžeme probrat, to je jasné. Ale co chceme vědět, máme taky zkrátit třeba dva metry dlouhou větev o průměru 15 cm, která tvoří perfektní smuteční oblouk? Jestli ano, kam? Nechat kousek ohnutý dolů? Nebo ji uříznout na vrcholu oblouku, že by nové větve mohly zkusit růst nahoru? Jak silné větve vůbec lze uříznout? A jak máme vyřezávat - vystříhávat ty mladé 2cm silné větve? Až k hlavní větvi, nebo nechat na 2 - 3 "očka"(u stromů se tomu asi tak neříká)?  Mám trochu strach, že když to ostříháme špatně, tak tam za rok bude změť ještě horší. Ty stromy jsou nejen velmi staré, ale taky 6 - 8 metrů vysoké, koruna ve 3 - 4 m výšce! A tvary koruny se bohužel nepodobají ničemu, co můžeme najít v chytrých knihách. V okolí si u nás s tím taky nikdo neví rady, nevyskytuje se to totiž jen u mých "stařenek", ale i u mladších a nižších stromů, lidé to zatím řešili podpíráním větví, jenže v mém případě je trochu problém najít dost dlouhou a silnou podpěru (potřebujeme tak 4m dlouhé a dost silné tyče) Tak bych Vás moc prosila o radu, co bychom měli dělat, aby ty stromy přežily zimu v maximálním zdraví.

Nyní nedělejte nic. Není to jistě první zima, kterou budou stromy přežívat. Pro lepší kondici je můžete postříkat (než opadá listí) močovinou s boraxem. Svěšené větve odřežte na jaře. Není důležitá konkrétní doba ani délka pahýlu. Pahýl tam být nesmí, řez proveďte v místě rozvětvení, takže v místě řeztu bude pokračovat jiná ponechaná větev směřující výš. Z dálky tak nebude poznat, že bylo řezáno, koruna bude jen o něco řidší a ne tak svěšená. Takové rány taky lépe zahojí i starý strom.

Nejsem si jist, zda až se Vám splní Vaše přání, budete spokojeni. De facto odstraníte dolní části k zemi ohnutých větví až ke vhodné vodorovně či vzhůru rostoucí větvi. To je správné s tím, že by asi byl třeba i detailní průklest plodonosného obrostu - pokud se na něm tvoří větší plochy sněhu asi je dost hustý. Opět v pořádku a výsledek - větve mimo dosah, zhruba ve výši koruny a hezky do prostoru. Do podobných výšek se dostávají sportovci - skokani o tyči. Nevadí, strom je - v rámci možností - oblezlý, proklestěný a proředěný (vše v předjaří a z vysokých štaflí, jištěných opěrnou tyčí z boku) a tím i hezčí. Větší zásahy si lze dovolit při velké květní násadě a u normálně obrůstajících odrůd, opatrněji třeba u Matčina či Čisteckého, známé to vrby. A nespadnete-li, těšte se na další lezení při úrodě. Nebo ji posbíráte na zemi, to už je na Vás.

Jen jsem Vám trochu vykreslil radosti se supervysokokmeny. Ale každý máme v životě nějaké hodnoty, které nám za tu lopotu stojí, často je to jiným nepochopitelná nostalgie. Já umím vyhazovat stromy a psací stroj či zvětšovák ne, u Vás je to třeba naopak. Držte se svých hodnot a mějte z nich radost. V odlišnostech a toleranci k nim je ta správná člověčina. Z..

Ještě snad konkrétně k řezu: Řezal bych to, co vezmou pákové nůžky, tj. asi do 90 mm, řezy svislé nebo vodorovné plochou k zemi, radikálnější řez např. na vrcholu oblouku s využitím vlka pro další zapěstování lze též ale vyprovokuje nadměrné zvlčení a zahušťování, typické pro starý strom. Rány doporučuji zatřít latexem. Pokud je strom zdravý, nemá narušený kmen, rány možná zcela nezavalí - to je na léta - ale neublíží mu. Zakracovat každou větvičku nemá smysl, je třeba je někde kolem tlouštky tužky až prstu "proředit". Člověk musí slézt, prohlédnout korunu i množství větví dole a určit si, co ještě dál. Po pár létech praxe už odhadnete reakci stromu na řez jako výsledek více faktorů a okolností. Z.

Děkuji moc za pochopení. Přece jenom, u nás (jsme dost vysoko a skoro v lese) to chvíli trvá, než strom vyroste. Stromky zasazené před dvaceti lety jsou asi tak velké, jako ty dole v údolí zasazené před pěti. A nikdo nechce mít zahradu úplně bez stromů, tak si ty staré musíme hýčkat. Ony nás zase na oplátku chrání před větrem a v létě před sluníčkem. Kromě toho, starožitnosti jsou v módě :=))