Hornobělská "25"
|
|
|
|
|
|
|
rosti&slavik - Diamantový Zahrádkář (1017) - 88.38 (?) 26.2.2013 19:52
Dnes jsem pane Václave v jiném vlákně narazil na informaci, která praví, že hospodaříte v 330mnm.To by neměla být až tak špatná poloha, pokud ta poloha není npř.mrazová kotlina, nebo neleží v slunečním stínu.Já hospodařím o sto metrů výše, a npř. pozemek hornobělských zkušeben u Plzně leží v 520mnm, kde s úspěchem pěstují meruňky i broskve.Ale asi víte o čem mluvíte.
Minulý rok jste nás potěšil třemi snímky Vašeho Hermanu, a asi nejen mě jste udělal radost.Ve Vaší poloze se mu jistě daří dobře, přeztože je doporučován i do horších podmínek, vyšších poloh.Stromek vypadá vitálně, a i barva listú je krásně tmavě zelená.To mě ispirovalo, a rozhodl jsem se pamatovat na něj při letošních nákupech.Jen bych rád věděl, na jaké podnoži ho pěstujete, protože se mi nabízí jen na myrobalánu, který je na malou zahradu nevhodný.Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vinšálek - Diamantový Zahrádkář (1862) - 82.212 (?), 26.2.2013 20:36
No právě. Nad zahradou se mi táhne, sice velmi mírný, ale 1 250 m dlouhý svah polí. Nejsem sice úplně na patě svahu, ale jen o něco výše. Na zahradách, které jsou pode mnou se hromadí stékající studený vzduch ze tří směrů a má možnost jen pomalu odtéct do spodní části vsi.
Zeť má zahradu na konci hoření části vsi, přes 400 m n.m., ten tyto problémy nemá. Ale zase jsou tam mizerné půdy. Má tam po prarodičích hodně třešní, ty málokterý rok zmrznou (ani např. loni, nebo předloni), ale plody jsou zde menší.
|
|
|
|
|
|
|
vyslouzil - Diamantový Zahrádkář (18316) - 92.38 (?), 27.2.2013 12:24
Je třeba se zbavit mýtu, že pěstitelské podmínky pro ovocné stromy jsou přímo úměrné nadmořské výšce. Ano, mohou být lokality, kde tato linearita platí - např. rovina v Podunajské nížině, rovina na Hané a pak nějaká náhorní plošina. Ale na většině typického území ČR - na vysočině, pahorkatině a v podhůří - platí často zcela opačná závislost. Níže položená místa jsou inverzní polohy, mrazové kotliny, s vysokou spodní vodou, těžkou půdou, krátkým slunečním dnem (slunce vychází a zapadá za kopcem). Údaj o nadmořské výšce je pak naprosto nesměrodatný. Naopak lokalita o pár set metrů výš na úbočí kopce bývá chráněná, osluněná, s půdou lehčí, vysychavou, unikající přízemním mrazům, mlhám a inverzím. Sice tam bývá častěji nedostatek vody, ale jistě lze snáze pozemek zalévat než odvodnit.
Takže pokud se uvádí nevhodnost odrůd pro vyšší polohy, znamená to určité zjednodušení - lépe by bylo říci chladnější a teplejší polohy. Jak ovšem vidno, tyto se mohou výrazně lišit a přitom být od sebe vzdáleny sotva pár km.
|
|
|
|
|
|
|
ivan z okénka - Zlatý Zahrádkář (800) - 221.3 (?), 27.2.2013 9:12
Elstar a Melrose jsem měl v zahradě na přeroubovaném Ontariu (cca od roku 1993-5). Nedokážu říct, jestli byly špičkové, ale chutnaly nám. Děti ani manželka nechodí na degustace, tak nemohou srovnávat. Elstar nikdy neměl tu slupku jakou mají ty v krámě, spíše sušší, časem vadl, ale jedl se s chutí. Melrose trochu tvarem připomínalo to Ontário, ale v dubnu se mu jiné jablíčko nevyrovnalo. Žádný slaďák, ale voňavé, chuťově skvělé. Tu barvu, jakou má z lepších poloh neměl, ta byla trošku odstrašující. Bohužel Ontario "odešlo" a raději jsem na místě, kde bylo udělal záhon na zeleninu, jahody. Red Delicous jsem nikdy nezkoušel, zkušenosti se Starkrimsonem ze 70. a 80. let minulého století mě od toho odradily. Já jsem včera reagoval na příspěvek o připomenutí Jonathanu, Matčina a Starkrimsonu. Jak jsem koukal na nejbližší kopec u nás - nemám zahradu ve 450 metrech, ale zhruba ve 420 m. Stejný osud jako Starkrimsona potkal u mě v zahradě před 40. lety i Golden. Tenkrát byl totiž problém sehnat odrůdu, kterou byste chtěli, výběr byl minimální.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vyslouzil - Diamantový Zahrádkář (18316) - 92.38 (?), 27.2.2013 13:24
Pěstoval jsem Red Delicious, Sterking, Starkrimson a Red Spur Delicious. Ale je to už dost dávno. Ať si říkala literatura co chtěla, mně ty hranaté plody s tuhou slupkou žlutou dužinou a nahořkle sladkou chutí chutnaly. A to natolik, že to byly naše jediné zimní odrůdy (!). Jediné rozdíly jsem pozoroval v charakteru růstu stromu a vybarvení slupky. V chuti opravdu žádný. Rozdíl mezi Starkrimsonem a Red Spurem nebyl vůbec žádný. Tvar, barva, chuť i spurtypový růst.
Jenomže pak jsme vyměnili zahrádku v Brně za velkou na svitavsku. Jednou za 4-5 let tam slušně dozrály jakž takž taky, třebaže chuti těch brněnských nikdy nedosáhly.. Zato v běžných letech byly plody drobné, dužina nazelenalá, tvrdá, chuťi podřadné. Nepomohla zálivka, probírka, okopávání. Chybělo jim slunce a teplo. Loučil jsem se s nimi opravdu nerad, jejich chuť mi dodnes chybí. Ale co naplat, když vedle nich bez problémů dozrávaly nádherné a velké Rubíny, Matčiny, Šampiony, čisté Rosany, Karmen, Melodie, Jonalordy. Se stejně těžkým srdcem a po podobných zkušenostech jsem se rozloučil i s Jonathany, Coxovkami, Goldeny, naposledy s Melrose a Jonagoldy, brzy se dočká taky Idared. Když se mi dnes zasteskne po jejich chuti, tak si jeden dva plody koupím, ale snaha o jejich pěstování byla trápením.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|