Hornobělská "25"

Dnes jsem pane Václave v jiném vlákně narazil na informaci, která praví, že hospodaříte v 330mnm.To by neměla být až tak špatná poloha, pokud ta poloha není npř.mrazová kotlina, nebo neleží v slunečním stínu.Já hospodařím o sto metrů výše, a npř. pozemek hornobělských zkušeben u Plzně leží v 520mnm, kde s úspěchem pěstují meruňky i broskve.Ale asi víte o čem mluvíte.

Minulý rok jste nás potěšil třemi snímky Vašeho Hermanu, a asi nejen mě jste udělal radost.Ve Vaší poloze se mu jistě daří dobře, přeztože je doporučován i do horších podmínek, vyšších poloh.Stromek vypadá vitálně, a i barva listú je krásně tmavě zelená.To mě ispirovalo, a rozhodl jsem se pamatovat na něj při letošních nákupech.Jen bych rád věděl, na jaké podnoži ho pěstujete, protože se mi nabízí jen na myrobalánu, který je na malou zahradu nevhodný.Děkuji.

No právě. Nad zahradou se mi táhne, sice velmi mírný, ale 1 250 m dlouhý svah polí. Nejsem sice úplně na patě svahu, ale jen o něco výše. Na zahradách, které jsou pode mnou se hromadí stékající studený vzduch ze tří směrů a má možnost jen pomalu odtéct do spodní části vsi.

Zeť má zahradu na konci hoření části vsi, přes 400 m n.m., ten tyto problémy nemá. Ale zase jsou tam mizerné půdy. Má tam po prarodičích hodně třešní, ty málokterý rok zmrznou (ani např. loni, nebo předloni), ale plody jsou zde menší.

Je třeba se zbavit mýtu, že pěstitelské podmínky pro ovocné stromy jsou přímo úměrné nadmořské výšce. Ano, mohou být lokality, kde tato linearita platí - např. rovina v Podunajské nížině, rovina na Hané a pak nějaká náhorní plošina. Ale na většině typického území ČR - na vysočině,  pahorkatině a v podhůří - platí často zcela opačná závislost. Níže položená místa jsou inverzní polohy, mrazové kotliny, s vysokou spodní vodou, těžkou půdou, krátkým slunečním dnem (slunce vychází a zapadá za kopcem). Údaj o nadmořské výšce je pak naprosto nesměrodatný. Naopak lokalita o pár set metrů výš na úbočí kopce bývá chráněná, osluněná, s půdou lehčí, vysychavou, unikající přízemním mrazům, mlhám a inverzím. Sice tam bývá častěji nedostatek vody, ale jistě lze snáze pozemek zalévat než odvodnit.
   Takže pokud se uvádí nevhodnost odrůd pro vyšší polohy, znamená to určité zjednodušení - lépe by bylo říci chladnější a teplejší polohy. Jak ovšem vidno, tyto se mohou výrazně lišit a přitom být od sebe vzdáleny sotva pár km.

Elstar a Melrose jsem měl v zahradě na přeroubovaném Ontariu (cca od roku 1993-5). Nedokážu říct, jestli byly špičkové, ale chutnaly nám. Děti ani manželka nechodí na degustace, tak nemohou srovnávat. Elstar nikdy neměl tu slupku jakou mají ty v krámě, spíše sušší, časem vadl, ale jedl se s chutí. Melrose trochu tvarem připomínalo to Ontário, ale v dubnu se mu jiné jablíčko nevyrovnalo. Žádný slaďák, ale voňavé, chuťově skvělé. Tu barvu, jakou má z lepších poloh neměl, ta byla trošku odstrašující. Bohužel Ontario "odešlo" a raději jsem na místě, kde bylo udělal záhon na zeleninu, jahody.  Red Delicous jsem nikdy nezkoušel, zkušenosti se Starkrimsonem ze 70. a 80. let minulého století mě od toho odradily. Já jsem včera reagoval na příspěvek o připomenutí Jonathanu, Matčina a Starkrimsonu. Jak jsem koukal na nejbližší kopec u nás - nemám zahradu ve 450 metrech, ale zhruba ve 420 m. Stejný osud jako Starkrimsona potkal u mě v zahradě před 40. lety i Golden. Tenkrát byl totiž problém sehnat odrůdu, kterou byste chtěli, výběr byl minimální.  

V době, kdy jsem neměl ještě svoji zahradu jsem koupil bedýnku Starkrimsonů.Byly malé a slabě vybarvené.Naprostý propadák (řepa).Dnes vím, byly podtržené a z přeplozených stromů.Opravdový velký Starkrimson jsem nejedl.Literatůra mluví o fádní sladké chuti.
To Red Delicious, to je jiná káva.Z obchodu si na nich zřejmě moc nepochutnáte ale plody česané ve sklizňové zralosti a řádně vyskladněné jsou výborné.
Melrose se může zdát jako nevzhledné jablko jak tvarem tak vybarvením.Sám si je cením pro jiné vlastnosti.No a když se daří jej pěstovat, tak zkrásnou.Velmi si ho cením. - MIčurin II

Pěstoval jsem Red Delicious, Sterking, Starkrimson a Red Spur Delicious. Ale je to už dost dávno. Ať si říkala literatura co chtěla, mně ty hranaté plody s tuhou slupkou žlutou dužinou a nahořkle sladkou chutí chutnaly. A to natolik, že to byly naše jediné zimní odrůdy (!). Jediné rozdíly jsem pozoroval v charakteru růstu stromu a vybarvení slupky. V chuti opravdu žádný. Rozdíl mezi Starkrimsonem a Red Spurem nebyl vůbec žádný. Tvar, barva, chuť i spurtypový růst.
Jenomže pak jsme vyměnili zahrádku v Brně za velkou na svitavsku. Jednou za 4-5 let tam slušně dozrály jakž takž taky, třebaže chuti těch brněnských nikdy nedosáhly.. Zato v běžných letech byly plody drobné, dužina nazelenalá, tvrdá, chuťi podřadné. Nepomohla zálivka, probírka, okopávání. Chybělo jim slunce a teplo. Loučil jsem se s nimi opravdu nerad, jejich chuť mi dodnes chybí. Ale co naplat, když vedle nich bez problémů dozrávaly nádherné a velké Rubíny, Matčiny, Šampiony, čisté Rosany, Karmen, Melodie, Jonalordy.  Se stejně těžkým srdcem a po podobných zkušenostech jsem se rozloučil i s Jonathany, Coxovkami, Goldeny, naposledy s Melrose a Jonagoldy, brzy se dočká taky Idared. Když se mi dnes zasteskne po jejich chuti, tak si jeden dva plody koupím, ale snaha o jejich pěstování byla trápením.